MINISTR FINANCÍ Andrej Babiš nedávno pronesl souvětí, je ž stojí za hlubší rozbor. „Zkrotili jsme státní dluh, který za mých předchůdců astronomicky narostl.“ Ponechme stranou, že ministr považuje zbývající „sekeru“, totiž 1,613 biliónu státního dluhu, za „zkrocení“. Pravdou je, že státní dluh ČR byl loni nejnižší od roku 2011 (kdy činil bezmála 1,5 biliónu). Pravdou je i to, že státní dluh za Babišových předchůdců, zejména během ministrování Miroslava Kalouska, výrazně narůstal.
PROČ SE MŮŽE HOLEDBAT
Tento výrazný nárůst, „astronomický“, jak míní Babiš, byl nejen důsledkem probíhající ekonomické krize. Plynul také z toho, že ministerstvo financí v krizových letech 2010 až 2012 vytvářelo rezervu.
Nárůst dluhu tak ve zmíněných letech, a zejména pak v roce 2012 převyšoval úroveň rozpočtového defi citu. Stát jednoduše vydával více dluhopisů, než bylo třeba ke krytí vytvořeného schodku – tyto peníze navíc šly do rezervy. Od roku 2013, s odezněním krize, pak byla rezerva rozpouštěna. Její rozpouštění mělo zásadní podíl na tom, že státní dluh zůstal víceméně stabilizovaný i při opakovaném schodkovém hospodaření rozpočtu vlády ČR v letech 2013 až 2015. Říkáli tedy Babiš, že dluh narůstal astronomicky, už nedodává, že se tak dělo proto, že Kalousek na sebe vzal i zadlužení, k němuž by jinak muselo dojít právě až za Babiše. Defi city, které Babiš vytvářel v letech 2014 a 2015, totiž byly kryty zmíněnou „Kalouskovou rezervou“. Proto státní dluh zůstal víceméně stabilizovaný a Babiš se teď může holedbat, že dluh zkrotil.
OPTICKÉ VYLEPŠENÍ
Kromě „Kalouskovy rezervy“ mu ale pomáhá ještě něco. Na stabilizaci státního dluhu v posledních letech nese svůj podíl také rozšiřování okruhu subjektů, jež se účastní systému řízení likvidity. Ministerstvo financí díky tomu může disponovat vklady čím dále tím širšího okruhu subjektů, nejen státních (například zdravotních pojišťoven), a využívat je k financování potřeb státu. Tyto prostředky opticky vylepšují stav vládního hospodaření.
Pokud tedy máme výše uvedený Babišův výrok modifi kovat tak, aby nebyl jen pravdou kusou, z kontextu vytrženým výkřikem, leč pravdou celou, zněl by nějak takto: „Zkrotili jsme státní dluh, i když zčásti jen opticky a zčásti proto, že se místo mě zadlužili mí předchůdci.“
Vyšlo v Reflexu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
