Vánoce, toť svátky klidu, pohody… a dárků. Obdarovávat bližní své, činit druhým radost, zkrátka chovat se altruisticky, se však jeví být v rozporu se sledováním vlastního zájmu. Ovšem bez sledování tohoto zájmu by zase neexistovala ekonomická konkurence, nebyl by ani soutěživý trh a další atributy kapitalistické ekonomiky. Neexistoval by ani technologický rozvoj a hospodářský růst. Nebylo by pokroku. Stagnace by byla ještě horší než třeba za socialismu, kdy byly podněty ke sledování vlastního zájmu sice na oficiální úrovni silně potlačeny, přesto se však rozvíjely na úrovni neoficiální, v takzvané šedé ekonomice – viz různé melouchy, jánabráchismy, protislužbičky typu podpultového prodeje a další. Ekonomové James Andreoni a Justin Rao v letošní studii odpovídají, že altruismus vlastně není v rozporu se sledováním vlastního zájmu. Altruismus za jistých okolností je sledováním vlastního zájmu. Badatelé tento jev označují za „nečistý altruismus“ – většina obdarovávání, včetně toho vánočního, je totiž podle této teorie motivována rovněž sledováním vlastního zájmu. Existují přitom dva základní kanály, jejichž prostřednictvím se nečistý altruismus projevuje. První je jakási signalizace vůči sobě samému: takový člověk sice sleduje svůj vlastní zájem, jak obecně předpokládají ekonomické teorie, na druhou stranu ale chce věřit tomu, že takovým není, že je „lepším“. Druhým kanálem je ostych z pocitu viny – lidé zkrátka nechtějí, aby očekávání druhých zůstala nenaplněna. Skrze ani jeden z těchto kanálů ovšem nedochází k projevu autentického, ryzího, čistého zájmu o bližního. První kanál přitom posilují například církve a náboženská hnutí, které morálním apelem pobízejí (nejen) věřící, aby byli „lepšími“. Druhý kanál je zase posilován novodobými chrámy – chrámy konzumu. Reklama, marketing a média vyvolávají v lidech a hlavně dětech očekávání, jež lze jen stěží nenaplnit. Morální apel se postupně přeměňuje v apel na naše peněženky. I proto se z „Ježíška“, druhdy ryze náboženské postavy, stává silný marketingový tahák.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
