Mladé Britky od osmnácti do pětadvaceti let by téměř v padesáti procentech případů daly přednost zvětšení svého poprsí před zvýšením inteligenčního kvocientu, vypátral list Daily Mail. „Ženský bláznivý, do sebe zahleděný,“ pomyslí si možná nejeden čtenář z řad široké veřejnosti. Oprávněně?
Nejprve uvažme, že výsledky průzkumu jsou nejspíše vychýlené, jelikož určité procento dívek (si) patrně nechtělo přiznat svoji „přízemnost“ tím, že by deklarovaly upřednostnění tělesného vylepšení před „optimalizací ducha“. Jenže – je ona (nejspíše) více než polovina mladých žen opravdu „bláznivá“?
Ekonomové Jeffrey Zax a Daniel Rees publikovali v roce 2001 studii, v níž zkoumali faktory (včetně hodnoty IQ), které ovlivňují výši příjmu mezi 35. a 53. rokem života. Zjistili třeba, že 85 procent rozložení výše příjmu ve 35. roce života absolutně nelze vysvětlit žádným z faktorů, jež byly u těch samých lidí zjištěny v osmnácti. Takže i když má někdo v osmnácti IQ jako Einstein, není to pro něj dostatečnou zárukou, že bude v pětatřiceti byť jen obstojně finančně zajištěn. Další studie prokázala navíc to, že jakkoli je souvislost mezi inteligencí a výší příjmu chatrná, na Západě ještě dále oslabuje – v osmdesátých letech byla znatelnější než dnes. To vše zřejmě ony mladé dámy – alespoň intuitivně – tuší. Ve zvýšení IQ tedy nevidí významnou hodnotu celkem racionálně; a upřednostnění zvětšení poprsí tak nelze označit za bláznivinu, zvláště pak, když ženám ještě zvyšuje sebedůvěru.
A jsou ty dívky do sebe zahleděné? Opak je pravdou. Jestliže vůbec společnost nějak oceňuje relativně vysoké IQ, pak – jak dokazují další studie – si benefity z této vysoké inteligence přisvojují v drtivé většině případů ti, kteří jsou jí nadáni. Společnost jako celek však – možná překvapivě – příliš obohacena není. Naproti tomu zvětšené poprsí mladých dívek svým způsobem, přímo i nepřímo, obohatí i řadu ostatních, spíše mužských členů té samé společnosti. Preference dívek, kterou Daily Maily vypátral, je tudíž prospolečenská (přičemž to však samo o sobě negarantuje, že je i kdovíjak ušlechtilá), ne ryze sebestředná.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
