Trumpova administrativa vytahuje kanón. Na Čínu udeřila dalšími cly. Chystá se brzy zatížit cly celý čínský dovoz. A zejména: „jde po krku“ konkrétním čínským firmám, zejména Huawei. Firmám, které Washington nazře jakožto bezpečnostní hrozbu pro Spojené státy, bude napříště upřena možnost Americe své zboží prodávat. To zaprvé. Zadruhé, Trump dává zmíněnou Huawei na černou listinu. To v praxi značí, že firma nebude moci od amerických společností nakupovat klíčové komponenty svých výrobků. První už ruší své dodávky a podporu Huaweii, ať jde o dodavatele čipů typu Qulacommu nebo dodavatele softwaru typu Googlu.
Americká administrativa, jak vidno, je ochotna zajít hodně daleko. Zařazení Huawei na černou listinu totiž znamená také to, že její američtí dodavatelé ztratí svého zcela zásadního odběratele. Celou třetinu ročního rozpočtu – nějakých jedenáct miliard dolarů – dává Huawei na nákup součástek právě od amerických dodavatelů. V až existenčním ohrožení se však ocitne předně pochopitelně samotná Huawei. Ta nebude moci aktualizovat svůj software a provádět byť jen základní údržbu a obnovu hardwaru vlastních produktů. Třeba telefony značky Huawei tak postupně mohou ztratit na atraktivitě třeba i z pohledu českého zákazníka. Dokud se obchodní válka, spíše však zápas o hegemonii nad světem, neuklidní, není zrovna dvakrát rozumné, aby si zákazník jako svůj nový mobil vybral právě huawei. Do budoucna s ním může mít vážné potíže.
Jako nepochopení situace působí snaha některých členských zemí EU o zavedení digitální daně. Místo aby demonstrovaly „evropský“ nadhled a hodnoty, tváří v tvář americkému i čínskému řinčení zbraněmi, zavádějí daň namířenou zejména proti americkým digitálním kolosům, jako je právě zmíněný Google a dále pak Facebook nebo Amazon. Zatímco jindy Evropa volá po multilaterálním řešení, nyní jednotlivé země EU jednostranně uplatňují, či se uplatnit chystají, digitální daň. Ne všechny. Například Dánsko jedná rozumně. Digitální dani oponuje právě proto, že může poškodit evropský export, a to hlavně z důvodu zhoršení vztahu se Spojenými státy, které může vyústit v transatlantickou obchodní válku.
I pro Českou republiku platí, že by zvláště ve světle eskalace napětí mezi USA a Čínou neměla pouštět do jednostranných kroků, které si Washington může vyložit jako akt, jenž není zrovna dvakrát podpůrný. Není třeba následovat snažení vysoce zadlužených zemí, jako je Francie nebo Španělsko, které jednostrannou digitální daň potřebují, stůj, co stůj, aby látaly své proděravělé rozpočty. Počkejme si na mezinárodní řešení v oblasti digitálního zdanění, se kterým příští rok přijde organizace OECD. Tím i nejlépe podpoříme evropské hodnoty, vycházející z multilaterálních řešení, jež nejsou šita horkou jehlou. V době, kdy globálně vládnou spíše emoce než rozvaha, by to byl od Evropy žádoucí signál, upevňující její postavení „soft power“. Na víc starý kontinent nyní pomýšlet nemůže.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
