Dnešní zasedání České národní banky představuje milník. Vlastně dva milníky. Tedy pokud dojde ke zvýšení základní úrokové sazby, což se všeobecně předpokládá. Dokonce nelze zcela vyloučit ani zvýšení o půl procentního bodu místo běžné čtvrtky.
Milník číslo jedna: půjde o třetí zvýšení dvoutýdenní repo sazby v řadě. Něco takového se naposledy přihodilo na jaře roku 1996. Od té doby se v ulici Na Příkopech do utahování měnových šroubů s takovou vehemencí nepustili. Centrální banku vede k nebývale svižnému postupu snaha zchladit přehřívající se tuzemský trh práce a částečně i trh nemovitostní. Navíc bankéřům vadí stále poměrně slabá koruna, která může být nežádoucím proinflačním činitelem. Česká národní banka také musí tlumit možný budoucí dopad dalšího mzdového a platového nárůstu a také zdražování energií. Od příštího roku dojde k dalšímu citelnému růstu platů ve veřejné sféře. Přidávat pochopitelně bude i sféra soukromá. Celkový mzdový růst v roce 2019 pravděpodobně přesáhne šestiprocentní úroveň. To je stále úroveň, která může urychlovat obecnou spotřebitelskou inflaci. Na přelomu roku navíc domácnostem citelně zdraží energie. Vzhledem k tomu, že ČNB se snaží stabilizovat cenovou úroveň v předstihu až 18 měsíců, popsaný očekávaný vývoj pochopitelně bere na zřetel už nyní. Do konce letošního roku proto nelze vyloučit ještě jedno zvýšení sazeb.
Milník číslo dvě: pokud dnes ČNB sazby opravdu zvýší, vrátíme se tak trochu do roku 2001. Při zvýšení sazeb totiž rozpětí mezi základní sazbou ČNB a základní sazbou Evropské centrální banky stoupne minimálně na 1,5 procentního bodu. Vyšší toto rozpětí bylo naposledy právě před 17 lety. V tom se skrývá jisté riziko. Představme si třeba, že republikáni dostanou výprask v listopadových volbách do amerického Kongresu. Podle jednoho z aktuálních průzkumů se náskok demokratů před republikány zvýšil na dosud nejvýraznější úroveň. Americká veřejnost si zkrátka v rostoucí míře přeje, aby Kongres ovládli demokraté a republikáni o svou nynější nadvládu přišli. Pokud k tomu dojde, demokraté se v čase, jenž prezidentu Trumpovi zbývá do konce mandátu, mohou snažit zmírnit dopady jeho obchodního válčení, případně se pokusit o jeho odvolání. Americká centrální banka by na politický chaos mohla reagovat slabším odhodláním dál zvyšovat sazby. Dolar by oslabil a měny rozvíjejících se trhů i česká koruna by se dostaly zpod tlaku, který nyní tlumí jejich zhodnocování. Z důvodu znatelného rozpětí mezi korunou a eurem by pak česká měna posílila natolik, že by to společně s neudržitelným růstem mzdových nákladů přidělalo našim exportérům pořádné vrásky. Odtud je již krůček k útlumu celé české ekonomiky, a to dokonce i bez další eskalace světové obchodní války. Milníky jsou dnes na pořadu dva, otazníků o něco více.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
