Demokratičtí kandidáti na prezidentský úřad se zatím v dosavadních debatách ekonomice spíše vyhýbají. Není divu. Těžko mohou něco kritizovat. Spokojenost Američanů jak s ekonomikou jako takovou, tak s šancemi na získání dobré práce, je podle Gallupova ústavu právě teď nejvyšší v tomto tisíciletí.
Ne snad, že by prezident Donald Trump byl až zas tak obratným hybatelem amerického hospodářství. Každá ekonomika a trh práce obzvláště se však vyvíjí s určitou setrvačností a nezávisle na momentálně vládnoucí administrativě. A Trump prostě v Bílém domě úřaduje v době, kdy ekonomika sklízí sladké plody vývoje, k němuž došlo ještě za předchůdce Baracka Obamy.
Pokud ovšem v prezidentských volbách příští rok bude rozhodovat předně ekonomika, demokraté to prakticky mohou „zabalit.“ Jedna naděje jim přece jenom zbývá. Peking.
Čínské politbyro se právě nyní rozhodlo dosud nevídaně vystupňovat obchodní válku s Amerikou. Jde o odezvu na Trumpův krok z minulého týdne, kdy oznámil, že od září uvalí svá cla už na veškerý čínský dovoz do Spojených států.
Peking v reakci na nečekaný tah nařídil státním zemědělským podnikům v zemi, aby pozastavily svůj nákup americké agrární produkce. To lze číst jako přímý útok na Trumpovu voličskou základnu. Jak známo, za Trumpovým zvolením před třemi lety do značné míry stály státy jako Iowa nebo Wisconsin, které vykazují poměrně vysoký podíl právě zemědělské výroby. Ostatně Trump sám se netají tím, jak moc si přeje, aby Čína odkupovala ještě mnohem více americké agrární produkce.
A že k tomu na čínské straně stále existuje značný potenciál. Vždyť podle loňské studie Iowské univerzity by Čína, kdyby chtěla, mohla od Spojených států odkupovat agrární produkty v souhrnném objemu převyšujícím padesát miliard dolarů ročně. To je více než dvojnásobek objemu odkupu roku 2014, který byl v daném ohledu historicky rekordní. Pro srovnání, loňský čínský odkup americké zemědělské produkce dosáhl objemu jen přibližně čtrnácti miliard dolarů.
Daleko větší objem dovozu amerického zboží vykazuje Čína v oblastech jako je letectví, strojírenství nebo elektronika. Na rozdíl od zemědělství se ale těchto oblastí čínské nařízení pozastavit dovoz netýká. I proto lze krok Peking číst jako politický útok na Trumpovy voliče.
Číňané navíc mohou kalkulovat s tím, že pokud by Trumpa oslabili natolik, že by jej v roce 2021 nahradil v Bílém domě někdo jiný, tento jeho nástupce či nástupkyně by už zdaleka nebyli takovou „neřízenou střelou.“ To by se Pekingu v obchodním sporu mohlo hodit.
Demokratičtí kandidáti na amerického prezidenta to pochopitelně otevřeně nikdy neřeknou. Zjevně však musí doufat právě v to, co Číňané. Že jim volby vyhraje nespokojenost amerických farmářů. Z amerických demokratů a čínských soudruhů se tak stávají nepřiznaní spojenci. Spojuje je však hlavně jen momentální společný protivník, Trump.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
