Léta levných a stabilních cen elektřiny či plynu jsou pryč. Češi si sáhnou hlouběji do kapsy i kvůli pekingskému smogu. Jedinou spásou bude dřevo.
Čechy čeká nepříjemný vstup do roku 2019. Opět si připomenou, jaké to je, když pořádně zdražují energie. Naposledy něco takového zažili v roce 2012. Letos už pociťují růst cen elektřiny, který však bude pokračovat právě i s nástupem nového roku. A pak zřejmě i v dalších letech. V příštím roce to bude pro domácnosti o šest až devět procent. Nahoru se vydá také cena plynu, v přibližně stejném rozsahu jako elektřina.
Psychologicky bude mít zdražení dvě roviny. Za prvé, rozčilení koncových odběratelů by měla tlumit velice dobrá ekonomická situace, nízká nezaměstnanost a malé riziko vyhazovu. To je klíčový rozdíl oproti zmíněnému roku 2012. Tehdy energie a bydlení zdražovaly v období krize, kdy se lidé báli o práci a počítali každou korunu. Druhou rovinou je ta skutečnost, že nynější zdražení přichází po letech stabilních cen energií. Domácnosti mezi lety 2013 a 2017 prakticky nepoznaly výraznější zdražení. V některých případech jim energie naopak zlevňovaly. Takže i když opětovné zdražování přichází v letech prosperity, pro domácnosti může přesto být značnou nepříjemností – odvykly si.
Kdo a co za to může?
Zdražující energie nejsou rozmarem ČEZ ani naší vlády. I když nejeden spotřebitel bude spílat právě jim. Na druhou stranu je pravda, že jak ČEZ, tak vláda nemusí kvůli dražší elektřině hned smutnit. ČEZ v příštích letech díky jejímu zdražování porostou zisky a vládě zřejmě nakonec tedy zase dividenda, kterou jí ČEZ rok co rok ze svého zisku posílá. Pokud jsou za zdražováním energií vůbec něčí rozmary, musíme hledat mnohem dál – až v Pekingu. Čínská metropole je nechvalně proslulá hustým smogem. Ten „nevoní“ ani členům tamního politbyra. Když už pro nic jiného, tak proto, že je jim připomínkou sice kvantitativně kvapného, ale stále kvalitativně slabšího hospodářského rozmachu země. Slabší kvalita spočívá právě v environmentální bezohlednosti.
„Příčinou vzrůstu cen energií je situace v Číně.“
Aby s ní skoncovali a mohli Čínu světu prodávat jako zemi již mnohem šetrnější k životnímu prostředí, usnesli se soudruzi, že Čína omezí produkci uhlí a bude je raději dovážet. To ale znamená, že ho jinde ve světě bude méně. Protože čínská ekonomika jej spořádá opravdu hodně. Takže se jej jinde ve světě musí těžit o to více nebo musí zdražovat. V praxi nastává obojí. Výsledkem je, že třeba v Evropě je uhlí nyní nejdražší od roku 2013.
Emisní povolenky
Ano, řeč je o té Evropě, jež by tak ráda dala uhlí a fosilním palivům věčné sbohem. Jde v úsilí o čistý a zelený svět ještě dále než pekingské politbyro. Před lety tedy vymyslela emisní povolenky. Velké firmy si tak musí kupovat povolení, aby mohly vypouštět oxid uhličitý. Od roku 2011 až do loňska cena povolenky nepřesáhla deset eur. Nyní se však zdá, že trh s povolenkami se konečně rozjel. Za poslední rok vzrostla cena povolenky více než pětinásobně, nad 25 eur za tunu vypuštěných emisí, a je tak nyní na desetiletém maximu.
Z uhlí se v evropských uhelných elektrárnách stále vyrábí podstatná část elektřiny. U nás zhruba polovina. Jestliže naráz a citelně zdražuje právě uhlí i povolenky na emise vzniklé jeho spalováním, je zřejmé, že musí zdražovat i výsledný produkt, tedy elektřina. Nejprve vzroste její velkoobchodní cena a nakonec i elektřina pro domácnosti. To se právě teď už děje a bude dít i v příštích letech.
Kůrovec „pomůže“
Je vidět, že vývoj cen jednotlivých energií je vzájemně propojený. Zdražování uhlí vede ovšem nejen k růstu ceny elektřiny, ale i plynu. Protože když zdraží uhlí, logicky bude větší poptávka po elektřině vyráběné na bázi zemního plynu. Takže nakonec zdraží také právě plyn. Paroplynové elektrárny nejsou v ČR zdaleka tak rozšířeny jako ty uhelné, ale věc je třeba vidět v evropském či celosvětovém kontextu. Zdroje energie zkrátka často zdražují jaksi synchronizovaně. Výjimkou v příštích letech bude v ČR patrně dřevo. Kvůli kůrovcové kalamitě ho bude na trhu přebytek. Levné dřevo však bude jen slabou náplastí na bolístky z nadcházejícího cenového růstu všech ostatních energií.
Vyšlo v Reflexu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
