Češi během krize dokázali naspořit 55 miliard korun. Ekonomové ale před přílišnou spořivostí varují. „Na úrovni jednotlivce je spoření prozíravé. Když ale budou šetřit všichni, kola ekonomiky se zastaví,“ říká ekonom Lukáš Kovanda.

Pozor na paradox spořivosti

„Češi se zachovali učebnicově. Začali šetřit. Co je správné z hlediska jednotlivce, je ale hloupostí z hlediska ekonomiky. Když nebude nikdo kupovat zboží, nikdo nebude chodit do restaurací, všuchni si budou vařit doma, ekonomika se zastaví.“

„Restaurace zkrachují, firmám klesne odbyt, budou muset propouštět. A tím roztočí další kolo spirály směrem do hlubší ekonomické krize,“ varuje ekonom v pořadu Jak to vidí…

Jak se odrazit ode dna?

„Česká ekonomika nyní potřebuje vytvořit iluzi, že se trh nezastavil. Důležité je myslet pozitivně. Psychika je velice důležitá a není dobré ji podceňovat. Promítá se totiž do toho, jak firmy nakupují a jak investují.“

Důležité taky je doplnit peníze tam, kde chybí. „To v tuto chvíli může udělat pouze stát prostřednictvím různých opatření. Nasnadě jsou výhodné půjčky nebo odklady splátek. Jejich cílem je navození iluze, že se kola ekonomiky točí dál.“

Zadlužit se vyjde levněji

„K propadu samozřejmě dojde. Naším cílem je zmírnit recesi, učinit ji mělčí. Proto je rozumné se zadlužit. Z dlouhodobého hlediska to nakonec vyjde levněji.“

„Jakmile se začne ekonomika zotavovat, měl by se stát stáhnout do ústraní. Až otěže převezme opět soukromý sektor, stát se bude muset soustředit na osekávání dluhu. Jeho úkolem je vytvářet záchranný polštář na další horší časy.“

Další témata rozhovoru: schodek státního rozpočtu; podpora leteckých dopravců; pomoc zemědělcům; zvýšení podílu českých potravin v obchodech.

Odvysíláno na Českém rozhlase Dvojka.

