Tuzemské banky za sebou mají další úspěšný rok. Celkový čistý zisk tuzemských bank a spořitelen stoupl meziročně o 9,64 miliard korun na 90,9 miliardy korun. Čtveřice největších bank působících na českém trhu – Česká spořitelna, ČSOB, Komerční banka a UniCredit Bank – se na loňském růstu podílela z většiny, když jejich loňský zisk vzrostl o 7,1 miliardy na 62,2 miliardy korun.
Skupina ČSOB vykázala čistý zisk 19,7 miliardy, Komerční banka 14,9 miliardy a UniCredit Bank 9,9 miliardy korun. České spořitelně loni stoupl čistý zisk o 15,5 procenta na 17,7 miliardy korun.
Klíčovým zdrojem růstu zisku byly loni největším tuzemským bankám stoupající čisté úrokové výnosy. Klíčovým zdrojem bohatnutí bank je tedy skutečnost, která rmoutí běžné střadatele. Čili fakt, že úroky na běžných či spořících účtech jsou v souhrnu stále prakticky na nule.
Ostatní úrokové sazby v letech 2017 až 2019 totiž zpravidla vzrostly. Ať už jde o úročení půjček, které banky poskytují podnikům, nebo o úroky na hypotékách, i když ty v druhé půli roku nečekaně klesaly, kvůli konkurenčnímu boji bank ochotných snížit si marži. V uplynulých třech letech také celkově vzrostly úroky státních dluhopisů, navzdory poklesu loňského léta. A zejména pak stoupala základní úroková sazba České národní banky, světově takřka ojedinělým tempem. Od ní se odvíjí další úrokové sazby v ekonomice. Ve své podstatě je to tedy právě růst této sazby, který bankám a spořitelnám přihrává stále vyšší a vyšší zisk. Banky samy totiž ukládají své volné peníze u centrální banky za vyšší úrok, momentálně 2,25 procenta, zatímco střadatelům vklady prakticky ani neúročí.
Dokonce i někteří členové bankovní rady Česká národní banky loni uváděli, že není důvod, aby banky stále držely úrokové sazby na běžných účtech poblíž nuly.
Jenže banky pro to důvod mají. Vlastně důvody. Tím prvním je intervenční režim samotné České národní banky z let 2013 až 2017. Během něj centrální banka vytvářela nové koruny, za které do svého pomyslného sejfu nakupovala eura. Tím korunu uměle oslabovala. Celkově takto vytvořila více než dva tisíce miliard nových korun. Tyto koruny nikam nezmizely. Dnes způsobují to, že banky, které ty koruny od České národní banky inkasovaly, mají ještě větší přebytek české měny než před intervencí. Nemají tedy příliš potřebu předhánět se ve vzájemném konkurenčním boji o další peníze, o další koruny běžných střadatelů. Jinými slovy, nic je moc nemotivuje, aby na vkladech zvyšovaly úroky a aby tak vklady činily atraktivnější.
Dalším důvodem je chování střadatelů. Ti jen tak banku nezmění. Pokud tedy banka zvýší úroky pouze drobně, sice si tím poníží zisk, protože bude vyplácet na úrocích střadatelům více než konkurence. Jenže dostatečný počet střadatelů od konkurence tím nepřetáhne. To by musela zvýšit své úroky na vkladech opravdu markantně. A k tomu v české ekonomice ani loni objektivně nebyly podmínky. Navíc velké banky, které mají největší počet klientů, jsou v tomto ohledu pochopitelně ještě opatrnější. Musely by totiž přetáhnout konkurenci ještě větší počet klientů než menší banky, aby se jim zvýšení úroků na vkladech vyplatilo. Proto se zástupci právě velkých bank nechávají slyšet, že na běžných účtech už úroky možná ani nikdy zvedat nebudou.
Letošek bude však pro banky mnohem napínavějším rokem, než byl ten loňský. Důvodem je pochopitelně koronavirová nákaza a již takřka jistá recese české ekonomiky, která výrazně podváže ziskovost českých bank. Česká národní banka také tento týden snížila základní úrokovou sazbu nejvýrazněji od roku 2009 a další redukce sazeb podle všeho přijde poměrně brzy. To bankám znemožňuje v loňské míře profitovat z čistých úrokových výnosů. Zejména menší banky působící v ČR, financující například hotely a další segmenty cestovního ruchu, tak budou letos kvůli dopadům koronaviru ohroženy až existenčně.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
