Dohnat a předehnat. Na přelomu tisíciletí si tento závazek ve vztahu k USA vepsali do erbu tehdejší kormidelníci EU. O deset let později splakali nad výdělkem. Jejich smělá vize vypadala beznadějně minutu poté, co na takzvané Lisabonské strategii zaschl inkoust. Ale ne zase úplně ve všech oblastech. Například v branži investičního bankovnictví se ještě dlouhá léta v novém miléniu zdálo, že by se evropským finančním ústavům mohla zteč podařit.
Málokdo ztělesňuje éru finančnické rozmáchlosti starého kontinentu tak jako Josef Ackermann. Švýcarský bankéř deset let vedl Deutsche Bank. A ještě když se v květnu před třemi lety loučil, zdálo se, že banka vskutku může předhonit své rivaly z Wall Street. Zdání ale obvykle klame. V případě Deutsche Bank klamalo – odráželo spíše Ackermannovo uvíznutí v bujarých předkrizových letech než snahu vypořádat se s neutěšenou pokrizovou realitou.
V prvním čtvrtletí letošního roku pocházelo všech pět celosvětově nejlépe vydělávajících investičních bank z USA – JP Morgan Chase, Goldman Sachs, Bank of America, Morgan Stanley i Citigroup. Evropa nikde. Šéfové Jürgen Fitschen a Anshu Jain se mezitím snaží z Deutsche Bank vypudit Ackermannova ducha. Švýcar totiž v roce 2012 zanechal svým dvěma nástupcům bankovní rozvahu o 40 procent nafouklejší, než byla v roce 2006. Celková bilance zároveň odpovídala více než 80 procentům celé německé ekonomiky. Žádný drobeček. Ackermann také do poslední chvíle odmítal úvahy o redukční dietě. Jeho megalomanství tak s odstupem zřetelně zapadá do myšlenkové linie zhoubného velikášství Richarda Fulda z Lehman Brothers nebo Charlese Prince ze Citigroup, tedy nechvalně proslulých „pachatelů“ finanční krize.
Tým ekonomů z italské centrální banky v čele s Pierluigim Bolognou publikoval loni v září studii, která číselně dokládá zatvrzelou existenci Ackermannova ducha za zdmi Deutsche Bank. V polovině roku 2013, více než rok po Švýcarově odchodu, vévodila Deutsche Bank žebříčku velkých evropských bank podle nejhůře konsolidované rozvahy. Americké finanční ústavy od vrcholu finanční krize v roce 2008 výrazně snižovaly poměr celkových aktiv a kmenového kapitálu, čímž postupně konsolidovaly své rozvahy. Těm evropským v čele právě s Deutsche Bank to trvá mnohem déle.
Snížení podílu v Postbank na menšinovou úroveň, zmenšení divize investičního bankovnictví a zrušení řady zámořských poboček, tedy plány, které Deutsche Bank nově oznámila, ukazují, že Ackermannův duch byl zřejmě definitivně vypuzen. Zda to pomůže ziskovosti banky, se teprve uvidí. Evropa ale může zřejmě zapomenout na to, že by Ameriku mohla dohnat a předehnat alespoň v oblasti investičního bankovnictví.
Vyšlo v E15.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