Přepis

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešní pozvání přijal ekonom Lukáš Kovanda. Dobrý den.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Probereme schodkový rozpočet, pomoc leteckým dopravcům, i třeba poslanecký návrh na povinné 80% zastoupení českých potravin v obchodech. Nerušený poslech. Česká ekonomika klesla, podle zpřesněného odhadu Českého statistického úřadu, v prvním čtvrtletí meziročně o 2 %, a mezičtvrtletně o 3,3 %. Lukáši Kovando, byla opatření proti pandemii jedinou příčinou propadu v dynamice hrubého domácího produktu?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Byla určitě tou hlavní příčinou, nepochybně, ale je třeba říci, že ten hlavní náraz obdrží naše ekonomika až v tom druhém čtvrtletí, to znamená v tom čtvrtletí, které právě nyní probíhá, protože zejména v dubnu tam bude opravdu dramatický propad, ale lze očekávat, že se nebudeme bavit o jednociferném propadu, v tom druhém čtvrtletí, ale dvouciferném. Nicméně, ještě k té Vaší otázce, tam skutečně už v některých sektorech docházelo k zadrhávání před úderem koronaviru, například v automobilovém průmyslu, nebo také v těžkém průmyslu. Třeba v Moravskoslezském regionu, v ocelářství a tak podobně, tam už byly patrné příznaky vůči tomu ochabování toho ekonomického výkonu, tedy před tím obdobím února nebo března letošního roku, kdy nás koronavirus napadl, takže nelze to zcela ten propad svádět pouze na koronavirus, ale koronavirus je určitě tou hlavní, zásadní příčinou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaké pozitivní impulsy by potřebovala ekonomika k onomu restartu. Pandemie je na ústupu, česká koruna zpevňuje.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Česká ekonomika nyní potřebuje vytvořit určitou iluzi, jak já tomu říkám, abychom tedy jaksi navodili dojem, že se ten trh tolik nezastavil, jako se ve skutečnosti zastavil, abych byl jasnější, zřetelnější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pozitivní myšlení.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Určitě, já si myslím, že psychika je velice důležitá, protože ona se pak promítá do toho, jak vlastně spotřebitelé třeba nakupují, jak firmy investují, určitě bych ji nepodceňoval. A právě proto, tím se k tomu vracím, je důležité navodit iluzi, že se vlastně trh nezastavil, a doplnit peníze, které se tam přestaly otáčet, a to může učinit pouze stát, a my v tuto chvíli navrhujeme různá opatření, výhodné půjčky, odklady splátek, víme to všichni, denně o tom slýcháme z médií, jejich cílem je tedy právě navození určité iluze, že se ten trh nezastavil, že běží dál, byť samozřejmě k propadu dojde, ale naším cílem nyní je zmírnit ten propad, učinit tu recesi, která nás nevyhnutelně čeká, mělčí, a i když to bude za cenu toho, že hrábneme do dluhu, tak v tuto chvíli si myslím, že je rozumné, a na místě se zadlužit, protože celkově, z dlouhodobého hlediska nakonec to pro nás vyjde levněji a s menším dluhem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nezaděláme si tím zadlužením, kolem toho je neustále velká debata, ještě naopak třeba na závažnější problém? Nebo na další problém?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Když říkám A, musím říct B, takže samozřejmě platí, že jakmile se ekonomika začne zotavovat, jakmile ji jaksi nakopneme, nastartujeme, jakmile od toho státu převezme opět otěže toho tahounství té ekonomiky soukromý sektor, tak bude velice příhodné, a dokonce žádoucí a nutné, řekl bych až, aby tedy stát se opravdu sklidil zase, aby uvolňoval pozice soukromému sektoru. A s tím má stát problémy, protože součástí toho je i osekávání dluhu, který byl v těch špatných časech vytvořen, ale to je přesně logika toho, jak by měl stát tzv. vyhlazovat cykly, to znamená v čase špatném, když je soukromý sektor vystrašený, má převzít otěže stát, investovat, utrácet, ale v těch dobrých časech zase musí osekávat ten svůj vytvořený dluh a také vytvářet si polštář na horší časy, aby právě měl, až zas přijde ten propad ekonomický, a cyklus bude dole, z čeho tu ekonomiku křísit. Toto je ideální stav, ovšem víme všichni, že politici, zejména v těch dobrých časech, mají velký problém jaksi jít stranou, a být trochu střídmější ve svých výdajích.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jaký polštář měl připraven český stát před koronakrizí?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Myslím si, že na tom nebyl rozhodně špatně, protože jsme byli, a jsme stále, a budeme, určitě jednou z nejméně zadlužených ekonomik Evropské unie. My jsme byli čtvrtou nejméně zadluženou. To znamená když poměříme ten náš celkový veřejný dluh, s velikostí naší ekonomiky, s jejím hrubým domácím produktem, tak skutečně nás před tou koronakrizí předčily pouze tři země Evropské unie, a to Lucembursko, Estonsko a Bulharsko. A já si myslím, že se to příliš nezmění ani za rok, to znamená i kdybychom tady si sedli za rok, a posuzovali to, tak Česká republika na tom nebude o moc hůře, možná nás jedna nebo dvě země v tomto žebříčku přeskočí, ale nyní se budou všechny země zadlužovat, protože všechny země nyní bojují, tak či onak, s koronavirem, a vlastně tím Česká republika nějak neztratí, to znamená, že ani ratingové agentury, které hodnotí bonitu země, její zadluženost a schopnost splácet dluhy, by neměly příliš být vystrašeny, nebo příliš pozvedávat obočí nad tím stavem našeho zadlužení, prostě