Český průmysl úpí pod tlakem obchodních válek
Tuzemská průmyslová výroba v březnu zaostala za očekáváním trhu, které přitom nebylo nikterak velké. Meziročně povyrostla pouze o desetinu procenta, zatímco trh ve střední hodnotě analytických odhadů počítal s tím, že přidá 0,8 procenta.
Zklamala zejména produkce v oblasti energetického průmyslu, což však částečně způsobila navýšená základna loňského března. Zpracovatelský průmysl naštěstí zůstal propadu ušetřen, naopak vykázal nejrychlejší meziroční nárůst od loňského listopadu, a vytáhl tak průmysl jako celek do černých čísel.
Dalším pozitivním „zábleskem“ je poměrně znatelný nárůst objemu nových zakázek, jak zahraničních, tak domácích.
Průmysl zatím vykazuje určitou odolnost vůči nepříznivému mezinárodnímu vývoji, při jeho dalším zhoršení ale může pocítit déletrvající stagnaci, či dokonce propad. Hrozba eskalace obchodních válek, která je v těchto dnech dosud nejakutnější v letošním roce, je zásadním ohrožením právě i českého průmyslu. Ten za celý letošní rok horko těžko přidá 1,5 procenta, což je ani ne poloviční růst v porovnání s rokem 2018.
Českému stavebnictví se v březnu dařilo. A důvodem není mírná zima, to spíše evropské peníze
Tuzemské stavebnictví v březnu vykázalo nejvýraznější meziroční nárůst od loňského září. Důvodem přitom není letošní mírnější zima, jelikož ta byla mírná i loni. Efekt meziročního srovnání březnovému výsledku stavebnictví ovšem částečně napomohl.
Letos v březnu se dařilo zvláště inženýrskému stavitelství, kterému pomáhá rychlejší čerpání prostředků z fondů EU. Inženýrské stavitelství, které zahrnuje například infrastrukturní stavby, rostlo v březnu nejvydatněji dokonce od loňského září. Stavebnictví nadále naráží na své kapacitní limity. Potýká se s nedostatkem vhodné pracovní síly. Tu mu do značné míry odčerpal průmysl, který po krizi oživil mnohem dříve. Potíží stavebnictví je například také nedostatek stavebního materiálu.
Zmíněná kapacitní omezení se promítají do rychlého růstu cen stavebních prací a všechny tyto faktory pak znemožňují stavebnictví jako celku navázat na své loňské silné růstové tempo. Stavebnictví proto v letošním roce zpomalí a poroste jen tempem tří procent.
Českému zahraničnímu obchodu se vede nad očekávání dobře. Navzdory brexitu vyvážíme více i do Británie
Zahraniční obchod se zbožím v březnu překonal očekávání. Jeho bilance skončila v národním pojetí přebytkem 21,8 miliardy korun, zatímco střední hodnota analytických odhadů předpokládala přebytek pouze ve výši zhruba patnácti miliard korun. Přes všechny obtíže, jimž čelí automobilový průmysl, se právě vývoz aut podepsal na příznivém výsledku zahraničního obchodu podepsal nejvýrazněji.
Zahraničnímu obchodu už delší dobu svědčí poměrně slabá koruna. Ta sice zdražuje dovoz, avšak na zahraničních trzích umožňuje dobrou konkurenceschopnost a samotný přepočet utržených deviz do slabší koruny vede k nárůstu korunového objemu vývozu.
Meziročně letos narůstá hlavně vývoz do zemí EU, vývoz mimo EU má slabší dynamiku.
Z jednotlivých klíčových exportních destinací je letos patrný meziroční pokles vývozu v případě Turecka. Naopak se celkem daří vývozu do asijských ekonomik Japonska a zejména Jižní Koreje nebo do Spojených států.
Vývoz do Německa, které je pro ČR z hlediska objemu naprosto klíčové, narůstá. Zajímavé je, že navzdory nejistotě spjaté s brexitem se daří navyšovat export do Británie.
Celkově tedy zatím český působí dojmem vyšší než očekávané odolnosti vůči napjatému mezinárodnímu ekonomickému prostředí. Tam stále číhá řada hrozeb, avšak na Česko zatím nemají fatální dopad. Je i tak v našem nejlepším zájmu, aby nejistota spjatá s obchodními válkami či brexitem co nejrychleji opadla.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
