Ekonomika dobré nálady

Po sedmi hubených ekonomických letech přichází sedm let tučných, říká se.
Tomu by odpovídala euforie, která zavládla velkou částí tuzemských spotřebitelů i politiků. Sladkých plodů šlapající ekonomiky si však zdaleka nevychutnávají všichni. Reflex přináší texty dvou našich analytiků, kteří popisují zcela odlišné tváře dnešního ekonomického růstu.

Pohled Lukáše Kovandy na slunečnou stranu českého ekonomického růstu

ČESKÁ EKONOMIKA si přibližně sedmi nešťastnými roky vskutku prošla. Krizově smrákat se začalo v roce 2008, defi nitivně se vyčasilo vlastně až loni. Měli bychom mít před sebou ještě zhruba šest tučných let. Je-li tomu tak, budou se dít věci. Bez ironie. Protože sedmiletá – věřme, že tak dlouho může trvat – party se hned zkraje rozjela v pořádném tempu. Česká republika loni patřila k nejsvižněji rostoucím vyspělým ekonomikám na světě. V Evropě bychom země, které ji růstem předčily, spočítali na prstech jedné ruky. Solidní růst pokračoval i letos v prvním čtvrtletí.

HISTORICKÝ REKORD

Sedm let strachu z vyhazovu a úzkosti z napjatého domácího rozpočtu vystřídala euforie. Vrcholila letos začátkem roku. Nálada českých spotřebitelů, kterou statistici měří od roku 1998, se ocitla na historickém rekordu. Nikdy předtím neviděli svoji aktuální finanční situaci tak příznivě, nikdy předtím nevyhlíželi do dalších měsíců tak optimisticky. Češi jsou ale v dobrém spotřebitelském rozmaru stále, byť ona prvotní euforie ze znovuzískané prosperity lehce opadla.
Že česká ekonomická party odstartovala zostra, odkývne – například – každý tuzemský realitní makléř. Vzhůru se derou ceny nemovitostí jak v Praze, tak zejména mimo ni. Nabídkové ceny rostou rychleji než ty realizované, ale i ty poskočily za poslední rok takřka o desetinu (pokud nebereme v potaz Prahu, kde nemovitosti momentálně zdražují pomaleji než ve zbytku republiky). Lidé, kteří teď nemovitosti prodávají, zjevně zaznamenali, že se ekonomická party hned zkraje pořádně rozproudila.
Snaží se svézt na vlně.
A ještě ji přiživit. To statistici poznají z toho, že pomyslné nůžky mezi nabídkovou cenou realit a cenou realizovanou se aktuálně – alespoň v Praze, zdaleka největším nemovitostním trhu v ČR – rozevřely do rekordní šíře.
Prodávající se snaží kapitalizovat zmíněnou euforii, za svou nemovitost žádají nekřesťanské peníze. Avšak „hejlů“ mezi Čechy zjevně není zase tolik. Trh tak prodávající vrací do reality. Svoji nemovitost nakonec udávají za cenu výrazně nižší než tu vyšponovanou nabídkovou. I tak ale charakteristický fetiš Čechů, totiž fetiš z vlastnického bydlení, opět silně projevuje. Entuziastická nálada Čechů, spojená s koncem sedmi hubených let, představuje pro nemovitostní trh stimulant, jaký tu nebyl nejmíň od roku 2008. Realitní makléři si mnou ruce.

LEPŠÍ ČASY BANK

To bankéři už pamatují lepší časy. Ne že by si nemohli mnout ruce, české banky náleží k nejziskovějším v Evropě. Léta před rokem 2008 však pro ně byla ještě o poznání tučnější než ta současná.
Kvůli finanční krizi, jak známo, padl na bankéře hněv lidu. Politici reagují, jak umějí – regulují a regulují. Tak stlačují bankéřské zisky. A omezují, či přímo znemožňují relativně rizikovější operace bank.
Relativně rizikovější je i takový úvěr malé či středně velké firmě, alespoň tedy v porovnání s rizikovostí úvěru velké korporaci. Hned je to vidět na sazbách: rozdíl mezi výší průměrné sazby, již bankéři účtují malým a středním podnikům, a průměrného úroku, jejž žádají od korporací, je v ČR momentálně nejvyšší minimálně od roku 2007. Politici mají malých a středních podniků plná ústa, ale pravdou je, že už dlouho nebyly v přístupu k úvěru v porovnání s korporacemi tak znevýhodněny jako právě aktuálně.
Kromě úvěrování velkého byznysu je další poměrně bezpečnou bankovní operací hypotéka. Bankéři je poskytují nesmírně rádi.
Milují je. Marketingově proto v Češích živí zmíněný fetiš vlastnického bydlení. Němec, disponující daleko vyšší kupní silou, se mnohdy spokojí s nájemním bydlením. Čech ne.
Stimulovat posedlost po bydlení „ve vlastním“, případně po bytu „na investici“, je v době extrémně uvolněné měnové politiky centrální banky (jež drží úroky pátým rokem na technické nule, a navrch ještě čtvrtým rokem uměle oslabuje korunu, což efekt nízkých úroků umocňuje) poměrně snadné. Bankéři mohou jít se sazbou hypoték extrémně nízko – hypotéky jsou tak v ČR momentálně historicky, tj. od poloviny 90. let, nejlevnější.