proto, že nyní ta situace se týká kohokoliv, prakticky ve světě, a je to něco jiného, než když ostatní země by třeba snižovaly dluh a Česká republika by ho naopak navyšovala. To by byl problém, ale nyní vidíme, že třeba i Německo půjde rapidně se svým dluhem nahoru, z 60 % zhruba na 75 % hrubého domácího produktu, takže myslím si, že se nemusíme obávat opravdu toho, teď do té ekonomiky vlévat více peněz, a zachraňovat ji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když jsme u peněz, snad Vás, Lukáši Kovandom, nezaskočím otázkou, jak hodnotíte záchranný balík Evropské komise ve výši 750 miliard eur pro boj s ekonomickými dopady koronakrize, který navrhla komise, náš premiér Andrej Babiš má vůči tomu výhrady, chce vyjasnit podmínky úvěru, a vlastně rozporuje tu základní myšlenku fondu, podle které by největší pomoc měli dostat ty země, které nová nákaza, nemoc covid-19, hospodářsky, počtem úmrtí, nejvíce zasáhla, což je Itálie a Španělsko.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Je to velice ambiciózní plán, a je to vlastně první výraznější nakročení k tomu, co už bylo diskutováno v té minulé krizi, to znamená eurodluhopis. Eurodluhopis je vlastně nyní zásadní věc, která třeba odlišuje eurozónu od ekonomiky Spojených států, často bývá poukazováno na to, že vlastně různé státy v těch Spojených státech, ať už je to Kalifornie nebo Texas nebo Kentucky, tak přece také mají jednu měnu, proč by ji nemohla mít tedy eurozóna a tak odlišné země, jako třeba Finsko a Portugalsko, ale to ten eurodluhopis je něco, co právě odlišuje tyto dva celky, protože Spojené státy mají svůj vlastní dluhopis, na té, řekněme celostátní úrovni, na té federální úrovni, zatímco v eurozóně nic takového zatím neexistuje. Pouze existují dluhopisy jednotlivých zemí, ať už je to Německo, Finsko, Portugalsko, takže vlastně nyní dochází, pod vlivem krize korona, že se tak jako opatrně mutualizuje, jak se říká ekonomicky, uvzájemňuje, to zadlužení, a tedy je to určitý krok k tomu, další krok k tomu, aby tedy ten bohatší sever eurozóny jaksi zodpovídal za ty dluhy, přeci jenom toho ekonomicky méně výkonného jihu. A to samozřejmě je politicky velice citlivé téma, takže se proti takovému řešení ohrazuje nejen náš premiér, ale také se ohrazuje proti němu ta tzv. šetrná čtyřka, což jsou země Nizozemsko, Dánsko, Rakousko.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Švédsko.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Švédsko. Ano, děkuji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ekonom, Lukáš Kovanda. Schodek státního rozpočtu ke konci května stoupl na 157,4 miliardy korun, z dubnových 93,8 miliard korun. Letošní květnový výsledek je nejhorší od vzniku samostatné České republiky. Bude ten schodek rozpočtu, za celý letošní rok, vyšší než plánovaných 300 miliard korun, Lukáši Kovando, co myslíte? A co vůbec, podle Vašeho názoru, vyvolá ta kombinace květnový vysoký schodek a současná nízká nezaměstnanost.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Ono je to varovné, že už ten dluh je takto vysoký nyní, když je vlastně ještě nízká nezaměstnanost, protože ten dluh, třeba v těch krizových letech 2009 a 2010, tak kynul z toho důvodu, že už dramaticky narůstala míra nezaměstnanosti, což samozřejmě vede k tomu, že stát dostává méně na odvodech a musí vyplácet více na podpoře v nezaměstnanosti, a tím se samozřejmě rychleji zadlužuje. Jenže nyní stále ještě je míra nezaměstnanosti nízko, a přitom už je takto vysoký dluh, v tom měsíčním sledování, od vzniku republiky, v roce 1993, je to vlastně třetí nejvyšší hodnota, horší už byl stav hospodaření státního rozpočtu pouze v měsících listopadu a prosinci roku 2009, kdy právě tedy vrcholila světová finanční krize a její dopady na Českou republiku. No a v tom druhém pololetí letošního roku ten dluh dramaticky vzroste nad tuto úroveň, i toho rekordního prosince roku 2009, takže je to varovné, na druhou stranu si myslím, že pokud se jednorázově zadlužíme v letošním roce, třeba až na 500 miliard, a ty peníze skutečně adresně využijeme na sanaci, záchranu, zotavení, oživení ekonomiky, tak si jednorázově, to podtrhuji, takové zadlužení dovolit můžeme, a dokonce to bude z toho střednědobého až dlouhodobého hlediska prospěšnější než pokud teď necháme ty firmy, podniky, živnostníky tzv. pokrachovat, a oni pak budou muset stavět opět vše na zelené louce. Protože, vezměme si třeba starobní důchody, z čeho jsou v konečném důsledku placeny starobní důchody, z hrubého zisku firem a živnostníků, ti odvedou na daních, z toho svého zisku, něco do té společné kasy, a z té se pak dává důchodcům. Ale když ty firmy pokrachují, tak z čeho se bude dávat těm důchodcům? Přece je nenecháme na ulicích, budeme jim muset dávat na dluh, a ten dluh bude nakonec hlubší než ten dluh, který by vznikl teď, že ty firmy zachráníme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Strategie vlády, jak už tady zaznělo, spočívá v navyšování výdajů, naopak, žádné významné úspory nebyly dosud ohlášeny.