Česká pobočka Googlu loni vydělala bezmála 16 milionů korun v čistém. Na dani státu odvedla necelých 9 milionů korun. Kritici ale poukazují na to, že tato čísla jsou směšně malá vzhledem k tomu, jakým fenoménem i v Česku online služby Googlu jsou. Ostatně například takový Seznam vykazuje za loňský rok takřka 65krát vyšší zisk než český Google.
Český Google sám říká, že jeho hlavní činností jsou „podpůrné marketingové služby pro společnost Google Ireland Limited“. Google Ireland Limited představuje irskou a vlastně evropskou základnu celé společnosti. Irsko je proslulé svým vstřícným přístupem k velkým technologickým firmám, zejména americkým. Pro ně je jakýmsi daňovým rájem.
Však také právě Irsko nyní takřka nejhlasitěji v celé Evropské unii kritizuje záměr zavádět na národní úrovni takzvanou digitální daň. Ta má cílit ponejvíce právě na americké firmy typu Googlu či Facebooku. Brusel se ji nejprve snažil zavést na úrovni celé unie, ale když kvůli odporu států jako Irsko nebo Dánsko nepochodil, vzdal to.
Zavádějí si ji nyní některé členské státy samy, na národní úrovni. Nejdále z nich je v tomto snažení Francie. Tamní parlament legislativu týkající se digitální daně letos v červenci schválil, platit má retroaktivně od začátku letošního roku. V Česku je legislativa týkající se digitální daně momentálně v připomínkovém řízení. Ministerstvo financí s jejím zavedením počítá od poloviny příštího roku.
Inkaso české digitální daně má činit zhruba pět miliard korun. Podstatnou část těchto miliard by do české státní kasy odváděl právě Google a jemu podobní. To se nelíbí Irsku a Spojeným státům.
Irsku proto, že Dublin svůj hospodářský výkon opírá o daňovou vstřícnost k technologickým gigantům, které na ostrově velkoryse hostí. Pokud ale giganti budou daněni jinde v Evropské unii, Dublin o svoji lákavost v jejich očích do značné míry přichází. Což v důsledku může poškodit celou irskou ekonomiku.
Trumpova administrativa ve věci francouzské digitální daně už dokonce koná. Zahájila to samé vyšetřování, které uplatnila vůči Číně a na jehož konci bylo mohutné navýšení cel na čínský dovoz do Spojených států.
Něco podobného může potkat Francii, Česko a další země Evropské unie, které národní digitální daň zavedou. Byť Washington by zřejmě neargumentoval krádeží duševního vlastnictví jako v případě Číny, ale diskriminačním rázem digitální daně. Tím, že je namířena hlavně proti americkým firmám.
Pokud Trumpova administrativa rozpoutá s Evropskou unií celní válku, patří Česko jednoznačně mezi zranitelnější země. Jsme malou otevřenou ekonomikou jako třeba Dánsko, které národní digitální daň raději nezavádí. Kvůli obavám ze zhoršení ekonomického vztahu se Spojenými státy. Rovněž Česku může zavedení národní digitální daně více vzít než dát.
Předpokládané inkaso pěti miliard korun ročně zkrátka zdaleka nemusí kompenzovat ztrátu velkého počtu pracovních míst v Česku a celkové zchudnutí tuzemské ekonomiky, které by se kvůli celní válce s Washingtonem dostavilo.
V dlouhodobém zájmu Česka je zatím národní digitální daň nezavádět a počkat si na mezinárodní řešení zdanění celé online sféry, dojednané za účasti Spojených států. Takové řešení by mělo být k dispozici v roce 2021. Zase tolik času tedy vlastní digitální daní stejně nezískáme. Riskujeme mnohem víc.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
