Česká národní banka – slovy guvernéra Zdeňka Tůmy – v nejnovější prognóze předpovídá pro letošní rok „zápornou nulu“. Neboli propad ekonomiky o 0,3 procenta. Minulý týden si ministerstvo financí zavěštilo docela jinak, růžověji: Kalouskův úřad předpověděl růst o 1,4 procenta. Podobně pozitivní je výhled Evropské komise.
Tak rozdílné předpovědi během tak krátké doby ukazují na dvě věci. Zaprvé: v turbulentních dobách se z odhadů hospodářské výkonnosti stává bezcenná informace, která může být během několika týdnů úplně mimo. Vždyť loni v listopadu ještě ČNB předpovídala letošní růst 2,9 procenta. Zadruhé: politické úřady, ať už jde o ten Kalouskův nebo Barrosův, jsou v předpovědích výrazně optimističtější než trh. Analytici si už dlouhé týdny šeptají, že situace ani zdaleka není tak dobrá, jak politici říkají. Nyní česká centrální banka šepot trhu převedla do oficiální podoby.
Umělý optimismus vlád je pochopitelný, protože podstatnou součástí krize je i její psychologický element. Matnou atmosféru mezi veřejností a na trzích mohou nejlépe rozehnat právě nad věcí stojící vlády, zní intuitivní poučka. Jenže o co více realitu přikrášlují, o to těžší bude prozření.
S oznámením řečené prognózy dala ČNB ve známost i pokles klíčové úrokové sazby z 2,25 na 1,75 (to znamená, že banky by měly zlevnit půjčky a snížit úroky z vkladů). V klidných časech snížení sazby dále podporuje ekonomiku, praví ekonomická teorie. V časech rozkolísaných je ale vlastně k ničemu. Trhy jsou tak znejistělé, že procento tam či procento sem nehraje roli.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
