Před rokem, loni v říjnu, tehdejší Babišova vláda schválila státní rozpočet se schodkem bezmála 377 miliard korun. Fialova vláda jej po svém nástupu letos začátkem roku proškrtala, během rozpočtového provizoria. Deficit tak snížila na 280 miliard. Po včerejším sněmovním schválení se ale možný letošní schodek vrací na 375 miliard, tedy nominálně prakticky přesně tam, kde jej plánoval ještě Babišův kabinet.
Babišův kabinet loni skončil rozpočtové hospodaření se schodkem takřka 420 miliard korun. Letos je realisticky potřeba počítat s deficitem kolem 360 miliard korun.
Za prvních devět měsíců letošního roku je schodek státního rozpočtu sice meziročně nižší o zhruba 55 miliard korun. Jenže za poklesem schodku je výhradně vyšší daňový výběr. Na daních totiž má státní rozpočet za období od 1. ledna do konce srpna meziročně hned o přibližně 105 miliard korun více.
Pokud by tedy vláda vybírala daně na úrovni loňských prvních devíti měsíců roku, bude její příjem z daní o zhruba 105 miliard korun nižší. A schodek rozpočtu by tak byl za letošních prvních devět měsíců roku meziročně o bezmála 50 miliard korun vyšší. Tedy hospodaření by bylo horší než loni.
Ano, válka na Ukrajině a její dopady si žádají dodatečné výdaje. Jenže loni v prvním pololetí zase ještě „úřadoval“ covid, dokonce hrozily plošné lockdowny třeba průmyslu. Právě kvůli covidu a souvisejícím uzavření část ekonomiky, ale také kvůli nižší inflaci byly loni daňové příjmy o oněch 105 miliard nižší. Fialově vládě tedy dopomáhá k vyššímu daňovému výběru nikoli její vlastní úsilí, ale skutečnost že skončil covid a příslušené restrikce, jež omezovaly ekonomickou aktivitu, a že se rozjela inflace.
Díky odeznění pandemie navíc klesají související covidové kompenzace. Ty byly ke konci letošního září meziročně o zhruba 58 miliard korun nižší. Rapidní inflace má ovšem nejen svůj „přínos“ v podobě vyššího daňového inkasa (vyšší ceny znamenají vyšší tržby, tedy i vyšší daňové odvody daně, třeba na DPH). Třeba důchody se letos kvůli rapidní inflaci valorizovaly již třikrát, takže koncem září na ně šlo meziročně o bezmála 37 miliard korun více.
Po zhruba desíti měsících svého vládnutí je ale stále zřejmější, že Fialův kabinet rezignoval na slibované zásadní osekání rozpočtových výdajů a současně na hledání úspor. Ve své nejnovější zprávě to ostatně konstatuje i Národní rozpočtová rada. A v září přitom vláda jednomyslně schválila návrh státního rozpočtu na rok 2023 se schodkem 295 miliard korun. To také úplně nedokládá jednoznačné úsilí ozdravit veřejné finance.
Na druhou stranu, vláda objektivně čelí velmi obtížným podmínkám, v podobě dopadů války či drahoty. Tlak na to, aby „pomáhala“, je značný. Nejen z opozičních lavic. Ale i od průmyslových či podnikatelských svazů a samozřejmě od odborů. A také ze zahraničí. Kdekdo dnes srovnává pomoc českou s pomocí v jiných zemí. Podle nejnovějšího žebříčku objemu pomoci, který zveřejnil bruselský think-tank Bruegel, kleslo Česko v objemu pomoci k HDP ze 4. na 16. místo v rámci EU. To je samozřejmě vodou na mlýn všem kritikům vlády. A ta tak jedná.
Co je ale ještě nejpodstatnější, současný kabinet nepočítá s výraznými úsporami či s citelným navyšováním příjmů ani pro příští léta. Až do roku 2025 plánuje – zatím rámcově – schodky v pásmu od 250 do 300 miliard korun ročně. V roce 2024 cílí na schodek 280 miliard, o rok později by to mělo být 260 miliard.
