Z jednotného evropského trhu těží Česká republika například při vývozu automobilů. Principy jednotného trhu jsme se ale zavázali dodržovat i v oblasti obchodování s elektřinou. „Určující pro nás nejsou ceny a stav výroby pouze v České republice, ale v celé Evropě. Konkrétně jsme hodně závislí na vývoji cen elektřiny na burze v Německu,“ vysvětluje v pořadu Jak to vidí… ekonom Lukáš Kovanda.

„Elektřinu by šlo prodávat levněji, ale to bychom museli překopat podmínky našeho členství v Evropské unii. A to je v tuto chvíli absolutně nereálné, šlo by o poloviční Czexit. Klíčové, na čem Evropská unie a jednotný evropský trh stojí, je právě volný pohyb osob, kapitálu a zboží, tedy i elektřiny. A toto je důsledek.“

Kde hledat řešení?

Namístě je tedy podle Lukáše Kovandy zamyslet se nad tím, zda nebojovat vehementněji na úrovni EU za to, aby byla zmírněna zelená agenda EU. Její součástí je totiž i přehlíživý přístup k jaderné energii. Že je to velká chyba, si myslí třeba i Francie.

„Řešením by bylo nikoli vystupovat z jednotného trhu s elektřinou, ale spíše budovat spojenectví se zeměmi, které mají v energetické oblasti podobné zájmy jako ČR. A docílit tak toho, aby jádro bylo uznáno jako bezemisní čistý zdroj a aby se stalo základem našeho energetického mixu.“

Současná situace nám totiž podle ekonoma celoevropsky říká, že při stávající úrovni technologického poznání se zelenými zdroji, které jsou nespolehlivé, nestabilní a drahé, zatím nevystačíme. „Rozumným krokem je tedy stavět jaderné bloky, i proto, že si nemůžeme dovolit prohlubovat naši závislost na ruském plynu.“

Nutná transformace

Mezi politiky a ekonomy nicméně není sporu o tom, že je potřeba snižovat emise, využívat nové technologie a vyrábět čistěji a udržitelněji. „Teď jde jen o to, aby nebyla transformace prováděna překotně. Současné vysoké ceny energií totiž ukazují, že na to zatím nejsme připraveni při stávající úrovni technologií.“

Lukáš Kovanda upozorňuje, že ohroženy jsou zejména sociálně zranitelné skupiny obyvatelstva, kterým nyní hrozí energetická chudoba. „Musíme si dát velký pozor i na to, abychom si nerozhodili udržitelnost sociální. Pokud na to nebudeme dbát, bude to voda na mlýn populistům a nesystémovým stranám. Může dojít k ohrožení celé evropské integrace. Opatrnost je tedy namístě,“ uzavírá ekonom.

Odvysíláno na Českém rozhlase Dvojka.

Přepis rozhovoru:

