Praha byla v roce 2016 sedmým nejbohatším regionem v EU. Vyplývá to z čerstvých čísel Eurostatu. Česká metropole si tedy polepšuje, třeba ještě v roce 2013 obsadila devátou příčku.
Asi bychom se tedy měli radovat. Jenže! Bohatne nejen Praha, ale Česká republika jako celek, ačkoli postavení všech dalších regionů naší země je už v kontextu EU pod průměrem.
Z toho plyne jedno: zvyšuje se pravděpodobnost, že po roce 2020 budeme do rozpočtu Evropské unie více odvádět, než z něj získávat. Od vstupu do Evropské unie jsme přitom „v plusu“ čítajícím takřka 700 miliard. Žádné drobné.
Legislativní návrh finančního rámce pro léta 2021 až 2027 zveřejní Evropská komise v květnu. Budou následovat klíčová vyjednávání o jeho finální podobě. První „oťukávání“ proběhlo nedávno na společném summitu EU. Brexit, migrační otázka, bezpečnostní situace či dopad ekonomické krize a snaha o reformu eurozóny, to všechno jsou podstatné body k další složité diskusi.
Je třeba počítat s tím, že od poloviny 20. let se z hlediska ČR – dosavadního čistého příjemce – výrazně změní. Budou z nás čistí plátci. Nejen kvůli zmíněnému bohatnutí České republiku, ale i kvůli brexitu a vůbec nižší ochotě bohatých členských zemí Evropské unie pokračovat v současné praxi přerozdělování veřejných peněz.
Výpadek způsobený odchodem Spojeného království z Evropské unie se odhaduje na 10 až 15 miliard eur ročně. Toto „manko“ ve společném rozpočtu může být nahrazeno buď vyššími odvody zbylých členských států, škrty ve výdajích, dále z dodatečných vlastních zdrojů Evropské unie, nebo kombinací daných opatření.
Podmíněné čerpání
V důsledku brexitu pochopitelně klesne společný hrubý národní důchod zemí EU, takže podíl objemu rozpočtu na tomto důchodu patrně stoupne nad stávající jedno procento. Pro zajímavost v 90. letech představoval rozpočet 1,25 procenta společného důchodu tehdejší EU.
Evropská komise navrhuje, aby nový podíl činil 1,10 až 1,19 procenta společného důchodu. Někteří velcí čistí plátci, jako je Nizozemsko, Dánsko či Švédsko, ovšem trvají na udržení hranice jednoho procenta. Rozdíl mezi oběma návrhy odpovídá zhruba částce 90 miliard eur za sedm let. Zajímavé je, že třeba Německo, další velký čistý plátce, je ochotné být velkorysejší a na udržení jednoprocentní meze netrvá.
Zato ovšem německá kancléřka Merkelová prosazuje podmíněnost čerpání. Získávání peněz z EU by tak bylo podmíněno třeba stavem právního řádu, ochotou přijímat imigranty v rámci kvót a dalšími kritérii.
Jde zejména o reakci na postup Polska a Maďarska, jejichž politická reprezentace se svým jednání představám Bruselu stále zřetelněji vzdaluje. Polsko je přitom nyní největším čistým příjemcem vůbec. Ročně získává z rozpočtu EU o 10 miliard eur více, než do něj odvádí.
Česká republika s podmíněním čerpání stavem právního řádu nemá problém. Za něj naopak považuje podmínění ochotou k účasti na kvótovém systému přerozdělování migrantů a jejich přijímání vůbec.
Evropská komise by ráda vyjednávání o rozpočtu pro léta 2021 až 2027 ukončila do jara 2019, před volbami do Evropského parlamentu. To je však evidentně až příliš troufalý cíl. Realističtější je předpokládat, že jednání budou ukončena až na sklonku roku 2020. To už totiž jednoduše ukončena být musí.
ČR loni získala o 55 miliard korun více, než do EU odvedla. Od počátku členství v roce 2004 jsme „v plusu“ zhruba 700 miliard korun. Zhruba od roku 2024 na takové částky můžeme jistojistě zapomenout. Úspěchem bude, když skončíme v mírném čistém minusu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
