Tento sloupek píšu ze Šanghaje. Naposledy jsem tu byl v roce 2011 a byla to jiná Šanghaj. Jiná Čína. Tehdy ještě žila naděje, že se může pozápadnit. Nyní už jeden neví, zda se nakonec nepočínští Západ.
Vysoký manažer jedné evropské automobilky má jasno: „Ano, Čína je obrovský trh, nelakujme si ale narůžovo, že tu budeme dále prodejně růst, spíše se obávejme, že vozy čínských značek začnou ve velkém dobývat Evropu.“ Podobně jako čínské mobilní telefony „zatápí“ už i iPhonům. Co Evropě vlastně v globálním zápolení zbude, když ochabne její současná síla, automobily?
Společensky se v Číně od roku 2011 utáhly šrouby. Cizinec jako já tu tak snadno pozná třeba to, jak integrální součástí jeho života se staly produkty Googlu. Najednou totiž nemá přístup ke svému jindy „denními chlebu“, googlovským mapám, vyhledávači či gmailu. Zato kabelek vuittonek či obleků od Bosse se tady jistě prodá více než před osmi lety – soudě dle toho, jak velikostně „nakynuly“ příslušné butiky.
Luxusní západní zboží a růst životní úrovně Číňanů, jemuž robustní základ připravila lačnost Západu po zboží „Made in China“, umožnují Pekingu utahovat poměry, aniž by vyvolal znatelnější společenský odpor. Konzum nadevše. Západ je tedy pro změnu integrální součástí čínského vzestupu. Dlouho tento vzestup živil a ten zase živil jej, respektive vybrané části západní společnosti, avšak nyní si Západ musí hořce přiznat jedno.
Čína jeho hodnoty nepřijala a hlavně nepřijme, a to proto, že k dalšímu svému vzestupu už teď vlastně Západ ani moc nepotřebuje.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