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je půl deváté. Dobrý den přeje Zita Senková. Mým hostem je ekonom Lukáš Kovanda. Dobrý den, vítejte.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Dobrý den, děkuji za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zeptám se vás například na to, proč je u nás elektřina tak drahá, když jí vyvážíme? Jak zajistit lidem dodávky energií za únosné ceny, jak snížit závislost na dovozu, a to nejenom energií a zda můžeme vyrábět čistěji zdravěji, a udržitelněji a přitom ekonomicky růst. Přeji nerušený poslech. Schodek státního rozpočtu ke konci října stoupl na 335 miliard ze zářijových 326,3 miliardy korun. Jde o nejhorší říjnový výsledek od vzniku České republiky. Loni ke konci října činil schodek 274 miliardy korun. Co dál, pane Kovando, už jen tomu přihlížíme?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Přihlížíme a čekáme, s čím přijde nová vláda, protože ta skutečně zdědí tohoto kostlivce a bude to nepříjemné dědictví. Musí okamžitě jak nastoupí a začne úřadovat, jako prioritu si zvolit právě osekání toho dluhu. Lépe řečeno, tedy zpomalení jeho nárůstu, protože ta jeho výše opravdu, kterou jste citovala, je enormní. V letošním roce byl ten deficit státního rozpočtu z těch 335 miliard korun měl vyrůst někam k necelým 400 miliard. To znamená, nebude to ten půlbilion, který je maximální možný. Ale i tak to bude pořádná rána. Vlastně v tuto chvíli není na stole od nové vlády vlastně žádná z politických stran či uskupení to neměla ve svých volebních programech, co s takto enormním zadlužením činit. Pravděpodobně tedy bohužel nakonec půjdeme cestou zvyšování daní. Nyní je otázka, zda ale jakých daní. Podle mého soudu nakonec politici seznají, že žádné jiné východisko prostě neexistuje pro ně. Nebudou ochotni třeba propouštět tolik státních zaměstnanců. Nebudou ochotni tolik škrtat na výdajích státu. A naopak mají ve svých volebních programech vítězné koalice další sliby navyšování výdajů. Například na armádní účely. Takže obávám se, že jinak než zvyšováním daní to nepůjde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vznikající koaliční vláda chce podle kandidáta na premiéra Petra Fialy z ODS sestavit nový státní rozpočet na ten příští rok se schodkem do 300 miliard korun. Je to reálné?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Reálné to je, nicméně je to stále pouze určité gesto, symbolický krok, aby skutečně už jsme mohli hovořit o tom, že nastupujeme na dráhu ozdravování veřejných financí, tak by rozpočet nebo lépe řečeno jeho schodek pro příští rok měl být maximálně 200 miliard korun. To si myslím, že bylo dosažitelné. Ovšem to by s tím musela začít už ta končící vláda. Už by musela vlastně celý letošní rok připravovat plán. Nyní nemůžeme chtít po té nové vládě, která se sotva zorientuje, bude mít těch příslovečných 100 dnů hájení na to, aby rychle prováděla škrty v rozsahu 100 miliard korun. Takže stáhnutí pod těch 300 vlastně i takto to bude skoro 100 miliard korun, takže i to by byl určitě zdárný krok. Nicméně to stažení o těch 200 miliard to skutečně je třeba si nechat na ty další roky. A je třeba k nim přistoupit. Ostatně, jestliže koalice Spolu měla ve volebním programu stažení schodku veřejných financí v poměru k hrubému domácímu produktu do roku 2025 na 1,5 procenta, tak to znamená opravdu najít úspory za zhruba 220 miliard korun a myslím si, že to právě nepůjde jinou cestou. Kromě tedy osekávání některých výdajů, než je zvyšování daní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaká východiska z této situace vidíte vy, pane Kovando?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Kromě toho zvyšování daní a kromě tedy osekávání výdajů, nastartování ekonomického růstu, protože to by bylo samozřejmě nejpříhodnější řešení. Ono není tak důležité, srazit ten dluh, ale to co je skutečně důležité, je stabilizovat míru jeho nárůstu vůči nárůstu celé ekonomiky. To znamená, když se podaří stabilizovat poměr dluhu k hrubému domácímu produktu, tak je vyhráno. Za takové situace může narůstat i dluh, když tedy narůstá to, z čeho je ten dluh vlastně celkově splácen v důsledku. A to je právě ten ekonomický růst. Když ten ekonomický růst dostatečně pokrývá nárůst toho dluhu, tak ten dluh může narůstat poměrně rapidně, ale ten poměr těchto dvou veličin zůstává stabilizovaný a vlastně stav veřejných financí se nezhoršuje, protože to, co je určující zásadně, je právě ten poměrový ukazatel vztahující výši veřejného zadlužení k hrubému domácímu produktu. To je ten ukazatel číslo 1, který zajímá i primárně právě ratingové agentury.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Lze odhadnout dopad zpřísněného režimu a vyžadování bezinfekčnosti na návštěvnost restaurací, kulturních, sportovních a dalších akcí? Víme, že provozovatelé gastronomických zařízení musejí od pondělí kontrolovat u hostů potvrzení o bezinfekčnosti. Což mnozí považují za diskriminaci zákazníků na základě zdravotního stavu.

