Šéf Evropské centrální banky Mario Draghi poslední dobou připomíná stárnoucí rockovou hvězdu. Tohle je mé poslední turné, vykřičí umělec do světa, aby zanedlouho vyrazil na další. O něm samozřejmě opět prohlásí, že už je zaručeně poslední. Draghi zase do světa opakovaně vytrubuje, že ECB už snížila úrokové sazby na úplné dno. Po červnové redukci sazeb uvedl, že z praktického hlediska už úroky dosáhly své spodní hranice. Na této údajné spodní hranici ovšem vydržely necelé tři měsíce. Po minulém týdnu jsou opět níže. A Draghi se zaklíná, že tentokrát už jde opravdu o spodní hranici.
Věřit v této věci vrchnímu centrálnímu bankéři je stejné jako věřit prošedivělé rockové star. Oba jednají s ohledem na psychiku davů. Rocker potřebuje rozhýbat své fanoušky, šéf centrální banky celou ekonomiku v čele s komerčními bankéři. Kdyby rocker i centrální bankéř říkali celou pravdu, účinek na psychiku davů by nikdy nemohl být takový.
A celá pravda je v Draghiho případě taková, že žádné spodní hranice úroků nedosáhl ani nyní. Zvláště když teď sazby mění po 10 bazických bodech a ne jako dříve po čtvrtinách procentního bodu.
Opravdové spodní hranice bude dosaženo teprve tehdy, až komerční banky začnou svá depozita, která mají uložena u Draghiho v podobě elektronických záznamů, konvertovat do bankovek. Sníží-li ECB depozitní sazbu třeba na minus deset procent, je zřejmé, že komerční banky budou raději držet hotovost. Ta nenese žádný úrok, což je ovšem pořád lepší než „přisypávat“ Draghimu desátek za to, že poskytne elektronické úložiště.
Jenže zatímco sazba minus deset procent je zcela zjevně pod spodní hranicí, třeba taková sazba minus 0,5 procenta pravděpodobně ne. Komerční bankéři jsou totiž za Draghiho úložiště rádi – krom jiného jim odpadají náklady na údržbu vlastních sejfů, na prostory, personál, energie, pojištění či přepravu hotovosti. I do jisté míry negativního úroku tedy budou svolní nechat se Draghim penalizovat.
Komerční bankéři v eurozóně však mají na své straně výjimečného pomocníka, který zaručuje, že Draghi nemůže se sazbami zase tak nízko, jak by mohl v řadě jiných zemí včetně USA. Tím pomocníkem je fialová bankovka v nominální výši 500 eur. Málokterá bankovka na světě dosahuje tak vysoké dolarové hodnoty. Uvažme, že třeba v USA je nejvyšší nominální bankovou stodolarovka. Kdo tedy chce uložit milion dolarů v hotovosti, potřebuje jich deset tisíc. Ale jenom 1545 pětiseteurovek. S fialovými papírky lze tedy výrazně uspořit na nákladech držení hotovosti. Z toho plyne, že spodní hranice depozitního úroku není v eurozóně tak nízko, jak by být mohla. I tak je ale pořád níž než nyní. Takže uvidíme, kolikrát si Draghi ještě zahraje na rockovou hvězdu.
Vyšlo v E15.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
