Pařížské řádění „žlutých vest“, které se bouří proti dražším pohonným hmotám, vede k zamyšlení. Jak to, že v Česku k něčemu takovému nedochází? Ani při těch nejmasovějších demonstracích posledních let, těm proti Kalouskovým krizovým škrtům, nebylo vypáleno jediné auto ani budova.
Co říkají čísla? Eurostat hlásí, že francouzským domácnostem v letech 2014 až 2017 stoupaly prostředky, které mají k útratě (počítané jako již zdaněný příjem v součtu s případnými sociálními dávkami), ani ne polovičním tempem v porovnání s domácnostmi českými. Takový výsledek je však do značné míry přirozený, jelikož z vyšší úrovně je další růst zpravidla obtížnější než z úrovně nižší. A Francouzi jsou stále o dost výš. Jsou stále o dost bohatší. Stejně jako celá řada dalších evropských národů.
Dobře je to vidět na statistikách dostupnosti nového bydlení. Ta je v Česku ve srovnání s vybranými evropskými zeměmi nejhorší. Nový byt vyjde na 11,3 průměrného ročního platu. Vyplývá to z letos zveřejněné studie poradenské společnosti Deloitte. Porovnává v ní údaje z dvanácti evropských zemí z loňského roku. Nejsnadněji na bydlení dosáhnou Belgičané, kteří na průměrný nový byt o rozloze 70 metrů čtverečních vynaloží 3,7 ročního platu.
Nebo si vezměme dovolené. Na dovolenou letos zamířilo sedm z deseti Čechů, přičemž jen pětina z nich si ji nechala zařídit od cestovní kanceláře. Za dovolenou letos v průměru utratili 21 788 korun, o tisícovku více než před rokem. Vyplývá to z nedávno zveřejněného průzkumu agentury Nielsen Admosphere. Na dovolenou si přitom musí půjčovat jen tři procenta Čechů.
To nezní tak úplně zle. Jenže… Tuzemských domácností, které si dovolenou nemohou dovolit, není vůbec málo. V loňském roce si prázdniny muselo odpustit 27,3 % českých domácností, vyplývá z údajů Českého statistického úřadu. Přesně taková část z nich si nemohla dovolit ani týdenní dovolenou mimo domov, tedy ne nutně u moře nebo jinde v zahraničí!
Zatímco většina Čechů díky ekonomické prosperitě registruje nárůst své mzdy a už nyní plánuje napřesrok ještě nákladnější dovolenou než letos, zhruba čtvrtina domácností si ji letos ani příští rok dopřát nemůže. Francouzi by už kvůli tomu možná podpalovali auta a rabovali výlohy. Ale Češi… Právě naopak!
Češi a Švédové jsou totiž v Evropě největšími „spořílky“. Zatímco v Česku uspoří nějakou částku měsíčně 72 procent obyvatel, ve Švédsku je to dokonce 74 procent. Vyplývá to z letošního průzkumu společnosti Intrum, jehož se zúčastnilo více než 20 tisíc spotřebitelů ze 24 evropských zemí. V průměru nějakou částku měsíčně uspoří 59 procent Evropanů, kteří se šetření zúčastnili. Češi v průměru uspoří zhruba čtyři tisíce korun měsíčně.
Ne, Češi se vážně nemají lépe než Francouzi. Opravdu jsou chudší. I když jejich bohatství roste rychleji než Francouzům, zase ne o tolik. Zdá se zkrátka, že umějí vyžít s málem. Někdo by možná prohodil, že je minulost lépe než Francouze naučila „držet hubu a krok“. Vždyť jen osm procent Čechů zvažuje z důvodu tíživě finanční situace přestěhování do zahraničí. To je dokonce nejméně v Evropě! Stejný podíl vykazují v šetření zmíněné společnosti Intrum již jen Rakušané. Evropský průměr činí osmnáct procent. Stejný podíl Evropanů, tedy osmnáct procent, pak nemá svoji finanční situaci pod kontrolou. V ČR je to pouze jedenáct procent lidí, tedy nejméně ze sledovaných evropských zemí.
Data společnosti Intrum navíc potvrzují celkovou dobrou platební morálku Čechů. Korespondují s aktuálními údaji Eurostatu. Podle nich jsou Češi v EU po Lucemburčanech druzí nejspolehlivější plátci dluhu. Eurostat každoročně publikuje data za nesplácený dluh na hypotékách, leasingu, nájemném, v prodeji na splátky či na účtech za energie nebo vodné. V loňském roce byla v problémech se splácením těchto částek pouze 3,2 procenta české populace, zatímco průměr EU činil 9,3 procenta. Lépe než my na tom bylo už právě jen Lucembursko, kde daná položka činila rovná tři procenta.
Češi jsou prima národ. Vystačí s málem. Poslušně drží hubu a krok, platí dluhy včas. A nepodpalují auta. Čeští politici ani netuší, jak snadný život tu mají.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
