V minulém desetiletí se v rámci veřejné diskuse o euru široce rozšířilo jedno přesvědčení – přijetí jednotné měny zvýší konkurenceschopnost českých firem. Také se hodně mluvilo o tom, že vidina vyšší konkurenceschopnosti je klíčovým motivem pro přijetí eura na Slovensku. Toto psal přední český seriózní týdeník v září roku 2006: „Na výhodnosti eura se ekonomové shodnou… Celkově vzato přechod na euro zvýší konkurenceschopnost českých firem… Slovensko kvůli tomu plánuje přechod na euro už v roce 2008.“ Slováci do eurozóny opravdu vstoupili, ačkoli o rok později, v lednu 2009. Naplnil se tedy pod Tatrami předpoklad, že euro příznivě zapůsobí na konkurenceschopnost země?
Světové ekonomické fórum, známé pořádáním každoroční konference v Davosu, rok co rok publikuje pořadí jednotlivých zemí světa podle jejich konkurenceschopnosti.
Když Slováci euro v roce 2009 přijímali, obsadili v žebříčku 46. místo. Jak jsou na tom dnes? V jeho nejnovějším vydání se umístli o čtrnáct pozic níže, na 59. místě. Žádný soudný člověk, tím méně soudný ekonom, nepřeceňuje význam jednoho ukazatele a jedné jeho číselné hodnoty. Do jedné cifry nikdy nelze vtělit veškeré znaky ekonomiky. Nicméně cosi na základě výše uvedeného říct lze. Třeba to, že během bezmála devíti let s eurem Slovensko své postavení v globální ekonomice neupevnilo.
Ještě znatelněji se mizivý dopad eura na slovenskou konkurenceschopnost projeví při srovnání s Českem. To si v témže období, 2009 až 2017, na rozdíl od Slovenska polepšilo, byť mírně. Postoupilo z 33. na 31. příčku. Opět, nepřeceňujme tento vývoj. Lze však říct jedno. Fakt, že jsme euro nepřijali, nijak v globálním měřítku konkurenceschopnost Česka nepodvázal.
Je možné si optimisticky zaspekulovat „co by, kdyby“ a věřit, že by se přijetí eura v Česku projevilo v souladu s přesvědčením rezonujícím v rámci veřejné diskuse před deseti či více lety – a že by to u nás tedy dopadlo jinak, lépe, než na Slovensku. Ale proč tomu věřit? Slovensko je ekonomika, která je té české relativně blízká, ne-li nejbližší ze všech, jak z hlediska struktury, geograficky, tak kulturně-historicky či společensky. Společně se Slováky vyrábíme celosvětově nejvyšší počet automobilů v přepočtu na hlavu a jsme také společně s nimi v rámci zemí OECD nejvíce ohroženi procesem automatizace, robotizace a souvisícími změnami.
Takže skutečnost, že si Slovensko během svých let s eurem v žebříčku konkurenceschopnosti citelně pohoršilo, má z českého hlediska značnou váhu. Má větší váhu než fakt, že Slovinsko si za dobu, co eurem platí, pohoršilo ještě více, když se propadlo z 33. na 48. příčku. A má to větší váhu než fakt, že některé jiné, nám nejen geograficky vzdálenější země, třeba Malta, si po přijetí eura v žebříčku zase polepšily.
Zkrátka a dobře, máloco nasvědčuje tomu, že bychom díky euru svoji konkurenceschopnost upevnili. Jistě, ta nepředstavuje vše. Je jen jedním z důležitých ekonomických kritérií. O této důležitosti ostatně svědčí to, jaký na ni byl kladen – a snad ještě stále je – důraz ve veřejné diskusi o euru.
Řecko odrazuje
Jestliže ovšem nemáme žádnou pevnou záruku, že by se naše konkurenceschopnost s přijetím eura zlepšila, odpadá další důvod pro jeho přijetí. Naopak náklady spjaté se vstupem do eurozóny se mnohdy zdají být zřejmější. Spočívají třeba v tom, že bychom přebírali náklady za problémové země eurozóny, jejichž symbolem je Řecko. Mezinárodní měnový fond dnes volá po odpuštění části jeho dluhu.
Takže řečtí věřitelé opravdu nemusí dostat všechny své peníze zpět. Něco takového se v eurozóně může přihodit kdykoli v budoucnu. Lze na to hledět pozitivně a říci si: Buďme solidární, třeba i s Řeky. To však také znamená, že bychom byli solidární se zemí, jež by chtěla sice odpustit dluh, ale která – jeden křiklavý příklad za všechny – má zároveň nejvyšší počet lékařů v přepočtu na obyvatele v OECD.
Přemnožení lékaři
Konkrétně jde o 6,3 lékaře na tisíc obyvatel, jak uvádí nedávno publikovaná mezinárodní srovnávací studie OECD Health at a Glance. Pro srovnání, Česko disponuje „jen“ 3,7 lékaře na tisíc obyvatel. To je stále nadprůměrné číslo, jelikož průměr zemí OECD činí 3,4. Řecko se ovšem liší od ostatních zemí OECD tím, že tam přepočtený počet lékařů převyšuje počet sestřiček. Mají jen 3,2 sestřičky na 1 000 obyvatel, zatímco v Česku je jich osm, a v OECD v průměru dokonce devět sestřiček na tisíc obyvatel.
Pochopitelně jde jen o jednotlivost. Nicméně z ní lze usuzovat, že úsporná opatření v Řecku nabrala prazvláštní dynamiku. Dopadají hlavně na sociálně slabší, tj. konkrétně na sestřičky, zatímco sociálně silnější, tj. lékaři, dotčeni příliš nejsou.
Pokud má země v těžké ekonomické depresi – zachraňovaná za peníze daňových poplatníků jiných zemí – stále takřka dvakrát více lékařů na hlavu než prosperující ekonomiky a přitom životně kritický (bohužel doslova) nedostatek sestřiček, je něco špatně. Ani řadu let po propuknutí řecké dluhové krize země stále nepřistupuje k účinným ozdravným reformám. Věřitelé, v čele s evropskými institucemi, je zase nedokážou vynutit. Hrozí tedy, že se řecká dluhová krize opět vrátí v plné síle.
Chceme být u toho, chceme přebírat řecké závazky a problémy? Nic moc za to nezískáme. Ani vyšší konkurenceschopnost ne. Takže proč teď přijmout euro?
Vyšlo v Mladé frontě Dnes.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