Lukáš KOVANDA, ekonom
V České republice je naočkováno více než 60 % populace. To je ta populace, která nebude asi příliš jaksi odrazená tím, co nyní bude muset prokazovat v restauracích a dalších zařízeních. To znamená v této části populace očekávám poměrně slabý dopad, i když nějaký negativní určitě také bude, protože přece jenom je to nepříjemnost, prokazovat bezinfekčnost. Očekávám samozřejmě silnější dopad u té části populace, která naočkována není, která bude mít už výrazně problematičtější přístup do těch zařízení typu restaurací či sportovišť. Takže to se týká necelé poloviny populace. Tato překážka spíš tedy hovoříme takto. Takže si myslím, že nakonec to bude odrazovat 10-20 % klientů. Takový také může být propad tržeb. Nemyslím si tedy rozhodně, že to je něco srovnatelného s tím, co se dělalo třeba v loňském roce během pandemie, kdy dokonce i když se otevřelo, když byla taková ta okna, kdy se ekonomika otevřela například v prosinci, tak lidé se stále zdráhali navštěvovat hojněji restaurace a další podobná zařízení, protože se báli té nákazy. Byl tam ten takzvaný dobrovolný spontánní lockdown, tak ten by měl být mnohem slabší. Nyní když, jak jsme řekli, více než polovina populace je tedy naočkována. Tudíž očekávám propad tržeb kolem maximálně 20 %, obdobně také propad návštěvnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vidíte to jako problém, ukázat zejména teda u očkovaných? Zabere to pár vteřin.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Je to asi řešení, které jaksi je kompromisní, je to hodně o nátuře. Víme, že v západních zemích Rakousko, Německo tam existuje, řekněme, taková asi větší společenská kázeň řekněme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tam je to běžné?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Tam je to běžné, takže já si myslím, že to není nic, co by bylo v rozporu s nějakými základními principy svobody. Chápu, že to lidi otravuje, ale zase je to vzhledem k té současné situaci, kdy se tedy zhoršuje, tak je to asi stále ještě schůdné řešení. Dám tady příklad, co se například děje v Číně. Tam před pár dny měli podezření, že jedna jediná žena, která údajně mohla navštívit Disneyland. Tuším, že v Šanghaji, může být pozitivní na covid. Okamžitě zavřeli všechny lidi v tom Disneylandu. Ten Disneyland neprodyšně uzavřeli. 34 000 návštěvníků tam zrovna bylo. Všechny pak do noci testovali, zda nemá někdo z nich covid. A teprve poté tedy je postupně propouštěli. Takže ti lidé tam čekali fronty dlouhé do noci, do ranních hodin, než je tedy otestovali a teprve pokud tedy byli negativní, tak mohli z toho Disneylandu odejít. Tak si představte toto, kdyby se stalo tedy v České republice nebo kdekoliv v Evropě, že by zábavní park najednou z minuty na minutu zavřeli neprodyšně. Všechny testovali, lidé tam byli mnohem více hodin, než čekali, než zamýšleli. Prošli by tedy tím testováním a teprve poté je pustili. Tak takto přistupuje k té situaci Čína, která vyhlásila nulovou toleranci covidu. Takže v porovnání s tím ještě tady dáváme určitou volnost, přitom zhoršování té pandemické situace naší veřejnosti. Nedávám to jako vzor, že bychom si sem měli brát z Číny příklad. Spíše porovnání, jak přistupují ke covidu v různých koutech světa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje ekonom Lukáš Kovanda. Proč je, pane Kovando, v České republice elektřina tak drahá, když vyvážíme dlouhodobě, platí že se u nás vyrobí více elektřiny, než se jí spotřebuje?

