#Lukáš Kovanda, Ph. D.

ČNB a jeden Patrik Schick za hodinu

8. června 2017

Sedm set milionů korun. Tolik loni v létě půjčil stát bankrotujícímu OKD. Těch politických tahanic, co kolem toho bylo. Nový brněnský hotel Courtyard Marriot s více než dvěma stovkami pokojů, vyšel rovněž na 700 milionů. A zhruba stejné peníze zaplatí Juventus Turín za český fotbalový talent Patrika Schicka.
Částka 700 milionů korun také odpovídá letošnímu průměrnému tempu tisku nových korun v režii ČNB.
Hodinovému tempu! Od začátku ledna až do 6. dubna, kdy krátce po poledni odpískala intervenční režim, nakoupila ČNB devizy za 1,149 bilionu korun. Každý pracovní den musela natisknout v průměru 16,8 miliardy nových korun, za které pak pořídila eura. Každou hodinu si tedy ČNB natiskla jednoho nového Schicka.
Prodloužení „pevného závazku“ za konec roku 2016 bylo zásadním omylem.
Toho jsou si dobře vědomi i bankovní radní, jakkoli to nepřiznají. Nebo alespoň ne v blízké době. Po bitvě má každý včetně autora těchto řádků sklony být generálem. Ovšem jedním z poučení z kurzového závazku by pro příště mělo být podmínění konce režimu něčím jiným než datem v kalendáři. Třeba definovanou mírou inflace.
Guvernér Rusnok se loni v létě nechal slyšet, že k ukončení intervencí postačí, když se míra inflace bude pohybovat sice stále pod úrovní cíle, ale přitom bude zřejmé, že cíl brzy překročí. Jenže taková situace nastala už na přelomu roku. Inflace totiž ke všeobecnému překvapení koncem roku 2016 znatelně zrychlila.
Česká národní banka měla za to, že trh přechytračí, ale ten ji zase doběhl. Stejně jako za pozdního socialismu, kdy si soudruzi naplánovali takový a makový kurz koruny k marce. Ale trh je doběhl, jelikož mezi veksláky se ustavil kurz docela odlišný – mnohem bližší realitě, tedy makroekonomické výkonnosti NSR v porovnání s Československem.
Bankovní rada má k dispozici prvotřídní tým analytiků. V souhrnu se bezesporu jedná o nejkvalifikovanější „mozek“ české ekonomiky.
Jenže ani to nestačí. Protože česká ekonomika, to jsou miliony dalších mozků, z nichž každý zná svoji konkrétní situaci lépe než centrální mozek v ulici Na Příkopech. Pak tu máme další snad stovky milionů mozků, které tvoří mezinárodní investorskou komunitu. Ty všechny mozky utvářejí onen abstraktní „trh“.
Opravdu moudří – nikoli jen chytří a vzdělaní – ekonomové typu Friedricha von Hayeka vždy varovali před domýšlivostí a falešnou vírou v moc přechytračit trh. Současná bankovní rada ČNB má k dispozici neporovnatelně vyšší výpočetní výkon, než měla Státní plánovací komise. Přesto se nechala lapit do stejné pasti. Velikášsky a ideologicky předpojatě – jen marxismus-leninismus vystřídalo neokeynesiánství – opět podlehla dojmu, že pár vyvolených ví více než miliony jiných.
Kéž by prozření z této fantazie pro ni bylo poučením, aby se příště do podobných experimentů nepouštěla.

Vyšlo v E15.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře