Dnes představené priority volebního programu ČSSD zřetelně dokumentují, že vládní strana po volbách bude usilovat o to, aby prudce rostoucí veřejný dluh spláceli zejména ti nejmajetnější. V tomto smyslu program naplňuje klasickou definici levicovosti. V některých případech však zachází na samou hranu, či dokonce za ni, toho, co je ještě v rozvinuté demokratické a svobodné společnosti běžně přijatelné.
Zvláště křiklavé je to v otázce bydlení. ČSSD totiž slibuje zavést „pokuty za dlouhodobě neobsazené byty“. Je otázkou, zda se již nejedná o útok na samou podstatu soukromého vlastnictví. Problematické je také to, jakým způsobem vlastně chce ČSSD zjišťovat, zda je ten či onen byt dlouhodobě neobsazený. Není takové zjišťování dalším nepřípustném zásahem do svobod a soukromí občana?
Otázka je sporná i s ohledem na další majetkové položky, jichž se přitom pokuta týkat nebude. Například majitelé automobilových veteránu totiž zřejmě nebudou pokutováni za to, že mají v garážích třeba několik desítek takovýchto vozů. Přitom tyto vozy v běžné dopravě nevyužívají, přičemž tím, že zabírají garážovanou plochu, snižují dostupnost garážových stání na trhu, čímž zvyšují jejich cenu pro všechny ostatní zájemce.
To je jistě jen jeden příklad z mnoha.
ČSSD ale zejména byla coby vládní strana u toho, když se v ČR v uplynulých desetiletích zbytečně silně zregulovala výstavba. Případně je spoluodpovědná za to, že stávající stavební zákon je nevyhovující.
Právě přeregulovanost výstavby, i v mezinárodním kontextu nadmíru dlouhá povolovací a stavební řízení, omezují nabídku nemovitostí na trhu. Tím pádem zvyšují tlak na růst jejich cen. Tempo růstu cen je kvůli tomu tak citelné, že některým z majitelů realit postačí nechat je neobsazené, neboť vydělávají pouze na vlastním kapitálovém zhodnocení. Tedy zhodnocují majetek dostatečně pouze samotným růstem ceny bytu, aniž by jej byli nuceni pronajímat. Pokud by ceny nemovitostí rostly pomaleji nebo stagnovaly, majitelé bytů by byli mnohem výrazněji nuceni je pronajímat, a vydělávat tak právě na pronajímaní – neboť k čemu jinému by jim pak vlastněný byt byl?
Klíčem k tomu, aby majitelé nenechávali byty prázdné, je zpomalení jejich cenového růstu, které způsobí hlavně pružnější nabídka a pružnější výstavba. Tu by podpořila kvalitní legislativa, tedy zejména připravovaný nový stavební zákon, pokud nakonec projde ve vhodné podobě.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
