Podhodnocení čínské měny, za něž zemi kárá značná část vyspělého světa s tím, že jde o ekonomicky umělý, nepatřičný zásah do chodu trhů (kvůli němuž Čína nekale profituje na úkor ostatních ze své vývozní politiky), může být ve skutečnosti ekonomicky přirozeným důsledkem situace, jež je ovšem nepřirozená demograficky – přebytku mužů na čínském sňatkovém trhu. Ve své nové studii tak praví ekonomové Qingyuan Du a Shang-Jin Wei.
Jak to? Čínští mladíci soupeří o nevěsty „ostřeji“ než jinde – snaží se vytvářet dostatečné úspory, aby vyvolali dojem, že možnou nastávající spolehlivě zajistí. To ovšem snižuje celkovou poptávku v čínské ekonomice (muži hromadí peníze na účtech, nenakupují). Snížení poptávky značí, že prodejci zboží či dodavatelé služeb musejí v Číně s cenami dolů. Více klesnou ale ceny toho zboží či služby, jež jsou takzvaně neobchodovatelné (například ostříhání v šanghajském kadeřnictví – z povahy věci je nelze exportovat). Obchodovatelné zboží, jež vyvážet lze (například tričko), se totiž bude řídit mnohem více cenami na světovém trhu a pokles poptávky ze strany čínských mladíků je tolik nezasáhne. Ceny neobchodovatelných statků tudíž poklesnou v poměru k cenám těch obchodovatelných (předpokládejme třeba, že zatímco ostříhání u holiče stálo v minulosti stejně jako tričko, nyní si za cenu jednoho trička lze dopřát ostříhaní hned dvě), což vyvolá – téměř z definice – pokles (reálného) směnného kursu.
Tento pokles, jenž značí oslabení měny, tak nemusí nastávat z důvodu agresivní intervence čínských soudruhů na měnových trzích, jak tvrdí kárající zbytek světa, leč právě z toho důvodu, že v říši středu se mladíkům nedostává dívek, a musejí se tak o ně patřičně „rvát“.
Zatímco totiž ještě v roce 1980 bylo zastoupení obou pohlaví přibližně vyrovnané, v roce 2007 už poměr čítal 120 mladíků na 100 dívek. Míra úspor čínských domácností se „vyšvihla“ z šestnácti v roce 1990 na 31 procent v roce 2007. Nemusí být rovněž náhodné, že za údajně uměle podhodnocenou měnu je Čína kárána zhruba od roku 2003, kdy do sňatkového věku dorostla první generace narozená po zavedení přísné rodinné politiky – takzvané politiky jednoho dítěte (rozuměj: jednoho chlapce).
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