Lukáš KOVANDA, ekonom
To je otázka, kterou opravdu dostávám v těch posledních dnech často. My jsme dokonce jakožto Česká republika jeden z největších světových vývozců elektřiny dokonce. Nicméně my jsme také součástí jednotného trhu Evropské unie, včetně toho s elektřinou. My z něj těžíme v jiných oblastech třeba, když vyvážíme automobily, tak je vyvážíme za velmi přívětivých podmínek, což nám pomáhá ekonomicky a zavázali jsme se, jaksi uplatňovat princip jednotného trhu i v jiných oblastech, včetně obchodování s elektřinou. Takže my jsme odvislí do značné míry od toho, jaký je vývoj cen elektřiny na burze v Německu. Například v Lipsku a my jsme hodně propojení s tím německým trhem. A obecně s tím evropským trhem, tudíž pro nás jsou opravdu určující ne ty ceny a ten stav výroby tady v České republice jenom, ale také v celé Evropě. Ale samozřejmě my bychom mohli tu elektřinu prodávat levněji, kdybychom ovšem nebyli součástí toho trhu, jehož součástí jsme toho jednotného trhu. Ovšem to bychom museli opravdu překopat podmínky našeho členství v samotné Evropské unie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Smlouvy.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Ano, a to si myslím, že v tuto chvíli je absolutně tedy nerealistické. To by byl vlastně takový poloviční czexit. Protože to klíčové, na čem Evropská unie a jednotný trh stojí, je volný pohyb osob, kapitálu, zboží, včetně právě elektřiny. To je důsledek tohoto. A samozřejmě mnozí lidé to nyní pociťují úkorně nebo jakožto nelogičnost. Nicméně je to věc, která prostě je tady napsána a kterou jsme odsouhlasili, kterou naše politická reprezentace odsouhlasila. Takže těžko s tím teď něco ze dne na den dělat. Spíše tedy se zamýšlet nad tím, zda nebojovat vehementněji na úrovni Evropské unie za to, aby byl zmírněn postup v rámci toho, co já označují za Green Deal. To znamená zelená agenda Evropské unie, protože její součástí je takový i přehlíživý přístup třeba k jaderné energii. A to si myslím, že chyba a nemyslím si to pouze já. Nemyslím si to pouze Česká republika. Myslí si to třeba Francie, je velmi silná země v rámci Evropské unie. Takže myslím, že nyní je pod vlivem těchto událostí na místě, nikoliv tedy nějak vystupovat z toho jednotného trhu s elektřinou a činit z České republiky jakýsi izolovaný ostrůvek a polovičně se tak dopouštět czexitu. Ale spíše budovat spojenectví se zeměmi typu Francie, které prostě mají v oblasti energetické podobné zájmy jako Česká republika a docílit toho, aby jádro, jaderná energie byla prostě jednou provždy uznána jako bezemisní čistý zdroj. Abysme mohli udělat z jádra prostě základ toho našeho energetického mixu do těch příštích desetiletí. Protože to, co nám říká ta současná situace je to, říká nám to celoevropsky, že při stávající úrovni technologického poznání prostě s těmi zelenými zdroji, které jsou nespolehlivé, nestabilní, poměrně drahé, zatím nevystačím. Já neříkám, že třeba za 10, za 20, za 30 let to nebude jiné, ale v tuto chvíli ne a je rozumným krokem nyní prostě stavět jaderné bloky, protože si současně nemůžeme dovolit prohlubovat naši závislost na plynu, což je zejména v drtivé většině plyn ruský, a to zase skýtá určité bezpečnostní riziko.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Například podle europoslance a bývalého viceguvernéra České národní banky Luďka Niedermayera, kdybychom měli větší podíl obnovitelných zdrojů, tak by podle něj energetická krize byla menší. Řekl to v České televizi, co si o tom myslíte?

