Bankéři vedou svět k socialismu
Kdo by to byl řekl, že V JAPONSKU SE PRÁVĚ MASÍVNĚ ZNÁRODŇUJE. Tentokrát však nejde o znárodnění, jež u nás prováděli komunisté. Hlavní roli hraje centrální banka.
JAPONSKÁ CENTRÁLNÍ banka ve velkém nakupuje podíly v předních japonských firmách. Už teď patří mezi pět největších vlastníků více než 80 klíčových japonských podniků. Zůstane-li jí nákupní apetýt, koncem příštího roku bude největším akcionářem více než padesátky z nejvýznamnějších firem.
Už nyní je banka akcionářskou jedničkou ve výrobě digitálních pian či motocyklů Yamaha, příští rok podle všeho dobude stejnou pozici například v Olympusu, největším světovém producentu endoskopů, či ve společnosti Fanuc, globální jedničce ve výrobě průmyslových robotů.
Japonci v tom nejedou sami, i když jsou ve znárodňování přes centrální banku zdaleka nejdále. Třeba švýcarská centrální banka vlastní aktuálně víc veřejně obchodovaných akcií Facebooku než jeho zakladatel Mark Zuckerberg.
LIKVIDACE KAPITALISMU
Masívní nákupy podílů ve firmách jsou v repertoáru centrálních bank celkem novým číslem. Dosud mohutně nakupovaly hlavně dluhopisy. Je to zoufalý pohled. Kožení centrální bankéři, úředníci bez barvy a zápachu, bez vztahu k té či oné firmě, se za peníze, které si sami tisknou, stávají nejvě tšími akcionáři. Jestli ne tohle, pak co je koncem kapitalismu?
Vždyť se tím systematicky popírá samotná jeho nejvlastnější podstata, tj. že o osudu, směřování či majetku každé konkrétní firmy rozhoduje zainteresovaný akcionář, jenž je zainteresovaný právě proto, že podíl pořídil za své vlastní peníze, případně k němu dospěl vlastní pílí, úsilím a odříkáním.
Už dnes je v tržních ekonomikách celá řada firem vlastněna nebo spoluvlastněna státem.
V podstatě žádná ekonomika není čistě tržní, čistě kapitalistická. Nákupy japonské centrální banky ale představují kvalitativně nový krok k likvidaci kapitalismu.
Bankéři podle všeho upřednostní přístup „ruce pryč“ a nebudou se míchat do řízení firem, aby nevzbudili nejmenší podezření, že jednají aktivisticky, nehodně své role. Nezbaví se tedy například ani akcií firmy s prokazatelně neschopným managementem, protože by to snížilo jejich cenu, a to si právě centrální bankéři nepřejí.
FACHIDIOTI
Tržní element v široké míře oslabí. Právě proto, že jednání mocných bankéřů bude motivováno jinak než tržně, jinak než zájmem o dosažení vlastního zisku. Centrální bankéři mají dbát o cenovou stabilitu, to je jejich mandát. Jistě, vždy budou logicky a v souladu se svými teoriemi argumentovat, že i nákup akcií Olympusu, Yamahy nebo Facebooku představuje cestu k cenové stabilitě. Jenže to je zúžený pohled fachidiota. Někoho, kdo pro stromy nevidí les. Někoho, kdo nevidí, že zadělává na monetární socialismus.
Centrální bankéři mnohdy nevidí nejen les, ale ani ty, kdo je na les upozorňují. Například ekonomy, jako je John Cochrane z Chicagské univerzity, kteří zvláště v posledních několika letech varují, že jejich jednání může být kontraproduktivní. Podle nich vedou dlouhou dobu snížené úrokové sazby k setrvale nízké inflaci. Když se centrální bankéři osm a více let snaží o růst cen pomocí redukce úroků – třeba i nákupem akcií firem –, paradoxně tím oddalují růst cen, o který jim jde!
Rozdíl mezi „klasickým“ socialismem, jejž zaváděli komunisté, a socialismem monetárním tak nakonec může spočívat hlavně v tom, že ten první byl zaváděn s jasným, jakkoli utopickým záměrem – jako mezikrok na cestě ke komunismu. Zato ten druhý vzniká jako ve své podstatě nechtěný vedlejší produkt fachidiocie. Těžko říci, co je horší. Vždyť úspěch fachidiotova snažení je také zpravidla jen utopií.
Vyšlo v Reflexu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