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Je to pravda, myslím si ovšem, že ty úspory, ten tlak na úspory, by měl být záležitostí zejména těch slunečných let. Tady jsme opravdu promarnili ta léta, řekněme 2015 až 2019, a ekonomové, řada ekonomů, včetně mě, potom volala, aby tedy vláda dosahovala vyrovnaného, ideálně přebytkové hospodaření, aby se také zamýšlela nad svými výdaji, dokonce i v tomto pořadu, tuším, Zito, jsme to kritizoval, jsem to kritizoval, třeba plán nebo tu realizaci toho zlevněného jízdného ve vlacích a autobusech, to zrovna byla určitě zbytečnost, kterou si mohl stát odpustit, a také měl provádět reformy, zejména reformu penzijního systému, veřejné zdravotní péče a jejího financování, víme, že jsme se nikam neposunuli v těchto věcech, a toto všechno vede k tomu, že jaksi nyní volat po úsporách, v těchto těžkých časech, si myslím, že je trochu mimo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Měli jsme na ty úspory myslet dřív?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Přesně tak, protože nyní ta ekonomika, jako úspory pro tu ekonomiku jsou vždycky určitou zátěží, protože když to řeknu natvrdo, když musíte třeba propustit úředníky, aby jste zeštíhlil státní aparát, když digitalizujete státní správu, tak to souvisí s tím propouštěním. Nebo třeba se zbavujete některých budov, aby jste ušetřili na chodu státu, ale když máte ještě nad hlavu věci, musíte řešit záchranu ekonomiky kvůli koronaviru, tak pochopitelně nemáte takovou kapacitu na to řešit ty další věci, takže já jsem v tuto chvíli přece jenom smířlivější, shovívavější k vládě, protože vím, že toho řeší hodně, a ještě vlastně ji přidávat další úkoly, to mi přijde nyní nepřípadné, ale o to více pak, až budou zase dobré časy, doufám, že to bude co nejdříve, tak budu volat po tom, aby se opravdu šetřilo, aby zas ten dluh, který nyní vznikne, se co nejrychleji osekával.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Sníží se třeba tempo růstu mezd? Omezí lidé svou spotřebu? V důsledku těch poslední tří měsíců? Jaké je vůbec utrácení Čechů? Ostatně, můžeme se podívat i na investice.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Jednoznačně, a už to pozorujeme v měsících lednu až dubnu, narostly úspory českých občanů, českých domácností, o 55 miliard korun, takže Češi opravdu se zachovali učebnicově správně, to znamená začali šetřit, ale to, co je správné z hlediska jednotlivce, každého z nás, tak je hloupostí, když to takto řeknu, z hlediska ekonomiky. Ekonomové znají tzv. paradox úspor nebo paradox spořivosti, který se projevil například i při krizi 30. let, kdy samozřejmě, na úrovni jednotlivce, v těžších časech, to spoření je prozíravé, každý k tomu má sklony, nebo kdekdo k tomu sklony, ale jestliže takto budeme spořit najednou všichni, no tak samozřejmě firmám klesne odbyt, nikdo si nebude kupovat jejich zboží, nikdo nebude chodit do restaurací, všichni si budou vařit doma, no a to povede k tomu, že jaksi kola té ekonomiky, která nyní potřebujeme roztočit rychleji, se naopak ještě zpomalí, až zastaví, restaurace budou krachovat, do obchodů nikdo nebude chodit, firmám klesne odbyt, a budou muset propouštět, a tím roztočí další kolo té spirály, směrem do nějaké hlubší ekonomické krize. Takže tento paradox spořivosti, pozor na něj, a já vím, že se to takto lehce říká, ale Češi mají někdy tendenci opravdu reagovat až příliš silně, a je to, říkám, z hlediska jednotlivce já vlastně nemám co vytknout, ale když vezmu to hledisko makroekonomické, tak to prostě svým způsobem chyba je, a svým způsobem bychom neměli být až tak spořiví v těchto časech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem, k rozpočtu ještě jeden podotek, trochu jiný, ne ten státní, opoziční lidovci chystají ústavní stížnost na ořezávání rozpočtu měst, vláda totiž zamýšlí hradit část pomoci podnikatelům a firmám z toho balíku, právě pro obce a města, které by pak, v důsledku toho, přišly až o 25 miliard korun. Bude-li schválen zákon o příspěvku pro živnostníky a malé firmy, stejně jako návrh na zpětné započtení daňových ztrát, chce se předseda poslaneckého klubu opoziční KDU-ČSL, Jan Bartošek, obrátit na Ústavní soud. Premiér počínání strany označil za kampaň.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Určitě už to kampaň je, to znamená obce, města, nižší územní správní celky, jsou roztrpčeny z toho, že jaksi by se měly poměrně znatelně podílet také na záchraně té ekonomiky, má to své racio, protože stát si může půjčovat mnohem výhodněji než ty nižší územně správní celky, na druhou stranu, jestliže jaksi ta krize zasáhla všechny úrovně našeho státu, tak zase určitá solidarita, jestliže tady má fungovat třeba na té evropské úrovni, jak jsme se o tom bavili na začátku, jestliže je tady volání po určité solidaritě severu a jihu, no tak určitá solidarita by měla být i mezi tím českým státem, jakožto celkem, a těmi nižšími územně správními celky. Podívejme se zase do Německa. Tam třeba se zachraňuje menší letecký dopravce, společnost Condor, která se specializuje na charterové lety, na lety za dovolenými, vozí tedy Němce na dovolené převážně, no ale na té záchraně se vedle jaksi federální vlády, německé nebo spolkové německé vlády, podílí také spolkový stát Hesensko. To znamená jak na té celostátní úrovni plynou peníze, tak i na té úrovni pak toho jednoho konkrétního státu, tedy také nižšího územně správního celku, probíhá ta pomoc tomuto leteckému dopravci, takže i v tom Německu se nějak ty vyšší územně správní celky dělí o tu záchranu té ekonomiky s těmi nižšími územně správními celky, takže já zas si nemyslím, že to je něco, co lze šmahem odsuzovat, co lze šmahem kritizovat. Důležité je to jednání, a správně nastavit parametry, a ty poměry toho kdo, a v jaké míře, bude zachraňovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Apropo, největší evropský letecký dopravce Lufthansa, dostane od nového německého Fondu pro hospodářskou stabilizaci 9 miliard eur. V jaké fázi jsou nyní jednání nebo zvažování, ohledně soukromého leteckého koncernu Smartwings, pod který patří i České aerolinie. To bylo a asi zůstává ještě jedno z nejkontroverznějších nebo konfliktních témat, právě v době, kdy stát řeší dopady pandemie nemoci covid-19.