Banka Goldman Sachs nedávno investovala do Facebooku sumu, jež komunitní síť ohodnocuje na 50 miliard dolarů. Podlehla mánii, další webové bublině, či mazaně kalkuluje?
Z nuly na padesát miliard za necelých sedm let. I tak lze vyčíslit nástup Facebooku, královny sociálních sítí. Studenti z Harvardu v čele z Markem Zuckerbergem ji spustili v únoru 2004 – a v lednu 2011 vyšlo najevo, že obří investiční holding Goldman Sachs investuje do menšinového podílu v ní 450 milionů dolarů. Taková investice znamená, že hodnota celého Facebooku je padesát miliard dolarů.
Jako Disney?
Facebook je fenoménem dneška, o tom není pochyb – po celém světě má zhruba 600 milionů aktivních uživatelů, Mark Zuckerberg je osobností roku 2010 podle časopisu Time a film Social Network, inspirovaný jeho životními osudy, má dobrou šanci získat Oscara. Přesto, není padesát miliard příliš? Nejde náhodou o novou internetovou bublinu? Vzpomeňme na konec devadesátých let a přelom tisíciletí, kdy splaskla ta předchozí. Tehdy byl fenoménem internet jako takový – sama skutečnost, že se lidé mohli virtuálně propojit. I tehdy vznikaly filmy, jejichž zápletka se točila kolem počítačové sítě, i tehdy Goldman Sachs investovala nemalou sumu do webového projektu: 100 milionů dolarů do Webvanu, jakéhosi on-line hokynářství, jež ale (podobně jako řada jiných webových firem té doby) nikdy nezačalo pořádně generovat zisk.
„Sociální sítě jsou stejnou bublinou, jako byl kdysi e-mail,“ říká Simon Johnson, někdejší hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu. „Ta technologie bezpochyby navždy změní vzájemnou komunikací lidí, což zase výrazně promění celou společnost. Jejich ocenění však budou neúnosně vysoká a někteří lidé přijdou o opravdu hodně peněz.“ Někteří mediální experti ale přirovnávají Facebook dokonce ke společnosti Disney. Tu trh ohodnocuje na zhruba 70 miliard dolarů. Jenže Disney disponuje reálným, nikoli jen virtuálním majetkem – vlastní zábavní parky, výletní lodě, hotely, práva k ikonickým animovaným postavičkám a samozřejmě k dlouhé řadě klasických filmů. Facebook sice propojuje jednu dvanáctinu světové populace, ale to ještě neznamená, že má po ruce i způsob, jak na tomto propojení vydělávat tak, aby to skutečně opodstatnilo ono astronomické ohodnocení. Co vlastně investor získává, kupuje-li podíl ve Facebooku, ale i jiné společenské síti typu Twitter nebo LinkedIn? Nástup všech těchto společností skutečně dost připomíná boom raných internetových firem na sklonku devadesátých let. Plno nadějí a snů o technologické revoluci, jež nejen změní komunikaci lidí, ale ještě se na ní bude možno královsky „napakovat“.
Guru na pochybách
Investice Goldman Sachs nepochybně přiláká další investory a celkově zvýší cenu Facebooku. Stejně jako potenciálně oscarové snímky o jeho zakladateli a globální mánie kolem sociálních sítí vůbec. Jako bylo před nějakými pěti lety hitem mít vlastní blog, nyní zase je „in“ být na Facebooku nebo na Twitteru. Jenže nadšení opadne. Mánie opadne. Pak se bude lámat chleba – pak se ukáže, co hmatatelného opravdu mohou sociální sítě nabídnout kromě virtuálního propojení virtuálních „kamarádů“.
Jak ve své knize The Great Crash: 1929 vysvětluje proslulý ekonom dvacátého století John Kenneth Galbraith, „rostoucí cena přitahuje pozornost, což tu cenu dále zvyšuje, a to z důvodů, jež budou nekonečně dlouho diskutovány, až bublina splaskne“.
Jeden z mála projektů, jež v dobré kondici přečkaly splasknutí předchozí technologické bubliny, je samozřejmě Google. V roce 2004 úspěšně upsal své akcie na burze, čímž získal kapitál 1,2 miliardy dolarů. Google ale nalezl účinný způsob, jak na svém technologicky revolučním vyhledávači i vydělávat. To ale nemusí být případ Facebooku. Marketingové cílení probíhá na základě segmentace čili vytvoření skutečně úzké definice lidí, kteří inzerovaný produkt používají, řekl nedávno TÝDNU Philip Kotler, světový marketingový guru. „Jak ale chcete marketingově využívat Facebook? Zatímco segment je homogenní skupinou lidí, fanouškovská komunita, která vzniká na sociální sítí, nikoli: mohou v ní být tvrďáci s harlejem, uhlazení viceprezidenti, kdokoli…“ Dokud společenské sítě nebudou marketingově dobře využitelné, je jejich nynější cena jen bublinou.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
