Nový ministr financí to vážné nemá lehké. Na druhou stranu, nejbolestivější opatření se mají dělat hned po volbách a pandemie, resp. nutnost dostat veřejné finance z „pandemického módu“, může představovat záminku k nim. Desítky miliard lze určitě škrtat třeba v oblasti provozních dotací. Lze také alespoň částečně privatizovat podniky jako Česká pošta nebo České dráhy. A nyní, když se jako záminka nabízí nutnost popandemického ozdravování veřejných financí, lze škrtání dotací či privatizaci zdůvodnit právě tím. Tedy využít nevýhodu a udělat z ní výhodu.
V dalších letech by pak ministr financí měl s ozdravováním veřejných financí pochopitelně pokračovat, už bude moci jednat koncepčněji a dlouhodoběji. Lze totiž předpokládat, že sestaví věrohodný dlouhodobý plán konsolidace veřejných financí.
Těžko zato sázet na to, že by ministr financí mohl jakkoli zásadněji krotit inflaci. Už vůbec nemůže ovlivnit tu až desetiprocentní, která udeří v lednu. Tu nemůže nyní ostatně ovlivnit ani Česká národní banka, která má vliv – a to ještě poměrně omezený – na inflaci v horizontu roku až půldruhého roku.
Ale obecně si nedělejme velké iluze. Stát je značně setrvačný mechanismus, moloch, je to vlastně hydra, jehož nejposlednějším zájmem je vlastní zeštíhlení a zefektivnění, ačkoli už nyní je nezdravě přerostlý. Stát udělá vše proto, aby zhoubně bujel dále. To je jediná jistota příštích let. Ministr financí, jakkoli schopný, zpravidla zůstane tvář v tvář „hydře jménem stát“ moc malým panáčkem. Tudíž realisticky úspěchem budou alespoň realizované dílčí kroky, které uleví a povzbudí činorodé, nápadité a produktivní lidi této země.
Nová vláda musí zaprvé sestavit nový rozpočet na příští rok, i za cenu i třeba několikatýdenního provizoria v příštím roce. Ruku v ruce s tím by měla předložit zmíněnou věrohodnou strategii postupného ozdravování veřejných financí na příštích až deset let, zvláště však na další čtyři roky, tedy na dobu jejího předpokládaného vládnutí.
Současně musí přijít s koncepčním a dlouhodobým plánem, jak zacíleně uleví sociálně zranitelným domácnostem zasaženým dramatickým zvýšením cen energií, neboť růst cen energií bude pokračovat i v příštích letech. V té souvislosti by na úrovni EU měla společně se spojenci typu Francie docílit toho, aby bylo jádro definitivně uznáno jako bezemisní, čistý zdroj energie. A hned poté začít připravovat výstavbu dukovanských bloků a také rozšíření temelínských kapacit, neboť nové dukovanské bloky víceméně jen nahradí ty stávající, jež tam postupně zastarávají až na hranu své životnosti.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