Lukáš KOVANDA, ekonom
To je jistě pravda. Stejně tak je pravda ta, že kdybychom měli více těch jaderných zdrojů, že ta krize je menší. Jde o to, zda technologicky nyní máme na to, abychom pokryli z těch obnovitelných zdrojů tu naší potřebu energetickou, která například s rozvojem elektromobility bude navíc ještě stoupat. A takový konsenzus mezi energetickými experty je, že jsme schopni v rámci energetického mixu pokrýt maximálně zhruba čtvrtinu té potřeby z těch obnovitelných zdrojů. To znamená, stejně musíme mít další zdroje, aspoň tedy toto je otázka současnosti. Neříkám, že do budoucna nebudou moci ty obnovitelné zdroje energie hrát mnohem větší roli, až technologicky zase postoupíme. Ale toto není jisté a stavět na něčem, co není jisté, zvláště v energetické oblasti, je opravdu obrovský hazard s celou sociální oblastí České republiky, s celou ekonomickou základnou České republiky. Takže proto si myslím, že rozumným kompromisem nyní je opravdu prosadit na úrovni Evropské unie jádro jakožto bezemisní zdroj. Společně třeba s Francií. Zmírnit některé příliš překotné kroky, které jsou činěny v rámci tedy toho takzvaného Green Dealu, v rámci tedy prosazování zelené agendy Evropské unie a soustředit se na rozvoj jaderných bloků, zejména v Dukovanech. Ale současně samozřejmě dále rozvíjet ty obnovitelné zdroje energie. A postupně se zbavovat závislosti na uhlí. A také výhledově se zbavovat těch závislostí na plynu, tedy na tom ruském plynu. To si myslím, že je nyní optimální cesta, jakou bychom se měli vydat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Podle předsedkyně Evropské komise Ursuly von Der Leyenové se ukazuje, že je možné snižovat emise a současně prosperovat, že můžete vyrábět čistěji, zdravěji a udržitelně, a přitom ekonomicky růst.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Ona to myslí tak, že ty šetrné zdroje znamenají nové technologie, a v tom má jistě pravdu. Tady myslím, že není sporu mezi ekonomy a politiky, že tu transformaci potřebujeme, že ta transformace bude obohacující dlouhodobě. Jde o to, aby ta transformace nebyla prováděna příliš překotně. A to, co nám nyní ukazuje i tady trh v České republice. To, co nám ukáží složenky naše, až je otevřeme na přelomu roku. Uvidíme, o kolik stoupla cena plynu, cena energie. Někteří z našich posluchačů už to vidí teď. Tak ty vysoké ceny jsou odrazem toho, že my zatím prostě nejsme připraveni na tu transformaci při stávající úrovni technologického poznání. Lépe řečeno, nejsou na ni připraveni zejména sociálně zranitelné skupiny obyvatelstva, kterým hrozí nyní ve zvýšené míře energetická chudoba. Právě tedy neschopnost platit své složenky, za plyn či elektřinu. A musíme při té transformaci vstříc environmentální udržitelnosti dbát také na to, abychom si nerozhodili udržitelnost sociálně jakousi, elementární sociální soudržnost, neboť pokud nebudeme dbát na toto, tak ti lidé sociálně zranitelní, kteří budou nyní pod tíhou těch svých velkých účtů, tak se přimknou k některé ze stran politických sil s extrémní části spektra a bude to voda na mlýn populistům a nesystémovým stranám a může pak dojít k ohrožení třeba právě i celé evropské integrace. Takže já bych v tomto postupoval opatrněji a méně překotněji, ale tím nerozporuji ten základní cíl. Ten jistě jaksi seznáme, že je správný. Spíše jde o tempo, kterým se poté cestě vydáváme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje ekonom Lukáš Kovanda. Zdražování energií ovlivní podle všeho i realitní trh. Myslíte, že si připlatíme za vyšší energetickou třídu?