Nouzový stav, děti pryč ze škol, hospody a restaurace zavřené, maximálně s otevřeným výdejovým okénkem. Podzim zkrátka začíná nepříjemně připomínat jaro. I pokud by zmrazení ekonomiky nebylo tak plošné a pokud by trvalo přece jenom kratší dobu než tehdy, české hospodářství musí počítat s dodatečnou ztrátou zhruba 270 miliard korun. Takovouto ztrátu ještě ale v tuto chvíli naštěstí vyhlížet nelze, Pokud rychle, tj. do začátku listopadu, zaberou striktní protipandemická opatření, budou dodatečné škody představovat jen zlomek uvedené sumy. Nicméně horší scénář rozhodně vyloučit nelze, vždyť do konce roku ještě zbývá takřka celé jedno čtvrtletí. Například plošnější uzavírka trvající po celý už by notně prodražila. A to stále nehovoříme o situaci, že by se podzim jaru v podstatě rovnal, tedy že by odstávky zasáhly třeba i zpracovatelský průmysl, včetně toho automobilového.
Jestliže by měla druhá vlna závažný průběh, takže by zásadně poznamenala nejen druhou půli října, ale také listopad, případně dokonce alespoň část prosince, ekonomika by se propadla nikoli o 6,5 procenta, což byl její pravděpodobný propad před vyhlášením nynějšího nouzového stavu, ale o osm až devět procent a kritickém scénáři dokonce o 13 až 14 procent. Předpoklad, že by „uzavírka“ nebyla tak rozsáhlá jako na jaře a trvala kratší dobu, vychází z toho, že nyní je připravenost úřadů, firem i institucí – doufejme – přece jenom na vyšší úrovni než v březnu nebo dubnu, takže i jejich reakce bude účinnější. Na druhou stranu je nyní akutnější hrozbou než tehdy přetížení nemocnic, které by mělo fatální dopad i na psychiku lidí a jejich ochotu utrácet a spotřebovávat. Jedná se o takzvaný „spontánní lockdown“, kdy lidé omezují svojí ekonomickou aktivitu, aniž by z titulu vládních administrativních omezení museli. Prostě se bojí nákazy, takže nechodí do obchodů. Zlstávají doma, děti neposílají do škol, i když by mohli. Spontánní lockdown zkrátka umocňuje neblahý ekonomický dopad administrativního lockdownu. Proto je ostatně debata o tom, do jaké míry ekonomiku uzavírat, a do jaké dát přednost „promoření“, z velké části bezpředmětná. Zjara si ve Švédsku tamní občané naordinovali spontánní lockdown, ačkoli ten administrativní byl v zemi poměrně slabý, slabší než třeba v nedalekém Dánsku. Ve výsledku se ekonomické ztráty obou severských zemí způsobené koronavirem zase tolik neliší.
Kombinace již nyní poměrně silného administrativního lockdownu a lokckdownu spontánního, jejž by svým dopadem na psychiku umocnilo přetížení lůžkových či personálních nemocničních kapacit, představuje černočerný scénář. Způsobil by, že ztráta tuzemské ekonomiky z druhé vlny znatelně přesáhnout dokonce i úroveň 300 miliard. A to je samozřejmě ztráta nad rámec letošních ztrát stávajících, vzniklých v souvislosti s dosavadním působením koronaviru.
S další dodatečnou ztrátou by pak bylo třeba počítat v příštím roce. V případně závažnějšího průběhu druhé vlny totiž ekonomika dále klesne ještě v roce 2021, a to zhruba o dvě procenta. Navázala by tedy na onen až 14procentní letošní propad. To oproti stavu, když již druhá vlna neproběhne nijak závažně, takže ekonomika v roce 2021 již poměrně výrazně poroste, představuje ztrátu kolem 550 miliard. Celkový účet za druhou vlnu tak může dosahovat dle zvláště pesimistického scénáře až 900 miliard korun.
To tedy máme účet za celou ekonomiku; jedná se o škodu na hrubém domácím produktu země. Ovšem škodu v případě závažného průběhu druhé vlny zaznamenají také veřejné rozpočty, včetně rozpočtu státního, které dosud letos kvůli viru na výdajích „vykrvácely“ o zhruba 150 miliard. V případě závažného průběhu druhé vlny tato škoda poroste. Proto, že se v části ekonomiky se opětovně sníží příslušné tržby, zisky, a tedy i odvody do veřejné kasy. Restaurace a hospody může nynější lockdown, i když bude trvat opravdu jen do začátku listopadu, připravit o dalších pět miliard korun. Fitness centra přijdou o zhruba 300 milionů korun, kina o 35 milionů. A tak se dá pokračoval. Jednotky miliard nebo jen stovky milionů, to jsou z hlediska výkonu ekonomiky jako celku ještě poměrně zanedbatelné sumy. Jenže i tisíckrát nic umořilo osla. Takže není pravda, že nynější opatření ekonomiku nepoškozují. Poškozují. Byť zatím rozhodně ne tak jako na jaře.
Jestliže by druhá vlna neudeřila nijak závažně, skončí letos veřejné rozpočty ve schodku kolem 350 miliard korun. Nyní, kvůli říjnové uzavírce ekonomiky, je třeba realističtěji počítat se schodkem kolem 400 miliard korun. Do toho se započítává nejen výsledek hospodaření státního rozpočtu, ale také výsledek hospodaření krajů a obcí či zdravotních pojišťoven. Zřetelně dominantní část schodku veřejných rozpočtů ale má na svědomí deficit státního rozpočtu. Jedním z klíčových důvodů, proč by i přes příchod druhé vlny mohl být deficit výrazně nižší než pětisetmiliardový, je skutečnost, že se vládě zatím nedaří „proinvestovávat z krize“, jak si před prázdninami předsevzala. Takže na investicích se určitě ušetří. Jenže pokud udeří druhá vlna tak závažně, že se podzimní uzavírka bude té jarní blížit ještě viditelněji, půjde značná část takto ušetřených – nebo spíše nevypotřebovaných – miliard na další zachraňování ekonomiky na dluh. Deficit by se pak přiblížil k sumě 500 miliard. Nejpravděpodobněji by ale závažná druhá vlna vyšla letos veřejnou kasu na dodatečné desítky miliard korun. A na další minimálně desítky miliard pak v příštím roce, kdy navíc může udeřit vlna třetí.
Tak si přejme, ať druhá vlna do listopadu zeslábne a třetí žádná není. Vláda samo žádné peníze nevydělává, všechno to jsou naše peníze. A naše budoucí daně.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