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Určitě nelze srovnávat záchranu Lufthansy s potenciální, a podotýkám, že k té záchraně ze strany státu, Smartwings nedošlo a zřejmě ani nedojde, nelze srovnávat opravdu Smartwings a České aerolinie, které vlastně spadají pod Smartwings, nelze srovnávat se záchranou Lufthansy. Lufthansa zaměstnává 140 tisíc lidí, řekněme, že je to svým způsobem strategický podnik, na úrovni Německa, zajišťuje vnitrostátní leteckou přepravu u našich západních sousedů. Smartwings opravdu bych spíše tedy přirovnával k tomu leteckému dopravci Condor, o němž jsem hovořil, což je tedy společnost specializující se na ty charterové dovolenkové lety. To lze také, do značné míry říci, o Smartwings, ale přesto vidíme, že německá vláda právě nejen Lufthansu, ale i ten Condor, byť mnohem menší částkou, sanuje, zachraňuje, tudíž ani případná sanace záchrana Smartwings, by nebyla ničím ojedinělým v tom světovém kontextu, a dokonce v evropském kontextu, takže já si myslím, že zase tady se zvedla taková vlna kritiky, která vlastně byla velmi neinformovaná, říkalo se, že se zachraňují kamarádi pana premiéra, a tak dále, myslím si, že to bylo trochu karikování té situace, a jestliže jsme si na úvod řekli, že opravdu by principiálně správné bylo, v této koronakrizi, buď tedy zachránit co nejvíce živnostníků, firem, podniků, včetně ale Smartwings, ať se nám to líbí nebo ne, no a druhým principiálním řešením by prostě bylo říci, toto není žádná státní krize, státem vyvolaná, toto je tržní krize, každý správný podnikatel, firma, musí být připravena, dokonce třeba i na tak nečekanou věc, jako je pandemie, a nebudeme zachraňovat vůbec nikoho. Toto by byly skutečně dvě principiální řešení. Jestliže jsme se tak, jako zbytek světa rozhodli pro to, firmy zachraňovat, tak přece bychom neměli rozlišovat na základě třeba jejich velikosti. Tak tady malého pekaře na rohu zachráníme, protože je to levné, Smartwings, protože je to drahé, tak ty jaksi necháme padnout. Principiálně bych prostě zachraňoval ty firmy všechny, máme na to.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A máme na to?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Máme na to, ale Smartwings nakonec, podle mě, nebudou zachraňovány, nicméně chápu, že toto je kontroverzní, a že to není tak jednoduché, ale je to na nějakou debatu, ale ne šmahem to odsuzovat, ale nemyslím si, a to tím končím, že by Smartwings byli strategickou firmou, to určitě ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A měli by politici, stát, a nakolik nebo jak pomoci třeba farmářům? Poslanci nyní chtějí zvýšit podíl potravin českého původu, aktuálně je jich v obchodech asi čtvrtina, ve hře je zavedení až 85% povinného podílu tuzemských potravin na pultech v horizontu několika let.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Právě je velice důležité to, co říkáte, v horizontu několika let, protože to je plán, který počítá s tím, že se ten podíl českých potravin na pultech českých obchodů bude navyšovat, postupně, rok od roku, a to si myslím, že je zásadní rozdíl oproti tomu všemu, co jsme tady zatím řešili. My jsme se tady bavili, řekněme o té pomoci krátkodobé, která skutečně je na místě pro tu kritickou vyhrocenou současnou situaci, kdy nás zasáhla ta pandemie, včetně pomoci pekaři na rohu a Smartwings, to všechno jsou řekněme nějaká okamžitá řešení, ale tento návrh, vlastně na podporu českého potravinářství, tak je návrhem, který sice vzniká v krizové době, ale vlastně míří na mnoho let dopředu. A základním přikázáním těchto opatření v krizové extrémní době, z hlediska ekonomické teorie je nečiňte žádné zásadní kroky, které budou mít dopad na řadu let, protože nemá přece smysl, ani v životě našem každodenním, na základě nějaké extrémní momentální situace, kterou prožíváme, plánovat změny dlouho dopředu. Dám příklad, jestliže bydlím v bytě na nábřeží, a ten byt jednou za sto let zasáhne povodeň, to znamená musím se po několik dnů z toho bytu dostávat po nějaké kanoi, tak přece ještě to nesmí být, nebo nemělo by být, motivem pro nějaké rozhodnutí, že půjdu z toho krásného bytu, na nábřeží, někam, do nějakého daleko ošklivějšího bytu jenom proto, že ten ošklivější byt je někde na kopci, a povodeň mi tam nehrozí. Vždyť bych tím nakonec uškodil sám sobě, protože po pár dnech ta povodeň přejde, a já zas si budu užívat ten krásný byt na tom nábřeží, takže nečinil bych žádné extrémní, v těch extrémních situacích, bych nečinil žádné kroky, které mají dlouhosáhlý dopad, a které nakonec se mohou ukázat, že vlastně mě poškodily.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jsou ty kroky, které dosud učinila vláda v oblasti ekonomiky, hospodářství, co se týče těch dopadů, je to strategie, která opravdu vidí tak říkajíc za roh? Předpokládá ten dlouhodobý dopad těch opatření, třeba toho dluhu, který jsme tady dneska hojně skloňovali?

