Česko letos asi spadne do recese

Doma není nikdo prorokem, říká se. Tak posuďme, jak vidí letošní výkon české ekonomiky v zahraničí. Lednové prognózy hovoří poměrně jasně: skončí v recesi. Americká banka Morgan Stanley jí předpovídá pokles o 0,9 procenta, italská banka UniCredit o 0,6 procenta a třeba švýcarská Credit Suisse nebo americká Citi o 0,7 procenta. Neměla by to však být žádná hluboká recese. Půjde spíše o pokračování technické recese, do níž Česko velmi pravděpodobně (čísla ČSÚ se teprve ještě dozvíme) zabředlo už v loňském druhém pololetí.

Recese je vlastně částečné splácení účtu za pandemii. Tehdy centrální banky srazily úroky, čímž umožnily se vládám nebývale zadlužit. Na tento dluh se lidem platilo, i když zůstávali doma a nepracovali. Vlastně poprvé v lidských dějinách v tak plošném měřítku.

Mladí lidé, kteří za poslední skutečné krize, té z let 2012 a 2013 byli ještě dítka, si tak upevnili svůj pocit, že peníze „padají z nebes“ a jsou kvůli tomu ještě „nárokovější“ generací, než byla jakákoli předchozí. Mají pocit, že se jejich generace má skoro nejhůře v historii, ačkoli se má naopak nejlépe. Žádají tak ještě více soft-socialismu, jak monetárního, tak fiskálního. Ještě více tištění peněz v podání centrálních bank a ještě více rozhazování v režii vlád. Módně nyní často vzývaný přístup k životu „work – life balance“ tak přetvářejí v „no work – just give money balance“.

Bohužel, zatím nemá nikdo moc odvahu – a politici už vůbec ne –, jim říct, že vznikající závratný dluh, a nejen ten pandemický, bude splácet hlavně jejich generace. A že tedy budou muset jednou pořádně pracovat, a to aby vydělali nejen na sebe sama, ale i na splácení našich dluhů, tedy na dluhy starších generací, včetně dluhu pandemického. Rapidní inflace, která představuje klíčový důvod pravděpodobné letošní recese, jim mezitím reálně část dluhu umaže. Takže mladí lidé by vlastně inflaci mohli vítat. Neboť je to způsob, jak se na splácení velkého dluhu, který budou splácet převážně oni, už nyní podílí alespoň zčásti právě i starší generace.

Mezinárodní měnový fond (MMF) ve svém v pátek zveřejněném pravidelném hodnocení české ekonomiky vyhlíží pro letošek propad její ekonomické výkonnosti reálně o 0,5 procenta. To zhruba odpovídá výhledu domácích institucí placených z veřejných peněz, neboť Česká národní banka (ČNB) pro rok 2023 prognózuje pokles tuzemské ekonomiky o 0,7 procenta, zatímco ministerstvo financí počítá se snížením jejího výkonu pouze o 0,2 procenta. Zhruba „mezi“ je také odhad inflace v podání MMF, který pro letošek Česku prognózuje průměrný celoroční růst hladiny spotřebitelských cen v ČR o 9,3 procenta, zatímco ČNB o 9,1 procenta a ministerstvo financí o 9,5 procenta.

V hodnocení měnové politiky se však MMF dostává „do křížku“ právě s ČNB. Fond totiž argumentuje, že za účelem rozhodného zkrocení inflace je třeba dalších zvýšení základní úrokové sazby ČNB, a to v blízké době. Tak se podle něj docílí snížení vysoké inflace, což ji střednědobě nakonec umožní vrátit na dvouprocentní úroveň cíle ČNB, a zároveň se tak sníží riziko, že inflační očekávání přestanou být ukotvena.

Většina bankovní rady ČNB ovšem považuje stávající sedmiprocentní úroveň základní sazby za dostatečně vysokou. Vyšší základní úrok by již prý byl kontraproduktivní, protože by ekonomiku až příliš dusil. MMF sice připouští, že vyšší úrok může oslabit ekonomickou aktivitu, ale považuje nyní za důležitější dalším zvýšením úrokových sazeb krotit inflaci a inflační očekávání.

V očích MMF tak ČNB až příliš hazarduje s osudem tuzemského hospodářství. Jestliže totiž nedojde ke zvýšení úrokových sazeb ČNB nyní a inflační očekává přestanou být ukotvena, pak bude nakonec třeba ještě daleko razantnějšího navýšení klíčových úrokových sazeb, než jaké žádá nynější situace. A razantnější navýšení úrokových sazeb v podstatě znamená hlubší ekonomický propad. Otálením se zvýšením sazeb tak ČNB podle Mezinárodního měnového fondu hrozí přivodit hlubší recesi, než jaká je nyní nevyhnutelná.

Z vývoje kursu české měny se však zatím nezdá, že by se měly obavy MMF naplnit.  Koruna totiž před víkendem vylepšila svůj více než čtrnáctiletý rekord vůči euru, když uzavřela obchodování na kursu 23,912 za euro. Na silnější úrovni vůči jednotné evropské měně uzavírala koruna naposledy koncem října 2008.

Je však pravdou, že sázky na další významné posílení koruny jsou však v tuto chvíli odvážné. Spíše je třeba počítat s tím, že česká měna část svých zisků odevzdá. Koncem letošního března by měl být její kurs vůči euru na úrovni 24,20, a koncem června pak dokonce 24,35, vyplývá z analytického konsensu, jak jej zachycuje agentura Bloomberg. Na konci letošního roku by mělo euro stát dokonce 24,50 koruny.

Doporučit tak nyní lze směnu korun do eur. Jak pro účely dovolené, tak třeba za účelem založení vlastního eurového účtu. Je třeba to vidět tak, že eura jsou nyní v jakási „slevě“ a že v nadcházejících měsících koruna proti euru spíše oslabí, takže „sleva“ pomine nebo již nebude tak výrazná. Směna z korun do eur je nyní výhodná jak pro ty, kdo ještě využívají v zahraničí při dovolené hotovost, tak pro ty, kteří již přešli plně na bezhotovostní platbu. Kdo například využívá aplikace typu Revolutu a ví, že v nadcházejících měsících vycestuje do eurové ciziny, může si v aplikaci směnit koruny za eura už teď, tedy za velmi pravděpodobně výhodnější kurs, než jaký bude platit pro směnu v rámci dané aplikace letos na jaře nebo v létě, kdy teprve nyní směněná eura v zahraničí utratí.

Jak vidno, ani v čase pravděpodobně již probíhající tuzemské recese není zdaleka vše jen zamračené.

email

Facebook

Google+

Twitter

Linkedin