Bossové českých bank si mohou gratulovat. Premiéra Andreje Babiše tentokrát „zmákli“. Žádná zvláštní sektorová daň se konat nebude. Místo toho už největší české banky, Česká spořitelna, ČSOB, Komerční banka a UniCredit, přispěchaly s tím, že jsou připraveny investovat do Národního rozvojového fondu až sedm miliard korun. A že se na to moc těší. Nakonec možná i částka bude vyšší. Krásné. A hlavně: fond prý bude mít potenciál připravit ve prospěch investičních projektů minimálně pětinásobek svého kapitálu, tedy zhruba 35 miliard korun. Úžasné!
Pro banky je příspěvek do fondu, i když zřejmě pravidelný, stále mnohem výhodnější, než pokud by podléhaly sektorové dani. Zmíněná čtveřice bank by na sektorové dani, tak jak ji navrhovala sociální demokracie, třeba za rok 2018 odvedla v souhrnu kolem 13,5 miliardy korun. Tedy takřka dvojnásobek jejich příspěvku do fondu. Fond navíc počítá s návratností, byť dlouhodobou, financovaných projektů. V případě sektorové daně by banky mohly na návratnost samozřejmě rovnou zapomenout.
Financování fondu bude podmíněno rentabilitou a smysluplností investičních projektů. Už nyní – na základě zkušenosti s evropskými fondy – víme, že často nejsou primárním problémem peníze, v jejichž čerpání Česko v rámci EU vykazuje spíše podprůměrný výsledek. Primárním problémem jsou nedostatečně připravené investiční projekty. Otázka je, zda na tomto Národní rozvojový fond cosi zásadního může v dohledné době změnit. Čím méně projektů bude připraveno k profinancování, tím slabší budou nároky na banky na případné další financování fondu, které je na dobrovolné bázi. Banky tak do fondu vloží už například během prvních tří let jeho existence mnohonásobně méně, než by za stejnou dobu odváděly státu ve formě bankovní daně.
Pro banky je tedy vznik fondu v porovnání s alternativou, tedy s hypotetickým případem zavedení bankovní daně, „výhrou“. Mohou navíc své příspěvky do fondu marketingově veřejnosti prodávat tak, že se iniciativně a dobrovolně, nad rámec svých daňových povinností, zapojují do celkového, celospolečensky prospěšného rozvoje České republiky. Gratulovat si může ale i sám Babiš. Evropská komise, jak známo, pozastavila proplácení dotací Agrofertu, od nějž se podle jejího zatímního stanoviska nedostatečně odstřihl, když jej vložil do svěřenského fondu.
Pozastavením proplácení, na které stopkou v proplácení částečně zareagovaly také české úřady, se ale Agrofert stává zranitelnější vůči bankám, jimž dluží kolem 35 miliard korun. Zrovna zmíněné čtveřici bank dlužil koncem roku 2017 – tedy podle posledních dostupných údajů – bezmála deset miliard. Nyní to může Babiš třeba stavět tak, že banky zachránil před bankovní daní a že by mu to neměly jen tak zapomenout. Win-win. Svého nedosáhla jen ČSSD. Chtěla bankéře „zmáčknout“, ti místo toho „zmákli“ Babiše.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
