Staří Řekové měli ve zvyku pálit kusy hovězího masa, jen aby potěšili své bohy. Polovina zeměkoule o několik tisíc let později obětuje stamiliardy, aby vyvedla „nové Řeky“ z dluhové pasti. Oba případy pojí více než jen souvislost s Řeckem; jde o způsob, jímž lidský rod svádí boj s Neznámem. Když naši dávní předkové obětovali to, co jim bylo drahé – včetně zlata či bližních, měli za to, že si Neznámo, síly boží, nakloní. Když dnes eurozóna ve spolupráci s Mezinárodním měnovým fondem dává všanc mraky peněz, doufají jejich představitelé podobně: že Neznámo – nevyzpytatelné síly tržní – získají na svou stranu.
Ekonomové Paul Frijters a Juan Barón nastiňují ve studii The Cult of Theoi: Economic Uncertainty and Religion ideu, že božstva odjakživa zosobňovala vtíravou nejistotu – tedy Neznámo – stran budoucnosti, s níž se každý člověk musí utkávat dnes a denně. Lidé činili oběti, aby dobře sklidili, vyhráli v boji či měli zdravé děti. Neboť největší nejistota obestírá to, co bude po smrti, lze pak zbožnost brát jako investici do života po životě; čím je kdo zbožnější, tím lépe s ním síly boží naloží po smrti.
Rozvoj vědy včetně ekonomie Neznámo přetváří. Jak však v řečené studii autoři na sérii experimentů s vysokoškolskými studenty prokazují, i vzdělaní lidé dneška činí oběti, když čelí Neznámu, konkrétně nejistotě ohledně budoucích ekonomických výnosů vlastních činů. Obětují přitom více, jeli ono Neznámo zosobněno; autoři toho docílili tím, že je pojmenovali „Theoi“. Toto zosobnění totiž vyvolalo dojem, že Neznámo je nejméně tak mocné jako sami lidé a je dobré mu prokázat službu – učinit oběť -, stejně jako si lidé sami navzájem prokazují služby.
Když imaginárnímu „Theoi“ obětují univerzitní studenti, pak příliš nepřekvapí, že obří oběti chce činit lidstvo – či alespoň jeho část – ve jménu boje s globálním oteplováním nebo řeckou dluhovou krizí. Spletitost těchto jevů, na něž je věda krátká*, umocňuje nejistotu s nimi spjatou – jevy jsou pro nás tím, čím byly hromy a blesky pro naše předky. A jako nemusela zastavit bouři dívka-oběť vržená z útesu, trhy nemusejí uklidnit garance eurozóny a oteplování nemusejí potlačit miliardy dané na boj s ním. Zbytečné miliardy, marné oběti.
*) Viz Globální oteplování jako postmodernistický kolaps a Finanční krizi předpovědělo jen dvanáct ekonomů.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
