Americký ekonom Douglass North získal Nobelovu cenu za ekonomii (společně s Robertem Fogelem) v roce 1993 za přínos k rozvoji ekonomické historie. Tomuto oboru by se však býval vůbec nevěnoval, kdyby se po 2. světové válce rozhodl pro kariéru fotografa.
Poslechněte si, co Lukáš Kovanda říká o Douglassovi Northovi
Americký ekonom Douglass C. North se narodil v roce 1920 ve městě Cambridge ve státě Massachusetts. Nobelovou cenou ho Královská švédská akademie věd ocenila v roce 1993, společně s ekonomem Robertem Fogelem, za znovuobnovení výzkumu ekonomické historie
Na základě historických dat a s použitím ekonomických teorií totiž North prováděl analýzy, s jejichž pomocí vykládal ekonomické a politické změny moderní doby.
K ekonomií se setkal během druhé světové války, kdy odmítl vojenskou službu a sloužil jako navigátor při civilních plavbách v Tichém oceánu. Tam se seznamoval s ekonomickou literaturou a také se věnoval fotografování. Po ukončení služby se rozhodoval, zda se vydá na dráhu ekonoma, či fotografa. Nakonec získal doktorát z ekonomie na kalifornské univerzitě v Berkley.
North (93), který je emeritním profesorem na Washingtonské univerzitě v St. Louis, také během své kariéry působil také jako ekonomický poradce čínské vlády. Je zastáncem názoru, že „učebnicoví ekonomové“ často přehlížejí důležité aspekty hospodářství, jakými jsou čas a formální a neformální instituce – tedy zákony a zvyky či kultura společnosti.
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom finanční skupiny Roklen a pedagog Vysoké školy ekonomické v Praze, který se s Douglassem Northem setkal, o něm hovořil ve Studiu Zet v pravidelném magazínu o laureátech Nobelovy ceny za ekonomii.
Douglass North se spolupodílel na znovuobnovení výzkumu ekonomické historie. Čím přesně se zabýval?
Zabýval se ekonomickou historií, ale i rolí institucí v ekonomickém systému. Měl dojem, že učebnicová ekonomie jeho doby na tyto aspekty tak trochu zapomněla a přehlížela je. A to je to, co se celý svůj život pokoušel změnit a napravit.
Kdy se Douglass North s ekonomií poprvé setkal? Co ho k ní přivedlo?
Z druhé světové války působil jako námořník, navigátor v Tichém oceánu. Často se plavil mezi San Franciskem a Austrálií a při té příležitosti měl na palubě dost času jednak fotografovat a pak taky číst ekonomickou literaturu.
Po 2. světové válce, když už od námořnictva odešel, tak se rozhodoval, zda má pokračovat na své životní pouti v roli fotografa nebo v roli ekonoma. A vybral si to druhé, zřejmě to bylo praktičtější, nebo si nedůvěřoval, že bude velmi úspěšným fotografem. Nakonec si tedy vybral ekonomii.
Podle Northa hrají instituce a čas v ekonomické analýze důležitou roli. Jak tento svůj názor podpořil?
V roce 1973 napsal jednu ze svých klíčových knih Rise of the Western World (Vzestup západního světa). Tam se zabýval otázkou proč se jednotlivé ekonomiky západního světa vyvíjejí odlišně navzdory tomu, že všechny byly poměrně technologicky vyspělé?
Ekonomové jeho doby, ti, kteří uvažovali staticky, to vysvětlovali klasickými mantrami, jako že tyto země akumulovaly kapitál, že inovují, že dosahují technologického pokroku. Ovšem to by pak muselo platit pro všechny vyspělé země a musely by být všechny stejně úspěšné. Což historicky pravda nebyla. Příčinu rozdílného růstu hledal hlouběji a našel jí právě i v odlišných institucích, formálních a neformálních pravidlech, jimiž se řídí společnost.
Když mám uvést příklad, tak si vezměme, že třeba Japonsko je třeba na přírodní suroviny velmi chudá země, která ještě začátkem 20. století byla zaostalým zemědělským hospodářstvím a během dvacátého století se vyšvihla na jednu z vedoucích ekonomik světa. To znamená, že museli velmi zkvalitnit způsob řízení společnosti, to, jaké tam vybudovali formální a neformální instituce.
Oproti tomu Sovětský svaz byl zemí, která byla neuvěřitelně bohatá na přírodní zdroje. A bývalé země Sovětského svazu jsou dodnes bohaté na přírodní zdroje. A přesto tento region ekonomicky během 20. století spíše zaostával za vyspělým světem. Zase asi proto, že navzdory tomu, že měl vysoký vstupní kapitál, velké nerostné bohatství, tak tam socialistické a komunistické instituce nefungovaly zdaleka optimálně.
Stejně tak Argentina: země velmi bohatá na přírodní zdroje a v současné době zažívá bankrot podruhé za 13 let.
Existuje ještě jiný příklad, jak se Northovo myšlení lišilo od tehdejších ekonomických názorů?
Můžeme se opět vrátit do Sovětského svazu – když se rozpadl, tak klasičtí, učebnicoví ekonomové by řekli, že stačí přepsat pravidla ze socialistického řízení na demokratické. Změníme formální pravidla a pojede se od znova.
Ale North upozorňoval, že máme jednak formální pravidla – to je to, co je napsáno v zákonech – a jednak neformální pravidla, která nemůžeme změnit ze dne na den. Proto říkal, že revolucionáři vždycky budou nešťastní, že se nikdy nedá docílit opravdu revoluční změny. Což bylo vidět v Sovětském svazu a ostatně i v České republice.
Pokud to mám ilustrovat na našem případu, tak my jsme poměrně rychle změnili právní rámec, ovšem zůstala v nás zakódována ta neformální pravidla. Řada lidí si z toho socialismu odnesla, že kdo neokrádá stát, okrádá rodinu. A to pak aplikovali i v 90. letech, kdy už bylo úplně jiné společenské zřízení, což se pak projevilo v tunelování bank, podniků a v podobných neblahých kauzách. Neformální pravidla, jakési společenské normy, na které jsou lidi zvyklí, se mění mnohem pomaleji a nelze je přepsat ze dne na den.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
