Klíčovým problémem českého zahraničního obchodu se zemědělskou produkcí je jeho silné zaměření – a zejména v oblasti vývozu – na produkty s nízkou úrovní zpracování. Typickou položku českého zemědělského vývozu jsou například krmiva, obiloviny, olejnatá semena, živá zvířata, minerální voda či čerstvé mléko.
Tuzemský agrární vývoz se tedy soustředí na produkty s relativně nízkou kilogramovou cenou. V uplynulých zhruba patnácti letech tato levná produkce vykazuje v oblasti zemědělského exportu velmi silnou růstovou dynamiku. Celkový objem exportu tak roste nikoli z důvodu vzestupu kilogramové ceny exportu, nýbrž z důvodu rapidně rostoucího vyváženého váhového množství.
Ještě v roce 2001 tak kilogram českého zemědělského exportu vyšel průměrně na 16,01 koruny, v roce 2016 už ovšem pouze na 12,52 koruny. Naopak jeden kilogram dovážené zemědělské produkce stál v roce 2001 22,25 koruny, ale v roce 2016 už bezmála třicet korun, přesněji 29,81 koruny.
Rostoucí schodek agrárního zahraničního obchodu České republiky tak pramení primárně z jeho struktury, totiž ze zmíněné orientace na produkci s nízkou úrovní zpracování. Pokud by se bralo v potaz ryze váhové saldo českého zahraničního obchodu, už od počátku milénia dosahuje ČR naopak přebytku. Například v roce 2016 činil hmotnostní přebytek českého zahraničního obchodu bezmála 8,6 milionu tun. Hmotnost tuzemského zemědělského vývozu je od počátku milénia prakticky soustavně více než dvojnásobná v porovnání s hmotností agrárního dovozu do ČR.
Česká republika by se proto do budoucna měla ve svém zemědělském zahraničním obchodě více orientovat na rozvíjející se země. Struktura českého zemědělského zahraničního obchodu s nimi je totiž systematicky příznivější v tom smyslu, že prim hraje vyvážená produkce s vyšší mírou zpracování a vyšší kilogramovou cenou. V případě českého zahraničního obchodu s rozvinutými zeměmi je tomu přesně naopak, tam dominuje vyvážená levná produkce, s nízkou přidanou hodnotou.
Bohužel, teritoriálně vykazuje český zemědělský zahraniční obchod příliš silnou orientaci právě na rozvinuté ekonomiky, když zhruba šedesát procent obratu tuzemského agrárního zahraničního obchodu se realizuje pouze ve vztahu k pěti zemím, a sice Německu, Slovensku, Polsku, Rakousku a Maďarsku.
Důvodem této závislosti na omezeném počtu zemí, který činí tuzemský zemědělský zahraniční obchod silně zranitelným, je zejména fakt, že ČR je středoevropskou ekonomikou bez přímého přístupu k námořnímu přístavu. Neblaze se zde ovšem projevuje také podřízenost zahraniční obchodní politiky České republiky pravidlům společné obchodní politiky EU, která omezuje možnost větší teritoriální diverzifikace tuzemského agrárního zahraničního obchodu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