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Myslím si, že tím problémem těch opatření je, že stále vláda podceňuje tu situaci, že se nechává ukolébat třeba právě i tou poměrně nízkou mírou nezaměstnanosti, stále, a není ochotna nasypat do té ekonomiky tolik peněz, kolik by si ta ekonomika nyní zasluhovala a kolik potřebuje. My jsme v rámci Národní ekonomické rady vlády, již jsem členem, tak spočítali, že i kdyby ten současný nově spuštěný program výhodných půjček, program Covid III byl vytěžen na maximum, tak stejně bude chybět naší ekonomice, kvůli koronaviru, a firemní sféře, 300 miliard korun. A to je otázka, jestli vůbec ten Covid III bude na to maximum vytěžen. To znamená tady opravdu těm firmám chybí hodně peněz, a jestliže je nedostanou, tak budou v těch dalších měsících bankrotovat, krachovat, bude se propouštět, ale ekonomika, to je setrvačný proces, to není hned, že bychom to v těch číslech viděli, takže nás nyní může ukolébat to, že se to příliš ještě neprojevilo, ale to neznamená, že se to neprojeví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ekonom Lukáš Kovanda, a jeho názory. Děkuji za ně, mějte se hezky.

Lukáš KOVANDA, ekonom:
Děkuji, mějte hezký den a na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Na slyšenou se slyší i Zita Senková, mým zítřejším hostem bude molekulární genetik, profesor Václav Hořejší. Příjemný poslech Dvojky.