České domácnosti se opět „prohnou“. Kvůli elektřině. Ta jim v uplynulém roce zdražovala o zhruba deset procent, letos a nejpozději počátkem roku 2020 lze čekat průměrné zdražení o pět až šest procent. To však bude jen přechodným zmírněním cenového nárůstu. Do roku 2025 je totiž třeba počítat v průměru se zhruba desetiprocentním každoročním zdražením elektřiny českým domácnostem.
Mírnou úlevu od zdražování elektřiny zřejmě přinese další vyhrocení obchodní války. Kvůli očekávanému souvisejícímu celosvětovému ekonomickému zpomalení budou jak energie, tak suroviny, jejichž prostřednictvím se produkují, čelit citelnému tlaku na pokles v oblasti poptávky. Například trh s ropou včera vstoupil do takzvaného medvědího pásma, když ropa v porovnání se svým letošním dubnovým maximem zlevnila o více než dvacet procent. Dramaticky se propadají také třeba ceny železné rudy. Opět zejména kvůli obchodní válce Spojených státu a Číny a jejím důsledkům.
Nicméně v období let 2020 až 2025 lze navzdory možnému globálnímu zpomalení očekávat pokračující zdražování cen elektřiny. To proto, že cena elektřiny je stále více regulována a současně je tedy stále odtrženější od tržního vývoje. Regulace jsou zvláště patrné v Evropské unii. Evropská komise totiž zregulovala trh s emisními povolenkami na vypouštění oxidu uhličitého takovým způsobem, že emisní povolenka na vypuštění jedné tuny oxidu uhličitého zdražila od začátku roku 2018 do dnešního dne o závratných 265 procent (viz graf níže). Přitom třeba v ČR se stále takřka polovina veškeré elektřiny produkuje prostřednictvím uhlí. Aby mohly uhelné elektrárny tedy elektřinu právě prostřednictvím uhlí vyrábět – a tedy vypouštět nutné emise oxidu uhličitého do ovzduší –, musí si kupovat dramaticky zdražené emisní povolenky. Jinak by totiž čelily pokutám. Zdražené emisní povolenky pak pochopitelně musí promítnout do ceny takzvané velkoobchodní elektřiny, od které se odvíjí cena elektřiny pro domácnosti.
Kromě drahých povolenek bude na růst elektřiny v příštích letech tlačit uzavírání německých uhelných a jaderných elektráren. Český trh s elektřinou je s tím německým silně propojený, tudíž takřka revoluční přechod Němců na obnovitelné zdroje energie se neblaze dotkne peněženky nejen jejich vlastní, ale i té české. Bohužel, Češi mají pochopitelně nižší kupní sílu než Němci, takže jejich peněženky může zmíněný přechod poznamenat ještě citelněji.
Navíc uvažme, že Němci podnikají přelomová opatření, která mají dramaticky uspíšit nástup elektromobility v zemi. Zřejmě jen otázkou času je zavedení německé uhlíkové daně, která zatraktivní elektromobily, protože zdraží tradiční automobilový pohon, zejména naftový. Nastupující šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová bude zase prosazovat uhlíkovou daň na úrovni celé EU. Leyenové Evropská komise bude navíc zřejmě daleko silněji než ta končící, kterou vede Jean-Claude Juncker, prosazovat zelená opatření. Ostatně i europarlament je v novém složení „zelenější“ než ten dosavadní. Přijdou tedy podle všeho další opatření, která dále zdraží elektřinu. Pokud například Němci budou v rámci země méně létat – kvůli zvýšení daňového zatížení vnitrostátní letecké přepravy –, zhusta „přestoupí“ na elektrifikované železnice, jež jsou blízkou náhražkou vnitrostátního a obecněji „vnitroevropského“ létání.
Zásadní nevýhodou zdražování elektřiny je fakt, že tíživěji dopadá na chudší než na bohatší domácnosti. Fatálně tedy může rozevřít nůžky bohatství ve společnosti. To proto, že i podstatná část chudších domácností se bez spotřeby elektřiny prostě neobejde, ať už bude její cena jakákoli. Pro bohaté domácnosti bude zdražení elektřiny představovat procentuálně mnohem menší změnu v celkovém rozpočtu. Lze tedy předpokládat intenzivnější politickou polarizaci v řadě zemí EU, podobnou té, jakou dokumentují nedávné sériové protesty takzvaných žlutých vest ve Francii. Tyto protesty začaly jako bouře proto zamýšlenému zvýšení zdanění nafty.
Zejména v souvislosti s naznačeným globálním ekonomickým zpomalením lze čekat znatelné snížení ochoty nižších a středních vrstev řady evropských zemí dále snášet stále tíživější břímě zelených politik na jejich peněženky. Evropská centrální banka už přitom prakticky nemá monetární munici, aby ekonomiku stimulovala umělým oslabováním eura, jimž doposud mohla přinášet alespoň částečnou úlevu chudším domácnostem (i když za tu cenu, že přispěla k rozevření nůžek ve společnosti, neboť svými zásahy uměle zdražila třeba akcie nebo nemovitosti, které vlastní převážně bohatí). ECB nemá příliš munice, neboť své sazby už srazila na nulu či do záporu a další pokles ochromuje podnikání bank a tedy obecnější ekonomickou aktivitu a také může způsobit to, že domácnosti i firmy si své úspory začnou z bank vybírat v hotovosti.
Prakticky nevyhnutelná politická polarizace Evropy zřejmě nakonec přinese částečný ústup od zelených politik. Na to svými investicemi v řadě evropských zemí sází například český byznysmen Daniel Křetínský. K tomuto ústupu však kvůli politické a společenské setrvačnosti nedojde dříve než v roce 2025. Do té době bude tedy elektřina českým domácnostem dále znatelně zdražovat rok co rok, v průměru o zmíněných deset procent ročně. Toto zdražování ještě umocní současný vývoj klimatu, který způsobuje letní vlny veder. Ty třeba letos ve Francii vedly k nutnosti utlumit výrobu elektřiny z jaderných zdrojů, kterou musela nahradit výroba elektřiny prostřednictvím uhlí, která však ale je – jak je uvedeno výše – kvůli zdražení emisních povolenek poměrně vysoce nákladná, což se následně musí odrazit v ceně elektřiny.
Cena emisních povolenek v EU od začátku roku 2018 vzrostla o 265 procent
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
