Někteří odpůrci Donalda Trumpa, například nobelista a neúnavný sloupkař Paul Krugman, se před měsícem pořádně odkopali. Vyšlo najevo, že jsou obyčejnými ideology Demokratické strany. Ve své pozici se proto zabarikádovali a překrucují realitu všemi směry: zatímco fiskální expanze za Obamy měla být ještě silnější, když ji navrhuje Trump, strachují se najednou o udržitelnost amerických veřejných financí. A podobně.
Jiní, prozíravější, Trumpa začínají brát. Napsal by třeba takový Kenneth Rogoff, prominentní ekonom Harvardovy univerzity, před volbami článek, že hospodářský boom podnícený nastupujícím prezidentem není zase až tak nesmyslná představa? Vzpomeňme, že před volbami 370 předních amerických ekonomů – Rogoff nebyl mezi nimi – podepsalo otevřený dopis, v němž Trumpovo případné zvolení označili za „nebezpečné a destruktivní“ pro celé Spojené státy.
Jak dnes vypadá nebezpečí a destrukce? Důvěra amerických spotřebitelů je na dvouletém maximu. Velký byznys šílí radostí. Wall Street je doslova v extázi. Předvolební Trumpovy sliby snížení daní, omezení regulací či navýšení investic do infrastruktury získávají uvěřitelnější kontury s oznámením takřka každého nového jména budoucí administrativy.
Klíčový ukazatel amerických akcií, index S&P 500, posílil od voleb o více než pět procent. I akciím zkrátka svědčí byznysu nakloněná administrativa, která se v lednu chopí moci. Zmíněný Rogoff pak přepokládá, že americká ekonomika by alespoň na nějaký čas mohla dosáhnout čtyřprocentní míry hospodářského růstu. S růstem ekonomiky má přijít i růst cen. Inflační očekávání momentálně rostou nejen v USA. Své prognózy ohledně vývoje inflace v nadcházejících měsících nyní horečně přepisují směrem nahoru jak v České národní bance, tak v Letenské ulici na ministerstvu financí. I tyto instituce Trump zaskočil – a zřejmě ne naposledy. Pravděpodobnost ukončení intervenčního režimu ČNB už v dubnu nebo květnu příštího roku je nyní i díky jeho zvolení citelně vyšší.
Pokud bude Trumpovo zvolení značit zásadní změnu směru v hospodářsko-politickém uvažování, bude to jen dobře. I Evropská unie a Česko jako takové potřebují nějaké své „Trumpy“.
Alespoň tedy v ekonomické oblasti. Potřebují politiky, již se zasadí o méně regulací či nižší daně. Listopadová studie OECD uzavírá, že Česká republika patří k zemím, jež nejvíce získají výrazným snížením objemu vládního přerozdělování. Polepší si všichni, i chudí, konstatuje studie. Potřebujeme co nejdříve ukončit svévolnou manipulaci s měnou v režii hrstky centrálních bankéřů, a naopak se vrátit k tržním principům. Trumpův efekt by tomu mohl pomoci.
Na druhé straně stejně jako ještě před několika týdny vyvolával Trump u mnohých až depresivní očekávání, nyní reálně hrozí, že vyvolává očekávání až příliš optimistická. Nepodléhejme ani jim.
I EU a Česko by užily své „Trumpy“, tedy politiky, kteří by se zasadili o méně regulací a nižší daně.
Vyšlo v E15.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
