„Světu hrozí až patnáctiletá deflační krize typu té, kterou v 90. letech zažilo Japonsko. Lití peněz do ekonomiky nepomůže, bude hůře, než si lidé myslí,“ řekl v srpnu TÝDNU Bruce Greenwald, profesor financí na Kolumbijské univerzitě.
Skutečně, zatímco první polovina letošního roku se nesla ve znamení obav z enormní inflace – ať už potravinové či energetické – , nyní začínají ekonomové upozorňovat na nebezpečí deflace. Greenwaldova věštba pomalu nabývá reálných obrysů. Hlavně v USA. Laikovi to může znít divně: proč se ekonomové bojí růstu cen a za několik měsíců zase jejich poklesu? Nejsou to patologičtí strašpytlové? Ba ne, ekonomové jsou nejraději, když ceny klidně a vyrovnaně rostou, třeba tempem kolem dvou procent ročně. Jakmile se utrhnou ze řetězu, je zle. Ještě hůře však je, začnou- li klesat. Je- li takový pokles trvalejšího charakteru, málem se křižují a s hrůzou v oku svět zpravují: Je tady deflace! Proč je deflace špatná? Vždyť všeobecné a navíc setrvalé zlevňování je dobrá věc, pomyslí si znovu laik. Už se vidí, jak si z hypermarketu odváží plný košík zboží za pár korun. Ale to je jen jedna – příjemnější – stránka deflace. Dočasná. Dlouhodobě totiž dochází k tomu, že firmy a podnikatelé jsou nuceni zlevňovat, a to proto, že čelí snížené poptávce. To se děje nyní, kdy se kvůli krizi čekají horší časy, banky drží hotovost a firmy neinvestují. Tím ale zaznamenávají nižší než očekávané příjmy. Tomu přizpůsobí očekávání pro nadhcázející období: jsou nuceni „osekávat“ náklady a propouštět. Když ani to nepomůže, vyhlásí bankrot. Rostoucí nezaměstnanost zvyšuje nejistotu v ekonomice, banky se drží hotovosti ještě pevněji. Tlumí to investice a dále i poptávku. Je tu deflační spirála. Patříli zmíněný laik mezi šťastlivce, kteří o práci nepřišli, sice zajede do hypermarketu, ale – najde- li jej tam ještě vůbec – , spatří vyprázdněné regály. Už ví, proč je deflace špatná. Za tytéž peníze by si mohl koupit teoreticky více (během deflace koupěschopnost dané hotovosti roste), jenže není co. Sluší se dodat, že deflace nebyla vždy jen špatná. V podmínkách ekonomik pozdního devatenáctého století šlo o přirozený jev – vyústění faktu, že růst peněz v oběhu rostl pomaleji než hospodářský produkt. Nové technologie umožnily efektivnější výrobu, tedy nižší náklady na jednotku vyrobeného zboží. Někteří ekonomové mají stále za to, že takový stav je optimální. „Centrální banky vytvářejí inflaci, stojí i za nynější krizí,“ řekl nedávno TÝDNU Lawrence White, profesor hospodářských dějin na Missourské univerzitě, jenž soudí, že centrální banky v nynější podobě je třeba zrušit, abychom mohli vychutnávat „deflační“ růst ne nepodobný tomu z druhé poloviny devatenáctého století.
Paradox deflace
Centrální bankéři a mezinárodní Instituce v posledních týdnech uvádějí, že riziko deflace stoupá, avšak stále Ještě Je poměrně malé.
1. Očekávání lidu, že se ceny propadnou.
2. Lidé přestávají utrácet.
3. Podniky a firmy čelí snížené poptávce, ocitají se v problémech. .
4. Roste nezaměstnanost.
5. Poptávka se dále propadá.
6. Ceny dále klesají.
7. Je čím dále tím obtížnější splácet úroky či dluh samotný.
8. Stoupá počet platebních neschopností a insolvencí.
9. Banky se zdráhají půjčovat.
10. Lidé drží hotovost.
11. Očekávání lidu že se ceny propadnou.Spirála se znovu roztáčí.
* Hodnota vypůjčených peněz v době deflace stoupá, takže splátka je dražší než výpůjčka.
Zdroj*: TÝDEN
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.