V USA nebylo od konce 20. let bohatství nikdy tak koncentrováno na účtech a v majetku několika málo nejzámožnějších jako těsně před propuknutím finanční krize. V roce 2006 se příjmové nůžky rozevřely do dlouho neviděné šíře. Nyní je rozevírání u konce; bohatí, kteří od 70. let dále bohatli a vzdalovali se ostatním vrstvám obyvatelstva, už dále svůj majetek nerozšiřují. Rovnostář hbitě odpoví, že je to správné, že je nespravedlivé, aby investiční bankéř vydělával stonásobky příjmu obyčejného dělníka. Na druhou stranu to možná byla právě vysoká úroveň nerovnosti, jež v USA vytvořila podmínky pro zrod třeba Silicon Valley. Odtud byl už jen krůček k dalším převratným objevům spjatým s firmami Apple, Microsoft či Google a se jmény „dětí IT revoluce“ Stevea Jobse či Billa Gatese.
Trojlístek ekonomů působících na univerzitách v Bernu a v Curychu argumentuje v nové studii The Macroeconomics of Model T, že schopnost dané ekonomiky objevovat a vylepšovat je odvislá právě od šíře, s jakou jsou rozevřeny příjmové nůžky ve společnosti. Rozlišují totiž dva druhy inovací, a to inovace produktové a procesní. Produktová inovace vlastně značí uvedení úplně nových výrobků, zatímco inovace procesní znamená zdokonalování postupů, jejichž prostřednictvím jsou už vynalezené výrobky produkovány.
Jak to souvisí s příjmy ve společnosti? Produktové inovace vycházejí vstříc spíše potřebám bohatých a jejich touze dopřát si luxusu. Naopak cílem procesní inovace je zejména učinit luxusní výrobek dostupný středním vrstvám. Automobil byl v letech po svém uvedení dostupný výhradně jen těm nejbohatším. Byl to až Fordův Model T, vyráběný masově a levně, který dostal Američany za volant. Rovnostářská společnost podle studie stimuluje firmy spíše k procesním inovacím typu Fordu T (protože lze čekat silnou poptávku středních vrstev), kdežto společnost, v níž je bohatství děleno hodně nerovnoměrně, motivuje firmy spíše k produktovým inovacím (lze čekat poměrně silnou poptávku po luxusu). Proto je Silicon Valley v USA, a ne v Japonsku, tradičně rovnostářské zemi, jejíž růst ve druhé půli 20. století byl opřen především o bravurní vylepšování toho, co bylo objeveno jinde.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
