Každý, v jehož podnikání hraje roli kurz koruny, by se měl připravit na konec intervencí v letošním druhém čtvrtletí.
Míra inflace v prosinci dosáhla dvouprocentního cíle České národní banky. Opět – podobně jako v listopadu – tak výrazně překonala odhady centrálních bankéřů i ministerstva financí. Důvodem jsou zejména evropské a globální faktory, hlavně růst cen energií na světových trzích a odeznění efektu meziročního zlevňování ropy. Z podobných důvodů aktuálně nad očekávání rychle stoupá též míra inflace v eurozóně. K růstu cen výrazně přispívá také zdražování potravin. Dvojciferným meziročním tempem rostly ceny pečiva, vajec, másla či zeleniny. Svým dílem se na růstu cen podílelo i zavedení elektronické evidence tržeb. V nadsázce lze říci, že co ČNB nezvládla za více než 800 miliard korun, to Babiš zmáknul jedinou, úvodní vlnou EET. Zatímco centrální bance lidé za zdražování (zahraničního zboží, dovolených) přes tři roky spílají, Babišovi za EET málem tleskají navzdory tomu, že kvůli ní rostou například ceny v pohostinství včetně piva.
Centrální banka teď bude reagovat zřejmě jen mlhavými výroky, aby dál nepřikládala pod kotel spekulativní poptávky po tuzemské měně. Tato poptávka po dnešních číslech zesílí a centrálním bankéřům výrazně přibude práce s bráněním kurzového závazku. Dosud se ve smyslu „tvrdého závazku“ nevyjádřila ohledně letošního druhého čtvrtletí, „natvrdo“ dosud vyloučila jen možnost exitu v prvním kvartále. Investoři tedy tuší solidní pravděpodobnost ukončení závazku už v dubnu nebo v květnu, ačkoli guvernér Rusnok nedávno zopakoval, že dosažení cíle samo o sobě nemusí ještě značit konec intervencí. ČNB se nyní zřejmě vrátí k rétorice z doby, kdy intervence zahajovala, a bude tvrdit, že žádoucí je nejen dosažení, ale také přestřelení inflačního cíle.
Ovšem dnešní čísla ve spojení s mezinárodní faktory tak jako tak zvyšují pravděpodobnost „překvapivého“ exitu již v dubnu nebo květnu, jakkoli základní scénář stále ještě hovoří o třetím nebo čtvrtém kvartále jako nejpravděpodobnější variantě. ČNB si totiž zjevně dokáže představit svůj exit i řadu měsíců před ukončením měnového uvolňování v režii ECB, která jej stanovila nejdříve na konec roku 2017. Guvernér Rusnok tento postoj podpořil svou reakcí na prosincové prodloužení programu odkupu aktiv ECB, když se vyjádřil v tom smyslu, že prodloužení nebude mít přímý dopad na měnovou politiku ČNB.
Prosincová data ohledně inflace v Česku i v eurozóně tudíž mohou znamenat další nepřehlédnutelný signál pro „jestřáby“ v bankovní radě ČNB, lépe řečeno pro členy rady nesvázané již tolik – fakticky nebo reputačně – s rozhodnutím o spuštění intervencí z listopadu 2013 (tedy guvernéra Rusnoka a radní Bendu, Nidetzkého a dosluhujícího Řežábka). A sice signál, že ECB své uvolňování nejpravděpodobněji ukončí ke konci tohoto roku, pročež je o to představitelnější vystoupit z intervenčního režimu ČNB třeba už letos ve druhém čtvrtletí. Všichni, do jejichž podnikání výrazněji promlouvají pohyby kurzu, by s touto variantou měli počítat a připravit se na ni.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