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Budeme platit určitě více v těch nejbližších letech za vše, co souvisí s energiemi a určitě se to promítne do cen bydlení, do cen jak nemovitosti starých, tak i nemovitostí nových. Bohužel tedy toto je další tlak, který znedostupní bydlení zejména mladým rodinám s dětmi, které už nyní vlastně mají jedno z nejméně dostupný bydlení v rámci Evropské unie tady v České republice. Takže právě to souvisí s tím, co jsem říkal v tom předchozím vstupu, že ty drahé energie znamenají velký tlak na rozebírání určitých nůžek ve společnosti, těch příjmových, majetkových a může to vyvézt k rozkolům a nakonec i k nějakým sociálním otřesům a bouřím. Proto bych to vůbec nepodceňoval. Myslím si, že zatím ti politici to trochu podceňují. Mám na mysli evropské i ty naše tuzemské a že se to velmi rychle může vrátit jako bumerang v podobě něčeho na způsob protestů Žlutých vest, které před několika lety protestovaly proti zvýšení daně na naftu ve Francii. Víme, že to byly velké pouliční bouře, velké sociální nepokoje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak by se měl podle vás tedy zachovat nebo postupovat stát?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Stát jako Česká republika, který je vysoce průmyslově závislý, vlastně nejvíce průmyslovou zemí v rámci celé Evropské unie, tak si musí vyjednat specifické zvláštní podmínky, které budou více odrážet tuto realitu. Právě této silné průmyslové závislosti, vysoké závislosti na průmyslu typu toho dvacátého století i na té energetice dvacátého století. My prostě si s sebou neseme určitou zátěž ještě právě z dvacátého století, které jsme se zcela nezbavili, ale které se nemůžeme prostě zbavovat tak rychle jako země, které jsou bohatší na západ od našich hranic, tradiční země Evropské unie. Ony by se měly tedy poněkud více cítit do té naší specifické situace, ale je také třeba, aby jim to naši politici na těch zasedáních mezinárodních třeba v Bruselu prostě říkali diplomaticky, ale zároveň. Abychom tedy nebyli agresivní zbytečně, abychom se zbytečně nedělali nepřátele. Ale zároveň, abychom byli dostatečně asertivní a vyjednali si na míru šité podmínky, které umožní nám jít vstříc tedy tomu ozeleňování evropské ekonomiky. Na stranu druhou se nebudeme jakožto země střílet do nohy a nebudeme se ekonomicky oslabovat a bude tedy přihlíženo k tomu, že jsme přece jenom stále chudší země Evropské unie. Stále tedy země více průmyslově orientován než vlastně všechny další země Evropské unie. Protože my jsme opravdu, když vyjmu Irsko, což je spíše statistická anomálie, nejvíce průmyslově závislý. Současně máme poměrně málo rozvinuté služby z hlediska jejich podílu na přidané hodnotě. Ekonomika je tam skutečně nejslabší v tomto ukazateli společně s Rumunskem v rámci celé Evropské unie. A ty ekonomiky, které se více opírají o služby, což jsou vlastně všechny na západ od našich hranic v rámci Evropské unie, tak samozřejmě těm se ta transformace vstříc zelené ekonomice činí snáze než v ekonomice, jako je to česká, která je tak moc stále závislá na průmyslu, ještě k tomu průmyslu typu dvacátého století. To znamená těžký těžební pronesl, severní Čechy, severní Morava. K tomu by se opravdu mělo přihlížet více.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Také automobilový průmysl, viděli jsme, že dva týdny stála téměř celá výroba mladoboleslavské automobilky. Naplno jela jen jedna linka. Škoda Auto už obnovila výrobu. Stála především kvůli nedostatku čipů, které se používají zejména palubní elektronice, chyběla i rádia, kamery či bezpečnostní senzory. Jak dlouho může trvat takzvaný čipový hladomor? Ačkoliv víme, že nechybí jenom čipy, ale třeba hořčík, hliník a další suroviny, prvky.