Česká ekonomika šlape na brzdu – a nohu z brzdného pedálu ještě nesundává. To lze vyčíst z předstihového ukazatele důvěry v českou ekonomiku, který za letošní březen vykazuje svůj nejslabší výsledek od března roku 2017. Meziměsíčně pak důvěra v ekonomiku poklesla letos březnu nejvýrazněji od loňského července. Markantní je zvláště propad důvěry ve spotřebitelském segmentu. Důvěra spotřebitelů se propadla na nejnižší úroveň od srpna roku 2016. Důvěra však klesala také v podnikatelském segmentu. Propadla se ve všech jeho klíčových sektorech kromě stavebnictví. Je tedy slabší jak v průmyslu, obchodě, tak i ve vybraných službách. Za první tři měsíce letošního roku vykazuje největší pokles důvěry spotřebitelský segment a pak podnikatelský sektor obchodu. Důvěra letos v prvním čtvrtletí vzrostla jedině v podnikatelském sektoru stavebnictví.
Pokles spotřebitelské důvěry značí, že letošní citelné zdražení bydlení a energií v čele s elektřinou se postupně „zakousává“ do peněženek Čechů. Češi se obávají příchodu ekonomického útlumu a souvisejícího růstu nezaměstnanosti. To umocňuje jejich strach ze zhoršení vlastní finanční situace. Podnikatelé v průmyslu podobně jako spotřebitelé vyhlížejí zhoršení svých podmínek. Důvodem je ponejvíce zpomalování německé ekonomiky a tamního průmyslu. Německo je v tomto ohledu České republice tím, čím je jemu samému pro změnu Čína. Takže v rostoucích obavách českého průmyslu se zrcadlí, byť spíše zprostředkovaně, také čínské zpomalení a celní přestřelka, kterou Peking vede se Spojenými státy.
Optimisticky tak v březnu působí pouze vývoj nálady ve stavebnictví. Podnikatelé ve stavebnictví těží z limitovaných kapacit sektoru, které způsobují, že „mají stále práce dost“. A to přesto, že sektor za letošní rok meziročně příliš neproroste, pokud vůbec. Narazil totiž na své kapacitní limity. Což je zatím ale potíž zejména z makroekonomického pohledu, nikoli z mikroekonomického pohledu jednotlivých podnikatelů ve stavebnictví.
Další vývoj nálady v české ekonomice bude značně – až takřka výhradně – závislý na zahraničním vývoji. Dokud se nepodaří rozehnat mračna celní přestřelky a dokud se nepodaří rozptýlit nejistotu spjatou s brexitem, nelze předpokládat opětovný růst důvěry v tuzemskou ekonomiku. To jsou však stále jen podmínky nutné, nikoli postačující.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
