Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela včera uvedl, že investice do jaderných zdrojů nesmí Evropská komise označit za přechodné. Nesmí být podle něj ani nijak jinak diskriminovány. Tato slova signalizují, že vláda si je po počátečním poměrně vřelém přijetí stále více vědoma potenciálních překážek, jež celý návrh Evropské komise uznat jádro jako zelený zdroj obsahuje. A náležitě reaguje.
Návrh Evropské komise i tak je celkově spíše pozitivním signálem pro českou ekonomiku, neboť uvádí jádro do hry jako zelenou investici. Činí tak ovšem za podmínek, které jsou pro Česko opravdu obtížně splnitelné. Je tedy třeba dalšího jednání v této věci.
Nynější návrh má tedy pro českou ekonomiku četná negativa a komplikace, ale pokud jej vezmeme jen jako základ pro další jednání, je už pohled na něj příznivější. Česko navíc má na své straně spojence typu Francie nebo Finska, které již zbudoval hlubinné úložiště jaderného odpadu. V Česku se proti zbudování hlubinného úložiště, které představuje jednu z podmínek návrhu Evropské komise, staví obce, na jejichž území by mělo být. Avšak sami vládní činitelé v uplynulých letech nevedli účinnou vysvětlovací kampaň jako úřady ve Finsku – tam debata o hlubinném úložišti probíhala už od 70. let.
Takže pokud bude i v ČR dostatečná politická vůle, řadu komplikací plynoucích z aktuálního návrhu Evropské komise, lze překonat. A o těch, které překonat nelze, je třeba dále jednat.
Země zásadně odmítající jadernou energetiku jakožto zelenou představují v EU menšinu. Jde zejména o Německo, Rakousko či Lucembursko nebo Dánsko. V rámci těchto zemí jsou však ochotny uznání jádra za zelený zdroj na úrovni EU právně napadnout jen jisté, často okrajovější politické proudy, zejména strany Zelených v Rakousku nebo Německu či němečtí postkomunisté.
Jinými slovy, hlavní politický proud EU si i pod tíhou současné energetické krize stále znatelněji uvědomuje, že bez dalšího rozvoje jádra je zelená transformace EU prakticky neuskutečnitelná, neboť by mohla vést k nebývalým sociálním otřesům a fatálnímu utužení pozic politického extrému a dezintegračních sil v četných zemích EU. Proto existují poměrně příhodné podmínky pro další jednání a revizi současného návrhu Evropské komise, která bude již dostatečně vstřícná podmínkám v ČR.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
