Španělský liberální ekonom Jesús Huerta de Soto je příznivcem takzvaného zlatého standardu – měnového systému, kde jsou peníze striktně kryty zlatými rezervami. Relativní nedostatek zlata není podle Huerta de Sota důvodem k tomu, aby tento systém nebyl efektivní i v moderních ekonomikách, jak tvrdí jeho odpůrci.
Poslechněte si, co Lukáš Kovanda říká o Jesúsi Huertovi de Sotovi
Ekonom Huerta de Soto, který je také politický filosof, se ve své práci zabývá především bankovnictvím a peněžními systémy. Patří také mezi významné současné představitele takzvané rakouské ekonomické školy, jejíž podstatou je zejména analýza lidského jednání a využívání deduktivní logiky.
Působí jako profesor politické ekonomie na Univerzitě krále Juana Carlose v Madridu. Je příznivcem kompletní ekonomické liberalizace.
O názorech Jesúse Huerty de Sota mluvil ve studiu Zet Lukáš Kovanda, hlavní ekonom finanční skupiny Roklen a pedagog Vysoké školy ekonomické v Praze.
Pane Kovando, jedna z myšlenek, kterými Jesús Huerta de Soto proslul, je jeho názor, že původ nedávné finanční krize sahá už do poloviny devatenáctého století, Proč tomu tak podle něj je?
Podle de Sota sahá původ krize do roku 1844, kdy britští zákonodárci přijali zákon Bank Charter Act, který se stal předobrazem všem dalším podobným zákonům, týkajícím se bankovnictví ve všech dalších zemích. Tento zákon ustavil povinnost krýt bankovky ze sta procent zlatem – bylo to období zlatého standardu. Podobnou povinnost ovšem už nevztáhl na běžné vklady. To je podle de Sota naprosto zásadní, protože jestliže nekryjete běžné vklady zlatem nebo čímkoliv jiným, tak to umožňuje vytvářet „peníze z ničeho“, což pak vede k nafukování různých bublin na finančních trzích. Splasknutí jedné z těchto bublin – nemovitostní bubliny – bylo příčinou finanční krize, kterou jsme prožívali v uplynulých letech, a s jejíž následky se dosud vypořádáváme.
De Soto prosazuje návrat ke zlatému standardu, tedy ke krytí peněz zlatem… Ale je na světě vůbec dost zlata, aby toto bylo možné zrealizovat?
To je častá námitka obhájců současného systému. Ti říkají, že návrat ke zlatému standardu v jeho někdejší podobě již není možný, protože zlata na světě není tolik. De Soto říká, že zlata skutečně není příliš – říká, že kdybychom nahromadili všechno zlato, které je na světě vytěženo, tak by se vešlo do tří olympijských plaveckých bazénů. Podle De Sota to ale nehraje roli, protože v jeho vidění může mít velkou kupní sílu i pouhý gram zlata. Zlato se lze dále dělit na menší jednotky, které by měli adekvátní kupní sílu. To, že je zlata fyzicky k dispozici poměrně malé množství, nemusí být ke škodě věci a nemusí to zabránit tomu, aby byl zlatý standard efektivní i v současné ekonomice.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
