Ministr průmysl a obchodu Jozef Síkela dnes potvrdil, že při páteční mimořádné evropské radě pro energetiku budou na stole dva stěžejní návrhy, jak domácnostem i firmám napříč EU ulevit od vysokých cen energií.
První spočívá v zastropování cen plynu pro výrobu elektřiny. (Tento zásah nelze zaměňovat s jiným návrhem, který se bude v pátek diskutovat, a to je zastropování cen ruského plynu přiváděného plynovody do EU.)
Druhý návrh spočívá naopak v zastropování tržeb, resp. zisku prakticky všech jiných elektráren, než jsou ty plynové.
První z opatření znamená, že by stanovením limitu pro cenu plynu, z něhož se vyrábí elektřina, cena burzovní elektřiny klesla. Cena burzovní elektřiny se totiž odvíjí od ceny závěrného zdroje, což je zdroj momentálně nejdražší. A to je v těchto měsících právě plyn. Kvůli tomu, že Rusko razantně omezilo jeho dodávky do EU. Zároveň ovšem toto první z opatření znamená, že dodavatele plynu elektrárnám musí kompenzovat stát. Stát tedy dodavatelům plynu doplatí – z peněz daňového poplatníka – rozdíl mezi burzovní cenou plynu a uměle stlačenou cenou, za niž plyn prodají elektrárně.
Toto první z opatření zavedly už na jaře Španělsko a Portugalsko. Výjimečně jim to tehdy povolila Evropská komise, neboť jejich energetický trh je poměrně značně oddělen, ba izolován od trhu EU. Jak kvůli odříznutí Iberského poloostrova Pyrenejemi, tak kvůli poměrně nízké kapacitě možného energetického přenosu mezi Španělskem a Francií. Proto se tomuto prvnímu z opatření někdy říká „Iberská výjimka“. Nese své ovoce. Průměrná velkoobchodní cena elektřiny byla ve Španělsku v srpnu o 67 procent nižší než v Německu, a dokonce o 69 procent nižší než v sousední Francii, zjistila analýza společnosti AEGE. Potíž je v tom, že Iberská výjimka dostatečně nemotivuje k úspornému nakládání s plynem. Plyn totiž Madrid nebo Lisabon prostě dotují, takže jej domácnostem a firmám uměle – na dluh – zlevňují.
Ještě o tomto víkendu, jak plyne ze zdroje agentury Bloomberg, ovšem české předsednictví EU počítalo s tím, že uplatnění Iberské výjimky na celou EU bude hlavním návrhem.
V minulém týdnu však některá média zveřejnila jiný, alternativní návrh, a to z pera Evropské komise. To je tedy zde náš již zmíněný druhý návrh, spočívající v zastropování tržeb, resp. zisku prakticky všech jiných elektráren, než jsou ty plynové. O víkendu tento návrh podpořilo Německo a včera také Francie. Postavily se za něj tedy „těžké váhy“ EU, což svědčí o tom, že by v pátek měl mít navrch nad Iberskou výjimkou uplatněnou na celou EU. Sám ministr Síkela již dnes mezi řádky naznačil, že by se Česko mohlo přiklonit také k této druhé variantě. Zdůraznil totiž klíčovou nevýhodu Iberské výjimky, tedy to, že nemotivuje k nižší spotřebě plynu. Přitom omezení spotřeby plynu je pochopitelně více než žádoucí.
Druhé z opatření nevede k poklesu burzovní ceny elektřiny. Zastropování tržeb, resp. zisků by ale znamenalo, že například větrným, solárním nebo jaderným elektrárnám bude „konfiskována“ podstatná část jejich zisku. Ta část nad stanoveným stropem, jenž by byl pro každý druh elektrárny jiný. Jiný by tedy byl pro solární, jiný pro větrné a zase jiný třeba pro jaderné, nebo dokonce uhelné elektrárny.
Svým způsobem se tak jedná o masivní dotaci fosilních paliv ze zisků, které vytvářejí obnovitelné zdroje, případně jaderné, uhelné či vodní elektrárny. Státy EU by přitom „konfiskovaly“ největší část zisku elektrárnám využívajícím obnovitelné zdroje, které jsou nejlevnější a mají nyní nejvyšší „marže“ (což je rozdíl mezi závěrnou cenou elektřiny a výrobní cenou elektřiny daného zdroje). Z těchto prostředků by financovaly pomoc zranitelným domácnostem i firmám, včetně tech, jež využívají fosilní energie, například elektřinu z plynu či uhlí.
Klíčové je, nad jakou hranicí by ke „konfiskaci“ docházelo, jak vysoký by tedy byl příslušný strop. Podle dílčích informací, jež unikají do médií, by měl například v případě jaderné elektřiny činit 200 eur za megawatthodinu. Při tržbách realizovaných v rámci okamžitého (spotového) burzovního obchodování, na den dopředu, by částku přesahující strop příslušné elektrárny odevzdávaly „eráru“. Odevzdaly by tedy sumu odpovídající rozdílu mezi aktuální tržní (burzovní) cenou a stanoveným stropem.
Návrh Evropské komise přitom podle jejího vlastního vyjádření není slučitelný s daní z mimořádných zisků uvalenou na energetické společnosti. Do konce tohoto týdne přitom Fialova vláda měla definitivně oznámit, zda a na jaké sektory ji uplatní. Jestliže ale nakonec projde návrh Bruselu, jejž podporuje Berlín i Paříž, ba, zdá se, že dokonce už i Praha, Fialova vláda bude muset válečnou daň na ČEZ a další tuzemské energetické společnosti „odpískat“.
Pro ČEZ samotný přitom může být návrh Bruselu daleko výhodnější, než pokud by na něj Fialova vláda uplatnila válečnou daň. Záleží ovšem na úrovni stropu. Pokud by odpovídala výše uvedeným 200 eur za megawatthodinu, ziskovost ČEZ by nemusela být výrazněji dotčena. To proto, že podstatnou část elektřiny prodal, resp. prodává za cenu pod touto mezí.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
