Vláda dnes definitivně schválila, že v srpnu hodlá vyplácet mimořádnou dávku na dítě ve výši 5000 korun.
Bude ji vyplácet v závislosti na hrubém, nikoli čistém příjmu domácnosti, jak původně, v dubnu chybně avizoval ministr práce a sociálních věcí Marián Jurečka i jeho ministerstvo.
Takže nárok na ni budou mít domácnosti s příjmem do jednoho milionu korun ročně hrubého. Dávku tak stále bude získávat třeba i domácnost, v níž oba rodiče pobírají mzdu 41 600 korun hrubého měsíčně. To zhruba odpovídá průměrné mzdě pro první čtvrtletí letošního roku, jak uvádí ministr financí Zbyněk Stanjura. Na průměrnou mzdu tak stále dosáhnou zhruba dvě třetiny rodin s dětmi.
Fialova vláda se tak rozhodla pokračovat v tradici Babišova kabinetu, jejž tímto vlastně kopíruje. Akorát se zaměřuje na děti, a ne na důchodce. O adresnosti stále nemůže být řeč, když mimořádnou dávku rozdělí mezi zhruba dvě třetiny domácnostní s dětmi do 18 lety.
Opět se nesystémově vyplácí veřejné peníze. Vyplácí se řadě domácností, které je vůbec nepotřebují. Naopak skutečně potřebným se pomůže méně, než by se pomoci mohlo. Jestliže dávka půjde až 90 procentům domácností s dětmi, nejde o zacílenou pomoc. O zacílení by bylo možné hovořit, pokud by šla maximálně 20 procentům nejpotřebnějších, a to v takovém případě i třeba v nominálně vyšší částce, než je 5000 korun.
To, že dávka postrádá ekonomické opodstatnění a je spíše úplatkem voličům, potvrzuje i její kritika ze strany alespoň některých vlastních expertních rádců Fialovy vlády z Národní ekonomické rady vlády. Fialova vláda tedy kopíruje Babiše, popírá tím samu sebe, a navíc i vlastní experty, které si přizvala, aby jí radili.
Jedná se o populistický krok v duchu tolik kritizovaného konání předchozí Babišovy vlády. Kdo kritizoval rouškovné Babišovy vlády (včetně autora tohoto komentáře, viz třeba zde), činící v roce 2020 rovněž 5000 korun, musí kritizovat i „rouškovné pro děti“ vlády Fialovy. Takřka devět miliard korun, které na dávku padne, mohlo být využito mnohem lépe, takto tyto peníze z podstatné části jen přilejí oleje do inflačního kotle.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