Vláda by ovšem i tak už v roce 2024, nejpozději roku 2025 mohla zásadně přispět ke stažení celkového deficitu tuzemských veřejných financí pod úroveň tří procent HDP. Ta je zásadní, neboť tříprocentní hranice představuje jedno z kritérií pro přijetí eura.
Vládě tak opravdu výrazně pomáhá – a ještě pomůže – vysoká inflace. Ta totiž bude letos i v příštích letech tím vůbec nejpodstatnějším důvodem, proč se nakonec může podařit stáhnout deficit veřejných financí pod úroveň maastrichtského kritéria. Fialova vláda by tak mohla směle deklarovat splnění svého klíčového slibu, jímž je právě snížení deficitu veřejných financí na či pod tříprocentní úroveň do konce svého řádného funkčního období.
Tento nakonec tedy poměrně příznivý výhled stvrzuje také posudek ratingová agentury Standard & Poor’s z minulého týdne. Jedna z tří světově významných ratingových agentur totiž potvrdila ratingové hodnocení i ratingový výhled dluhu České republiky. Rating agentury tak zůstává na stupni „AA-“, přičemž výhled je nadále „stabilní“.
Jedná se o pozitivní zprávu pro Fialovu vládu. Zvláště ve světle toho, že zbylé dvě významné ratingové agentury, Fitch a Moody’s, letos v květnu, resp. v srpnu Česku zhoršily ratingový výhled, i když rating samotný shodně ponechaly na dosavadní úrovni.
Agentura Standard & Poor’s míní, že Česko si poradí s probíhající energetickou krizí EU a souvisejícím navýšením vlastních rozpočtových schodků. Ty bude podle agentury schopno absorbovat díky relativně nízké úrovni celkového veřejného zadlužení. Veřejný dluh by měl v prognóze Standard & Poor’s setrvat v ČR poblíž úrovně 40 procent HDP minimálně do roku 2025. Ke stabilizaci zadlužení kolem této úrovně Česku pomůže růst ekonomické aktivity, ale hlavně výrazná inflace, která letos vykáže průměrnou celoroční úroveň kolem 17 procent a v příštím roce kolem 10 procent. Inflace tedy výrazně „nafoukne“ ukazatel hrubého domácího produktu (nominální HDP je vlastně násobkem vyprodukovaného zboří a služeb na a právě jejich cen, takže čím jsou ceny vyšší, tím vyšší je i HDP, i kdyby se produkovalo stále stejně zboží a služeb).
Pokud se tedy vládě podaří schodky stabilizovat v pásmu 250 až 300 miliard korun, udržitelný alespoň střednědobě udržitelný vývoj veřejných financí jí zajistí právě to, že takového schodky budou vstupovat do poměru ke stále více – zejména inflačně – nafouknutému ukazateli HDP. Schodky tedy v poměru k němu budou procentuálně stále nižší, takže i jejich příspěvek k veřejnému zadlužení bude v poměru k HDP stále nižší, což právě zajistí onu udržitelnost.
Česko tak i v dalších třech letech má podle Standard & Poor’s vykazovat jednu z nejnižších úrovní zadlužení v celé EU. A nejpozději v roce 2025 by tak tedy mělo stáhnout deficit deficitu tuzemských veřejných financí pod úroveň tří procent HDP. Nebude za tím účelem třeba zvyšování daní, typu těch z příjmu, majetkových nebo DPH, takže i v tomto ohledu by vláda víceméně splnila slib. Samozřejmě, zavede daň z mimořádných zisků a navýší spotřební daň třeba z tabáku, ale to zdůvodní mimořádnou situací a válkou na Ukrajině, případně zdravotními ohledy.
Z prognózy agentury tak rozhodně nevyplývá, že by Česko mělo v jakkoli dohledné době narazit na takzvanou dluhovou brzdu, jež je legislativně stanovena na úrovni 55 procent HDP.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