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Máte pravdu, není to už pouze o tom čipové hladomoru. Ten je podle některých optimistických výhledů by mohl skončit už v první polovině příštího roku. Podle těch méně příznivých, až někdy v roce 2023. Nejsem schopen absolutně to posoudit. Je to skutečně věc mezinárodních dodavatelsko-odběratelských řetězců. Takže si počkejme, věřím, že by se to mohlo spravit opravdu spíše dříve než později. Příliš nerozumím tomu, proč by nakonec ten čipový hladomor vzniklý v důsledku pandemie, měl trvat déle než samotná pandemie. Myslím si, že ta situace se tedy napraví v příštím roce, což mi určitě bylo velmi dobré i z hlediska české ekonomiky. Ale je tady problém s tím, že jsou tady, jak jste řekla další hladomory, které hrozí zejména hořčíkový hladomor. Hořčík je nesmírně důležitou látku, která se používá při výrobě všech těch hliníkových slitin, které jsou v automobilech, například v motoru nebo nádrží na pohonné hmoty. Takže bez hořčíku prostě nelze vyrobit auto. Problém je ten, že 85 % hořčíku pro tyto účely dodává světu nikdo jiný než Čína. A je to tedy podobný problém jako s těmi čipy, kdy vlastně poznáváme, jak příliš jsme závislí na té Asii, konkrétně na Číně. Je to další varování a další výstraha. A je třeba skutečně do příštích let se nad tímto zamyslet, ale bude to i na úrovni firem. Firmy už nyní poznávají, že není pro ně příhodné prostě mít tak dlouhé dodavatelsko-odběratelské řetězce a bude docházet ke zkracování těch řetězců. To znamená firmy se budou snažit, i když to třeba bude o něco dražší, zajišťovat si ty dodávky o něco blíže tomu, kde probíhá skutečná výroba či kompletace a ne až na druhém konci světa. To si myslím, že bude nakonec jeden z největších odkazů pandemické krize.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ostatně viděli jsme to na zdravotnickém materiálu, na rouškách, na které jsme čekali v podstatě celý svět na dodávky z Číny. Změnilo se tedy něco za ty 2 roky?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Nezměnilo, myslím si, že pokud ano, tak k horšímu, protože nyní je ještě zřetelnější, že Čína může využívat vlastně toho, jak jsou nyní ostatně závislý k tomu, aby nějakým způsobem geopoliticky hýbala s figurkami na té geopolitické šachovnici, když to tak řeknu. Objevují se zkazky i nyní, že vlastně to není úplně jen tak náhodné, že najednou chybí hořčík, že najednou chybí čipy, že zatím může být nějaká hra Pekingu. Nejsem schopen toto posoudit, ale určitě bych toto riziko nepodceňoval. Každopádně je jasné i pětiletému dítěti, že budovat si tak silnou závislost v tak důležitých produktech, jako jsou nejen čipy, nejen hořčík, ale třeba i medikamenty, léky nebo složky lékařských přípravků a léčiv, tak je krajně nebezpečné. Tudíž opravdu tady dojde k přehodnocení té situace. Já si myslím, že už nyní to začíná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To jsme tak špatní hráči v Evropě, pane Kovando, nenaučili jsme se ještě základy šachu, když jste to přirovnal k šachovnici?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Tak ta Čína pro nás byla dlouho velmi lákavá kvůli své levné pracovní síle od doby, kdy vlastně v roce 2001, za chvíli to bude přesně 20 let, vstoupila do světové obchodní organizace, což třeba Spojené státy nyní označují za svojí velkou chybu, že jí tam nechali tedy vpustit. Tak Čína prostě se opravdu stala dílnou světa, všechny západní firmy se tam nahrnuly levně vyrábět a umožnilo nám to vlastně zažít léta prosperity, dlouhá léta prosperity a nízké inflace. Protože tím, jak se platilo málo Číňanům, tak vlastně nestoupaly světové ceny. Nyní už i ti Číňané jsou dražší už hrají své geopolitické hry, protože ekonomicky narostla jim síla. A poznáváme to nyní. A ten západ bude muset přehodnotit svojí politiku vůči Číně a z té Číny se postupně vystěhovávat, protože to bude nutné nejen ekonomicky ale i řekněme geopoliticky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Předpovídá a dokončuje ekonom Lukáš Kovanda. Děkuji za váš čas i názory a přeji hezký den, na slyšenou.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Děkuji za pozvání, na slyšenou.