Riziko další celosvětové ekonomické krize nikdy v uplynulém desetiletí nebylo tak vysoké jako teď. Potíž je v tom, že centrální banky dnes mají mnohem méně munice pro boj s krizí než v roce 2008 nebo 2009. Některé klíčové centrální banky nemají munici prakticky žádnou. To je případ i Evropské centrální banky.
Při minulé krizi mohla povzbudit ekonomiku eurozóny tak, že snížila úrokové sazby. Jenže ty jsou nyní na nule, nebo dokonce v záporu. Mohla také nakupovat dluhopisy členských zemí eurozóny a další cenné míry. Jenže ty teď z podstatné části již vykoupila. Co tedy dále?
Bude zřejmě muset přistoupit k úplně jinému řešení. Nejčastěji se v této souvislosti skloňují takzvané peníze shazované z vrtulníku. Jedná se o obrazný příměr, který má ovšem vystihnout ten nejpodstatnější rozdíl oproti stávajícím podpůrným opatřením.
Rozdíl spočívá v tom, že nově tištěné peníze by při další krizi již z centrální banky neputovaly do jednotlivých bank, ale přímo k lidem a k firmám. Tedy opravdu jako by centrální bankéři z helikoptéry shazovali štosy nových bankovek a lidé se je sbírali.
Zastánci vrtulníkových peněz mají za to, že lidé by s bezpracně získanými penězi více spotřebovávali a investovali, což by roztočilo kola ekonomiky, a pomohlo jí to z krize. V praxi si to lze představit třeba tak, že všem občanům eurozóny starším osmnácti let by na účtu přistál stejný balík peněz. Peněz přímo od centrální banky.
Pokud má některý ekonomický celek k takovému řešení poměrně blízko, je to právě eurozóna. Nikoli však Česká republika. Česká národní banka stále má k dispozici munici, kterou by v případě krize ekonomiku povzbudila. Klíčová úroková sazba České národní banky je totiž výrazně výše než klíčová úroková sazba Evropské centrální banky. Rozdíl mezi těmito dvěma sazbami je dokonce nejvyšší od počátku milénia.
Může tedy nastat situace, že Evropská centrální banka bude shazovat nově tištěná eura z vrtulníku, tedy je rozdávat lidem, zatímco Česká národní banka bude ve stejnou dobu oživovat ekonomiku zavedeným způsobem, tedy snižováním sazeb nebo dalším umělým oslabováním koruny.
To by vedlo k tomu, že třeba na Slovensku by lidé „fasovali“ bezpracná eura, zatímco „za plotem,“ v Česku, by se lidé dočkali leda tak opětovně oslabené koruny, tedy dalšího poklesu své kupní síly. Lze si představit jen málo věcí, které dnes Čechy přesvědčí, že mají přijmout euro. Ostatně tuzemská politická scéna se od eura stále zřetelněji odvrací.
Pokud by však Češi viděli, jak si jejich slovenští „bratia“ a další národy eurozóny vyzvedávají své bezpracné vrtulníkové peníze, zřejmě by zalitovali, že také nejsou v eurozóně.
Možná by je to i přesvědčilo, aby do ní vstoupili. Příští krize tak může zastáncům přijetí eura posloužit nečekaně dobře.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.