Konspirační teorie nepřišly s mandelinkou bramborovou, dělají nám společnost mnohem déle, od nepaměti. A jejich obliba neklesá. Klíčový sofistikovaně levicový web českomoravské kotliny, Britské listy, nechť kráčí příkladem – zcela nejčtenějším textem (tabulka) za dobu více než desetileté historie webu je článek „Pochybnosti o pozadí zářijových teroristických útoků proti USA sílí“, který zcela typicky hledá spiknutí za nejsledovanější událostí posledních let.
Autorka hned na úvodním řádku zjevuje, že „tušila , že s těmi útoky na Twins nebylo něco v pořádku již hned druhý den, co se vzpamatovala z prvního šoku“. A redakce webu, hezky kolektivně, v doprovodné poznámce píše: „Pozoruhodně velká čtenost tohoto článku vypovídá o tom, jak hluboká neznalost existuje v těchto záležitostech v českém prostředí.“
Za velkou čteností zmíněného článku vůbec nemusí být „neznalost“, jako spíše „ochromená epistemologie“ autorky článku a čtenářů, již článek považují za pravdivý. Termín ochromená epistemologie uvádí v jedné z mála vědeckých studií na téma konspiračních teorií dvojice profesorů práva, Cass Sunstein (University of Chicago) a Adrian Vermeule (Harvard Law School).
Ochromenou epistemologií podle autorů „trpí lidé v tom smyslu, že znají velmi málo skutečností (o daném jevu), a to, co vědí, je chybné“. Do této kategorie spadá například mnoho extrémistů, jejichž „extremismus pramení nikoliv z iracionality, ale ze skutečnosti, že mají málo relevantních informací a jejich vyhraněné postoje jsou posilovány tím málem, co vědí“. Konspirační teorie tak nemusí být vždy výsledkem „mentální poruchy, jako je paranoia nebo narcismus“.
Takoví extrémisté, a zdaleka nejde pouze o Foxe Muldera, jsou téměř permanentně přesvědčeni, že „pravda je někde tam venku“. Výraz „pravda“ se nikoli náhodou objevuje v názvu hnutí, jež je neotřesitelně přesvědčeno, že zná skutečnost o 11. září – 9/11 Truth Movement.
Sunstein s Vermeulem identifikují i takzvané konspirační podnikatele, kteří profitují z toho, že údajnou konspiraci jako první vynášejí na denní světlo – jejich role není nepodstatná. Jako příklad uvádějí Thierry Meyssana, jehož kniha 9/11: The Big Lie se rychle stala bestsellerem.
Přestože jistou obdobou konspirační teorie je i ta o Santovi na saních, jenž rozváží dětem dárky, většina jiných takových teorií, ať už jde o mandelinku, UFO v Roswellu, vraždu Kennedyho, tvrzení, že AIDS je šířeno s úmyslem, či 11. září, „vytváří mnoho rizik včetně toho, že plodí další nebezpečné násilí,“ uzavírají autoři.
Přední filozof a metodolog vědy dvacátého století, Karl Popper, v knize Otevřená společnost a její nepřátelé postuloval, že náchylností ke konspiračním teoriím trpí ti lidé, kteří se příčí „pobrat“, že některé jevy vznikají „jen tak“, zcela neplánovaně, jako v zásadě nezamýšlené produkty interakcí v rámci tak komplexního systému, jakým je lidská společnost.
Titíž lidé, kteří podléhají konspiračním pohádkám, pak spíše věří, že i takové ekonomické fenomény, jako je růst inflace nebo třeba Velká deprese třicátých let, byly a jsou výsledkem přímého záměru (nějaké spiklenecké skupiny či lóže).
Stejní lidé věří více plánu, sociálnímu inženýrství, všemu, co je zamýšleno a ideálně zbaveno jakékoli náhodnosti. Takoví lidé nevěří neviditelné ruce trhu, svobodě odpovědného jednotlivce. Chtějí mít vše pod kontrolou. Fantasmagoricky.
Patrně ne náhodou je proto konspirační článek hitem desetiletí na levicovém webu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
