Čínská ekonomika loni zpomalila. A letos zpomalí zase, zřejmě na 6,1 procenta. Nadějí je, že by mělo jít nakonec přece jenom o měkké přistání druhé nejsilnější světové ekonomiky. V roce 2018 vykázala Čína růst 6,6 procenta, expandovala tedy nejpomalejším tempem od roku 1990. V roce 1990 přidala jen 3,9 procenta. V letech 1992 až 1995 ale už růst ekonomiky soustavně přesahoval deset procent. To samé se pak Číně podařilo díky vstupu do Světové obchodní organizace v roce 2001 – v letech 2003 až 2007 taktéž rostla soustavně dvojciferným tempem. V roce 2007 dokonce o dnes již stěží uvěřitelných – a stěží opakovatelných – 14,2 procenta.
Částečně je čínské zpomalení „plánované“. A zdaleka nejen to loňské či předpokládané letošní, ale i to z minulých let. Naposledy země expandovala dvojciferným tempem v roce 2010, když vykázala růst 10,6 procenta. Jenže od té doby usiluje o transformativní změnu celého svého ekonomického modelu. Z exportně a výrobně orientovaného hospodářství, opřeného o armádu levné pracovní síly, přechází na pokročilejší ekonomický model, založený na spotřebě vlastních domácností a investicích, zajišťujících výrobu s vyšší přidanou hodnotou. V takovém stádiu je iluzorní dosahovat dvouciferných měr růstu, jako když Čína byla ještě „dílnou světa“. Z nízkého základu se zkrátka roste snáze než z vyššího a žádný strom neroste do nebes.
V poslední době však přibývají další dvě příčiny způsobující zpomalení. První je snaha Pekingu snížit zadluženost zejména čínské podnikové sféry. Odvykání si dluhovému dopingu ordinuje politybro postupně, aby příliš neohrozilo celkový výkon ekonomiky. Jedním z průvodních projevů je, že „zarazilo“ či alespoň omezilo rozmáchlé investice čínských subjektů do zahraničních trofejních aktiv, například fotbalových klubů. V Česku je realizovala zejména společnost CEFC.
Druhou příčinou, která prohlubuje zpomalení čínské ekonomiky, je pak obchodní válka, kterou s říší středu od loňska vedou Spojené státy. Čínské úřady však její dopad označují za „zvládnutelný“. Nelze však opomenout třeba to, že v prosinci 2018 se podmínky v čínském průmyslu poprvé po 19 měsících zhoršily. Nečekané zhoršení má na svědomí zejména pokles zakázek a vývozních objednávek. V obou případech jde o důsledek napětí v obchodních vztazích s USA.
Trhy po celém světě však v posledních dnech rostou, protože jsou plny naděje, že se napětí podaří zmírnit. Peking nyní nabízí, že do roku 2024 navýší svůj dovoz amerického zboží o celkem jeden bilion dolarů. Na zmírnění obchodní války přitom má zájem minimálně část americké administrativy, zejména lidé kolem ministra financí Stevena Mnuchina, kteří se obávají jejího neblahého dopadu na Wall Street. Například akcie Applu se začátkem roku propadly nejvíce za šest let. Důvodem byla vyhlídka horších tržeb firmy, způsobených nižší poptávkou právě v Číně. Za nižší poptávku Číňanů po iPhonech může z části právě i obchodní válka s USA a související propad čínských burz, který nahlodává náladu čínského spotřebitele.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