PŘÍJEMCI HYPOTÉK

Nízké úroky vítají příjemci hypoték, mnohem hůře je nesou řadoví střadatelé. Češi tak se vzestupným zápalem dychtí po jiných způsobech, jak zhodnotit své peníze, než je spořicí nebo termínový účet. Už nejde jen o podílové fondy, akcie nebo zlato, ale zcela nové investiční alternativy, které nabízí takzvaný fintech.
Fintech, jak název trochu napovídá, je souhrnné označení pro propojení finančnictví a informačních technologií. Mladé, dravé a nízkonákladové projekty, startupy, aplikace a služby, jako je peer to peer lending nebo investiční crowdfunding, narušují status quo kamenného bankovnictví.
Fintechové firmy třeba dokážou nabídnout malým a středním podnikům výhodnější úvěr, než jaký pro ně připraví tradiční banka.
Tím zmizíkují výše popsané znevýhodnění malých a středních firem v porovnání s korporacemi. Jiný příklad, konkrétní, reprezentuje finanční skupina Roklen, zaměstnavatelka autora článku. Ta na své investičně crowdfundingové platformě, Fundlift.cz, nabízí možnost investování do perspektivních firem už od pětistovky výše. Nedávno se třeba lidé mohli stát držiteli dluhopisu řetězce mexických fastfoodů Burrito Loco nebo Pivovaru Zvíkov se zhodnocením osm, respektive 6,5 procenta ročně. Po dluhopisech se jen zaprášilo, obě firmy se takzvaně upsaly, tj. získaly „od davu“ drobných investorů požadované financování v řádu miliónů, nad očekávání rychle. V době takřka nulových úroků na střadatelských účtech žádný div. Češi jsou v dobré ekonomické náladě a při penězích, které teď nehodlají nechávat ležet ladem.

NOVÉ TECHNOLOGIE

Nástup nových technologií obecně představuje pro tradiční sektory – řečeno politickým newspeakem – „novou výzvu“. Taxikáře vyzývá Uber, hotely zase Airbnb, bankéře pak zmíněný fintech.
Vraťme se k nemovitostem. Češi si dnes nemovitosti „na investici“ pořizují v sílící míře nejen díky dobré ekonomické náladě, ale částečně i s vidinou jejich celkově výnosnějšího pronajímání, právě prostřednictvím internetové platformy Airbnb. Několikadenní, třeba jen víkendové pronájmy cizincům mohou být v případě příhodně, tj. v případě Prahy v jejím prvním nebo druhém obvodu, lokalizovaného bytu násobně výnosnější než dlouhodobý pronájem jednomu podnájemníkovi. Zatím. S tím, jak služby Airbnb využívá více a více českých majitelů nemovitostí, roste konkurence mezi pronajímateli, což přispívá k tomu, že ceny nájmů stále znatelněji zaostávají za cenami nemovitostí samotných.
Ukazatel, jenž dává do poměru cenu bytů a tržního nájemného, stoupl za poslední rok o více než sedm procent. Nůžky mezi cenami nemovitostí a nájmy se tedy rozevírají. Koupě bytu „na investici“ je teď hit i díky Airbnb. Jenže jak dlouho ještě? Jak dlouho ještě budou Češi považovat investiční nemovitost za výnosnou? Vždyť až se nůžky mezi cenou nemovitostí a nájmy rozevřou do takové šíře, že cenu nepokryje ani dlouhá řádka měsíců a let inkasovaných nájmů, povážlivě klesne návratnost.
Pořídit si byt „na investici“ se pak už nevyplatí. Nájmy ji jednoduše nezaplatí. K citelnému propadu cen na nemovitostním trhu v ČR tak může dojít i tehdy, pokud úrokové sazby hypoték a obecně v ekonomice budou stále setrvávat na svých historických minimech nebo v jejich blízkosti.

STABILITA PLODÍ NESTABILITU

Ekonom Hyman Minsky proslul poznatkem, že stabilita plodí nestabilitu. Příznivá ekonomická doba zadělává na budoucí útlum. Boom, který přichází po letech útlumu, postupně v lidech odbourává zábrany a investují stále rizikověji, dokud přemíra rizika nevyvolá nějakou další krizi a ekonomický útlum.
Nebo jinak: během sedmi tučných let postupně nabývají na síle vlivy, jež přivodí sedm let hubených.
Tak nějak tomu je i v současnosti – je to podstata ekonomického cyklu. I aktuálně probíhající česká ekonomická party v sobě nese nevítaný příslib budoucího střízlivění, kocoviny, deprese. Ekonomický cyklus nakonec ustojí ten, kdo se euforií nenechá bezbřeze opít.

Vyšlo v Reflexu.

email

Facebook

Google+

Twitter

Linkedin