Pokud by došlo k trvalejšímu odstavení dodávek ruského plynu do Evropy plynovodem Nord Stream 1, ještě dále se zvýrazní postavení jiného potrubí, Turk Streamu, jakožto hlavní přepravní cesty ruského plynu na starý kontinent.
Rusko využíváním Turk Streamu může postupně docílit přesměrování svých dodávek plynu nejen do Číny a Asie obecně, ale zčásti také na Balkán, a udržet tak nadále svůj určitý „otisk“ na evropském trhu s plynem. Černomořským potrubím Turk Stream může zásobovat země, jako je Srbsko, ale i Maďarsko nebo Bulharsko, a pokoušet se tudíž též rozbíjet jednotu EU ve vztahu právě k Rusku.
Už letos v červenci a v srpnu byl Turk Stream, zprovozněný teprve roku 2020, hlavním plynovodním zdrojem dodávek ruského plynu do Evropy. Červencová data jsou však zkreslena plánovanou odstávkou Nord Streamu 1, která je pravidelnou každoroční záležitostí. Letos odstávka trvala deset dní.
Historicky přelomová tak jsou právě srpnová data. Podle údajů analytické společnosti S&P Global Commodity Insights Rusko v srpnu dodalo do Evropy Turk Streamem celkem 1,2 miliardy metrů krychlových plynu, zatímco tranzitním cestou přes ukrajinské území 1,1 miliardy metrů krychlových a Nord Streamem 1 jen necelou miliardu (viz graf níže).
Přitom Maďarsko se s Ruskem koncem srpna dohodlo na navýšení objemu dodávaného plynu až o 5,8 milionu metrů krychlových denně. Tyto dodávky budou uskutečněny již v září a říjnu nad rámec dlouhodobě nasmlouvaného objemu, a to právě plynovodem Turk Stream. Jeho role coby hlavního potrubí pro dodávky plynu Evropě tak od září ještě vzroste, zvláště nyní, když dojde zřejmě k trvalejšímu odstavení dodávek plynovodem Nord Stream 1.
Rusko se přesměrováním dodávek z Nord Streamu 1, potrubí vedeného po dně Baltského moře, do Turk Streamu, tedy potrubí položeného na dně Černého moře, snaží udržet, případně i posílit svůj ekonomický vliv alespoň na Balkáně, když už jej ztrácí ve střední Evropě či v Německu.
Německo společně s Českou republikou, která získává dodávky ruského plynu právě přes Německo, jsou nyní, po vypnutí Nord Streamu 1, od ruského plynu zcela odříznuté. Zmíněnou tranzitní plynovodní trasou přes ukrajinské území nyní teče plyn na Slovensko a pak do Rakouska a do Itálie.
Při rozšíření sítě návazných potrubí Turk Streamu by Rusko mohlo tímto plynovodem zajišťovat dodávky plynu také Slovensku nebo Rakousku a v podstatě tak zcela nahradit potrubí, jež dosud zajišťovala přepravu ruského plynu přes ukrajinské území. Tím by dále oslabilo ekonomický i politický, ba geopolitický vliv Ukrajiny.
Plynovod Turk Stream nahrazuje zrušený projekt plynovodu South Stream, který měl vést plyn rovněž po černomořském dně, ovšem nikoli do Turecka jako právě Turk Stream, ale přímo do Bulharska. Výstavba South Streamu začala v roce 2012, ale koncem roku 2014 Rusko projekt „odpískalo“, a to kvůli překážkám, jež mu do cesty kladly regulace EU, ale také – po anexi Krymu – unijní protiruské sankce.
South Stream, projekt zahájený roku 2007, měl původně konkurovat o pět let staršímu projektu plynovodu Nabucco. Potrubí Nabucco mělo přes Turecko a Balkán zajišťovat dodávky zejména ázerbájdžánského, ale i turkmenského nebo íránského plynu zemím, jako je Rakousko, Německo nebo Česko, a oslabovat tak pozici Ruska coby stěžejního dodavatele plynu do EU. Nedostatečná podpora plynovodu Nabucco ze strany EU, lobbing Ruska proti němu či faktory spíše technického a ekonomického rázu ovšem zabránily jeho realizaci.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
