Egypt se bouří, potraviny a suroviny zdražují a americká ekonomika oživuje. Zdánlivě to spolu nesouvisí. Pojítkem však dost dobře může být měnová politika americké centrální banky.
Takzvané rozvíjející se trhy. Ještě donedávna oblíbené útočiště globálních investorů, kteří si od investic na jejich území slibovali vyšší výnosy než ve finanční a dluhové krizi zmítajícím se vyspělém světě. To se nyní mění. A může za to zejména dění v Egyptě a v USA. Ale hlavně v USA.
Akciové trhy rozvíjejících se ekonomik za sebou mají nejhorší týden od loňského listopadu. Investoři se obávají, že politici v těchto zemích budou činit další kroky k potlačení inflace. Například Čína zvýšila minulý týden klíčové úrokové sazby již potřetí od loňského října. Zvýšení sazeb vede ke zchlazení ekonomiky – se snížením inflace zpravidla dochází i k ochabnutí hospodářského růstu. Právě toho se globální investoři obávají, a proto se z burz rozvíjejících se trhů stahují.
Zdražuje ropa, měď, rýže…
Své samozřejmě dělá i situace v Egyptě, který je právě řazen mezi rozvíjející se trhy. Investoři jsou v reakci na lidové bouře proti režimu prezidenta Husního Mubaraka více obezřetní i vůči ostatním rozvíjejícím se trhům. „Investoři se samozřejmě nyní vyhýbají všem blízkovýchodním zemím,“ řekla Sue Thompsonová ze společnosti iShares agentuře Reuters. Jistý odpor mají nyní investoři podle ní i k zemím, jako je Čína či Indie – hlavně kvůli inflačním hrozbám.
Inflace v rozvíjejících se ekonomikách přichází ruku v ruce s překotným růstem cen surovin. Právě po těch je v zemích typu Číny či Indie značná sháňka. Index iPath Dow Jones-UBS Commodity ETN, který zaznamenává pohyby cen široce definovaného koše surovin, vzrostl za posledních dvanáct měsíců o 28 procent. Zdražuje téměř vše – ropa, měď, rýže a mnohé další suroviny.
Odliv investorů z rozvíjejících se trhů však nastává ještě z jednoho důvodu. Mnohé zásadní ekonomické ukazatele v USA se zlepšují (například roste objem obchodních úvěrů a stejně tak i spotřebitelské výdaje), a důvěra investorů ve vedoucí ekonomiku světa tudíž sílí.
Může za to Fed?
Za popsaným vývojem na rozvíjejících se trzích i v USA lze ovšem nejspíše hledat jedno: měnovou politiku americké centrální banky (Fedu). Ta loni v listopadu přistoupila k hojně kritizovanému opatření, v jehož rámci hodlá zhruba do půle letošního roku poskytnout trhům dodatečnou likviditu ve výši 600 miliard dolarů. Zjednodušeně řečeno, nové dolary se nyní tisknou jako o život. První jsou u těchto peněz velké americké banky, které je jednak začínají zvolna půjčovat (proto ten růst objemu obchodních úvěrů), jednak je už delší dobu investují na globálních trzích. Tím, že je půjčují, americká ekonomika zvolna, ale jistě oživuje. Tím, že je investují, přispívají velmi výrazně k růstu cen, který se právě projevuje zdražováním surovin v posledních měsících (podle některých ekonomů byly egyptské a předtím i tuniské bouře vyvolány částečně i tímto růstem cen potravin a surovin).
Zdá se tedy, že inflační hrozba na rozvíjejících se trzích je v jistém smyslu daní za hospodářské oživení v USA, jakkoli se Ben Bernanke, šéf americké centrální banky, zaklíná, že růst cen surovin a potravin nemá Fed na svědomí. Podle něho může za vzestup cen na rozvíjejících se trzích v prvé řadě sílící poptávka. Pravděpodobné je, že se ale spojují obě příčiny – jak růst objemu peněz ve světovém finančním systému, tak vzestup poptávky po surovinách.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
