Dvě čínské státní banky, Industrial and Commercial Bank of China (ICBC) a Bank of China, pozastavují dolarové financování ruského surovinového vývozu a částečně také financování tohoto vývozu v čínské měně. Zprávu přináší agentura Bloomberg. ICBC je vůbec největší bankou na světě podle objemu aktiv. Bank of China je pak čtvrtou největší globální bankou. Pozastavení financování vývozu ruských surovin znamená značné zhoršení exportních možností Ruska nejen na čínském trhu, který je pro něj klíčový. Prostřednictvím příjmů i z tohoto expertu přitom Rusko z velké části financuje třeba právě svoji probíhající invazi na Ukrajině.
Je pravděpodobné, že ke kroku zmíněných čínských bank se přidají i další tamní velké bankovní domy. Postoj, který nově zastávají přední čínské státní banky, je nepříjemným signálem pro Moskvu. Čína totiž dává zřetelně najevo, že její vztah k Rusku nepřesáhne rámec běžného byznysového vztahu. Nelze už vůbec hovořit o jakkoli těsném strategickém partnerství. Čína tak jedná částečně v reakci na zavedení nových sankcí Západu vůči Rusku. Má ovšem také své ekonomické zájmy na Ukrajině, které je atraktivní svojí polohou „na prahu“ EU. Čína dále dlouhodobě klade důraz na zachování územní celistvosti. Nemůže tak už z povahy věci nijak hlasitě tleskat separatistickým tendencím na východě Ukrajiny, neboť se sama musí separatismus na svém území, třeba ten tchaj-wanský, tlumit, ne podněcovat.
Lze předpokládat, že čínský tlak na Rusko se bude stupňovat. Rusko tak bude v důsledku o to silněji tlačeno k tomu, aby buď Ukrajinu dobylo „Blitzkriegem“, anebo aby usedlo s Ukrajinou k jednacímu stolu.
Svým způsobem ale už nyní Čína v postoji vůči Rusku zachází dokonce dále než sám Západ, zejména pak některé jeho země v čele s Německem. Západ totiž ze svých sankcí zatím vyjímá ty cílící na ruský energetický sektor. Čína, resp. její státní banky svým zásahem na ruskou energetiku míří, neboť podstatnou část ruského surovinového vývozu představuje zemní plyn a ropa.
Pozastavení financování ruského vývozu ze strany největších čínských státních bank ale může být jen dočasné. Zvláště právě kvůli tomu, že Západ zatím ruský energetický sektor nesankcionuje. Čína ovšem tímto vysílá zřetelný signál, že pokud Západ bude nakonec ruskou energetiku sankcionovat výrazněji, Čína s ním bude i v přitvrzení postoje vůči Rusku držet krok.
Rusko je klíčovým dodavatelem energií Číně, třeba právě plynu, avšak ruská váha na světovém ekonomickém kolbišti je mnohem nižší než váha Západu. Ten je hlavním odběratelem čínského vývozu a kontroluje přístup k mezinárodnímu dolarovému systému. Největší čínské státní banky, včetně dvou výše jmenovaných, proto jednají plně v souladu se sankcemi, které již dříve Spojené státy uplatnily vůči Íránu, Severní Koreji, a dokonce vůči vůdčím politickým představitelům v Hong Kongu. Čínské banky tak paradoxně uplatňují sankce vůči představitelům čínského režimu v Hong Kongu. Nechtějí totiž přijít o přístup k dolarovému clearingovému systému. Pak by totiž ztratily podstatnou část svého mezinárodního byznysu.
Částečně i po vlivem sankcí Západu dnes čínský prezident Si Ťin-pching apeloval na ruského prezidenta Vladimira Putina, aby Rusko začalo s Ukrajinou jednat. Kreml poté oznámil, že je připravený vyslat svoji delegaci do běloruské metropole Minsku, kde by se měla jednání s ukrajinskými představiteli uskutečnit.
Omezení financování surovinového obchodu s Ruskem zavádějí také některé západní banky, jako je bankovní skupina ING nebo Rabobank.
I tak lze říct právě to, že Čína vůči Rusku zaujímá vlastně razantnější postoj než Západ. Západ se zdráhá sankcionovat ruský energetický sektor, jelikož zejména Evropa je na něm značně závislá. Z důvodu energetické transformace EU a německé energetické přeměny – Energiewende – je pro Evropu ruský plyn vysoce důležitý. Při omezení jeho dodávek hrozí celé Evropě další výrazná inflační vlna, jež by zřejmě přinesla sociální otřesy a také nutnost opětovně zprovoznit odstavované jaderné a uhelné elektrárny. Ty jsou vypínány právě v souvislosti se zelenou a energetickou transformací EU, která je ambicióznější než podobná opatření jinde ve světě.
Svým způsobem je tak Německo, hlavní hybatel energetické transformace EU, nyní nejdůležitějším spojencem Putinova režimu mimo země bývalého Sovětského svazu typu Běloruska nebo Kazachstánu. Německo totiž nejvehementněji z klíčových ekonomik Západu momentálně brzdí snahy sankcionovat Putinův režim tvrdším způsobem, například ostřižením od mezinárodního platebního systému SWIFT. Po dnešku lze říct, že dokonce právě i Čína už vystupuje proti Rusku rázněji než Německo.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
