V roce 1990 jsme byli 101. na světě, dnes už třicátí – je to velký skok.
Česká republika dosáhla v nejnovějším vydání indexu ekonomické svobody svého dosud nejlepšího umístění. Zatímco v roce 1990 obsadilo tehdejší Československo 101. příčku, za přibližně čtvrtstoletí nástupnická Česká republika přeskočila zhruba sedmdesátku zemí a nyní se ocitá na třicátém místě. Polepšuje si navíc i v posledních letech, jelikož třeba v roce 2010 obsadila stále až 52. pozici.
Je třeba zdůraznit, že údaje v nejnovějším vydání indexu ekonomické svobody pokrývají rok 2016 a nezahrnují tedy loňský a letošní vývoj. Nelze vyloučit, že si Česká republika v nadcházejících vydáních Indexu ekonomické svobody zase pohorší. Například kvůli možnému horšímu výsledku v kritériu spotřeby vlády, kde se zřejmě negativně projeví současný rychlý růst platů zaměstnanců veřejné sféry, který je jeden z nejrychlejších v rámci EU. Pokud pro změnu vzroste investiční aktivita vlády, například v souvislosti s nutností čerpat rychleji prostředky z fondů EU, také se to může negativně projevit v nadcházejících vydáních indexu ekonomické svobody.
Za rok 2016 vykazuje Česká republika v položce vládních investic nejvyšší možnou míru ekonomické svobody, ale to proto, že objem vládních investic vyhodnotili sestavovatelé žebříčku dle svých měřítek jako dostatečně nízký, aby nevytěsňoval soukromé investice. V ČR však nedostatečné vládní investování kritizují poněkud paradoxně i alespoň některé pravicové opoziční strany. Pokud bude jejich volání vyslyšeno a vláda v nadcházejících letech své investice navýší, Česká republika si v tomto kritériu třeba i poměrně výrazně pohorší a tím ohrozí své stávající umístění v žebříčku. Je tedy nutno mít na zřeteli, že žebříček v některých případech nemusí vystihovat pouze ryzí svobodu ekonomického klimatu, ale třeba právě jen nízkou vládní aktivitu v oblasti investic. Pokud je tato nízká investiční aktivita vlády důsledkem naopak přehnaných výdajů provozního rázu, např. na platy státních zaměstnanců, nelze příliš argumentovat, že jde o projev svobodnějšího ekonomického prostředí, neboť míra přerozdělování vůbec nižší být nemusí.
I tak je nezpochybnitelné, že ČR učinila v posledním čtvrtstoletí v oblasti zvyšování ekonomické svobody obrovský skok kupředu a v tomto výkonu se jí může rovnat jen málokterá jiná země světa. To však nesmí vést k „usnutí na vavřínech“. Ekonomická svoboda a nízká míra přerozdělování prokazatelně zintenzivňují například inovativní aktivitu v rámci té či oné ekonomiky, takže podněcují růst produktivity. Růst produktivity je přitom dlouhodobě jediným zdrojem celospolečenského bohatnutí. Současné snahy části politiků nebo například odborů zvyšovat míru přerozdělování a zasahovat do svobodného rozhodování podnikové a firemní sféry i jednotlivých podnikatelů tedy ohrožují nejen svobodu nás všech, ale také růst bohatství a prosperitu nás, našich dětí a vnuků a budoucích generací vůbec. Byla by velká škoda přijít o postavení, které jsme si v posledním čtvrtstoletí dokázali ve světovém kontextu vydobýt.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
